Slasti, hořkosti i tajnosti z dvacátých sedmých Prix Bohemia Radio Poděbrady (II.)

9. 11. 2010 / Ivo V. Fencl

Mám už v paměti zasutou zkušenost s jeho rodinou z osmdesátých let, když jsem v reprezentační hale, v secesním domě na nábřeží nedaleko Mánesa, byl v osmdesátých letech přijat několikrát jako vykladač pozoruhodných samizdatových próz vydaných v tvrdé červené tvrdé vazbě na průklepovém papíře, nikoliv ale Vaculíkem seniorem, ale jeho tehdejší druhou partnerkou Lenkou Procházkovou.

I ona měla a má co do činění s Českým rozhlasem také po roce 1989, zde její působení nemíním zkoumat. Tenkrát jsem musel, vždy ve stoje, při tom našem popovídání poslouchat ťukání Ludvíka Vaculíka do psacího stroje, když ve vedlejším pokoji vznikal nejspíš jeho další provokační fejeton, aby mohl být v zápětí jím osobně rozdáván po pražských ulicích náhodným zájemcům a známým. Některé průklepy jsou ještě na světě, sám jsem je mladicky nadšeně dál někdy rozmnožoval. Dostával jsem je ještě za tepla od už zesnulého přítele Vladimíra Fridricha.

Tahleta dobová etiketa a někdy až exhibicionismus a poťouchlost prosákla možná z praxe osmdesátých let i do veřejnoprávního rozhlasu v letech devadesátých jako syndrom vyvolenosti, a dodnes vystupuje na jeho scénách jako moderátorský, tematický a jazykový "folklór". Moje vzdálená asociace v této eseji může ovšem na čtenáře možná zapůsobit jako zlomyslná epizoda pro zpestření, ale realita rozhlasové polistopadové praxe byla nebezpečnější v tom, že už nešlo "jen" o články, papíry, prohozená slova a věty.

Mnohem mladší "revolucionář" a vždy sebejistý popřevratový ředitel pan Vratislav Ježek namísto mluvení vzal věci v rozhlasu do rukou drsným, ale kompetenčně problematickým stylem. Z jeho expanzivně nastartovaných velikášských "reforem" a personálních čistek se Český rozhlas dosud nevzpamatoval. Možná jsou ještě pamětníci, kteří by zde mohli vyprávět svoje autentické příběhy.

Takže ne všechno odnesl čas. Naopak - rány se nezajizvily, likvidační akce a nový ideologický balast nabalovaný teď na rozhlasové veřejnoprávní struktury se bude obtížně opravovat. Když nic jiného, aspoň tato zkušenost pro úplně novou generaci rozhlasáků by měla být varující, měla by být reflektovaná s nadhledem a zdrženlivostí před unáhlenými činy!

Mám, jako mnozí z mojí generace, po celá desetiletí zkušenosti pravidelného posluchače Rádia Svobodná Evropa a současného Rádia 6- RFE. I tam bylo a je zase nápadné, jak praktiky a uvažování starých a nových chlebodárců - ideové, koncepční, organizační, personální- jsou odvislé od nápadů prýštících z mozků "big-bossů" a vlivových skupin spojených společnou osobní, světonázorovou zkušeností, profesní a kariérní historií.

Laikovi-posluchači dá práci, než se dopídí důležitých souvisejících momentů v biografii hlavních aktérů v probíhajícím rozhlasovém "dramatu". Jejich dostupné životopisy nejsou sdílné ani úplné. Tím se například výrazně liší od některých medailonů lidí v regionálních rádiích! I tak lze vnímat, kdo je v "rozhlasové branži" s kým kamarádem a kdo je pouze klientem či řadovým zaměstnancem nebo elévem, kdo byl ze slunce odstaven do stínu, kdo je na Ošklivci, na koho se tu všechno svádí, kdo byl raději vyexpedován do zahraničí, třeba jako dopisovatel, či si sám moudře našel jinou práci, pokud možno ještě lépe placenou a méně stresující, či chytře stíhá vysedávat na několika židlích, a má zdánlivě vystaráno jako mnohoobročníci ve středověku před husitskými bouřemi.

Subjektivní a nikoliv objektivizovaná rozhodnutí už startují "generální útok" už ne kontroverzními tvrzeními, jak Český rozhlas zreformovat, ale činy a příkazy.

Rozumějme - nově jej tematizovat a technologicky inovovat, rádia provázat ještě více s internetem, učinit na netu závislými celé skupiny posluchačů pomocí sofistikovaně propojených okruhů, programových schémat, snad znovu přejmenovaných a pak možná vintegrovaných do tří-čtyř-pěti vlajkových stanic, a jiné v budoucnu zrušit nebo rozprášit- kam se dá.

Co je tu rozumné a co se blíží až novému záchvatu šílenství? Stálo by za to vyčíslit a zveřejnit, kolik už stály ty slavné IT rozhlasově segmenty a co nyní bude zase stát nová frizúra webu, celá internetová divize Českého rozhlasu, když net v rozhlasu navštěvují z desetimilionového národa pravidelně jen symbolické množiny uživatelů, přesněji řečeno, ani provozovatelé u řady vysílání nevědí kolik.

Něco jiného je módní emailová interakce posluchačů s osobními adresami moderátorů, zatímco redaktoři komunikují stručně, skoupě anebo někdy taky vůbec ne. Někteří rádioví Ješitové si pak libují, že jejich elitní zvědavci-posluchači je sledují ve vysílání dokonce na rozhlasové web-kameře přímo při práci ve studiu. Kolik tahleta "ikonizace" a "kvazi-modernizace" a "fejs-buky-kuky-zace" Český rozhlas stojí nebo už asi stála a bude stát peněz? V IT režimech rozhlasu, s ohledem na stávající nejvěrnější posluchačskou základnu a její očekávání a její denní praxi, je to spíše vyhazování peněz oknem.

Kde je, prosím vás, rozhlasáci, vaše bývalá pokora a hrdost na specifické předpoklady a přednosti "rozhlasových hlasů a zvuků" - s velkým prostorem a důrazem na představivost, na respekt k národnímu spisovnému jazyku, kde veřejnoprávní rozhlas sjednocuje, stabilizuje a kodifikuje jeho normativní parametry - včetně výslovnosti a intonace?

Vaše momentální hmotnost a vizáž byly po desetiletí nám posluchačům šumafuk a většině jsou dodnes. Dneska zase volala moderátorce do vysílání paní Zvědavá a hned pak jiný posluchač jí poslal mail, a ona-kohoutice rozjásá- hned to melduje po vlnách éteru, že je tak ráda, jak se jim líbí...

Tak to je ta vaše nová sociální dimenze rozhlasu? Ty tlachavé interakce pohlcující rozhlasový čas? Bývá to pro nás občas jako dávka analgetik, když nám dáte najevo, jací jsme vzdělaní, že víme, jak dlouho trvala třicetiletá válka a hned nás venkovany za to podarujete špatně prodejnými CD, DVD, knihami z vlastního nakladatelství nebo lístky na cokoliv - hlavně v Praze, i když jsme z Napajedel?

To se už blíží korupci posluchače svého druhu! Ovšemže, namítnete mi oprávněně, na soukromých rádiích si vás i nás podplácejí za poslouchání a odpovědi rovnou za hotové- a to za nemalé částky... Co je to ale mravní rozměr a vkus v rozhlasové práci pro národní komunitu?

Personální rošády v Českém rozhlasu, po resignaci předchozích dvou generálních ředitelů, jdou nyní v tak v těsném sledu, že na lidský úděl bývalých šéfů, jejich tváře a profesionální kariéru, už zase rychle zapomínáme, ačkoliv tahle jejich poučná životní "skluzavka", "namydlené schody" či "volný pád" taky něco vypovídají o naší současné "kultuře" a neslavných koncích prokazatelně talentovaných a pracovitých mužů a žen:

Nejdříve v "národním", pak "státně-režimním", "post-režimním" a nyní údajně i "veřejnoprávním" rozhlasu. Ondy i zde sláva je jak ta polní tráva. Kdo chce slávu, srazí brzo hlavu! Kdo v rozhlase tiše, spokojně si dýše...Přesně takový pocit mívám i na seminářích Prix Bohemia Radio v Poděbradech.

I teď, když píši tyto řádky v ponuré náladě v ponurý dušičkový čas, není zdaleka jasné, kdy a jak tohle dobrodružství Českého rozhlasu, té perly v naší moderní kulturní tradici, skončí.

Na vrcholových pozicích bývá neproniknutelná mlha a fučí ostrý vítr, chce to mít drzost a riskovat, předstírat pokoru a jindy zmoudření a netečnost i hroší kůži, protože ten hnusný zdejší a slovenský bulvár nám provětrává každou skulinu, leze nám až do poklopce i pod sukně, pokud se to tu genderově ještě dá vůbec rozlišit. Odkryje kdejakou charakterovou pihu, takže to dá fušku udržet se na shůry darované židli a ještě při tom kreativně- vizionářsky pracovat na ideách možná ještě vyšších lumenů - mudrců v zákulisí.

Mravní profil lidí v rozhlasu, jako u komediantů a vůbec u kumštu, to bych moc nedramatizoval. Byla v rozhlasu esa, která se svými hormonálními úlety veřejně chlubila, ale nebylo by vkusné je tu vyjmenovávat. Byl to jejich problém a ještě bude tam - na Posledním soudu. Ostatně, kdo se má v jejich intimních motivacích a avantýrách vyznat? To ať si to vyřeší s pychoterapeuty nebo pohovorem s bývalými nebo fungujícími faráři, kteří se jim tam taky vyskytují.

Racionální a vědecky bezpředsudečný, objektivizovaný a metodologicky korektní mediální výzkum se dvacet let v Českém rozhlasu upozaďuje, ze všech koutů vykukuje šotek tzv. sledovanosti.

Věda, její popularizace, vůbec patří v českém vysílání rozhlasu na druhou kolej, je rozptýlena, marginalizována, tyto programy nejsou počítány ani v budoucnu do portfolia tzv. kulturní stanice.

Kultura v Českém rozhlasu je chápána úzce, jako by tam nikdo z nich nic nevěděl o pokrocích v sociologii a antropologii. Dosud každý průměrný výkladový "lidový" slovník českého jazyka definuje kulturu mnohem lépe- aspoň jako soubor výsledků lidské činnosti v oblasti vědy, umění a společenského života. V Českém rozhlasu se mi ale jeví sociologický odbor jakoby stranou, musí se zřejmě držet při zdi, jen opatrně oddělovat zrno od plev, jen ostražitě zvedat ukazováček, jak jsme si znovu odvodili z věcného, kompetentního, ale nebojovného vystoupení paní Bronislavy Janečkové na letošním poděbradském semináři "Rozhlasový dokument- svědectví doby". Ale zas nepředbíhejme!

Přihlížet netečně k alarmujícím zjištěním vlastního auditorského pracoviště momentálně velící mediální autority mohou, ale neměly by. Sociologická, psychologická, antropologická a další provozní hlediska ("políčkování stopáží") nadvládou rozhlasové byrokracie nad přirozenou autoritou příspěvků, umísťování do vysílacích časů stanic, jak ukázaly i závěry z dlouhodobé, pokud vím, nikde nezveřejněné analýzy, mají, jak je dnes v kontrolní činnosti obvyklé i jinde ve státě, jen charakter signálů, občas snad doporučení.

I zde světonázorové, politické, ideologické preference, jsou zase nejdůležitější. Promítají se tak do programových režimů, do personální i organizační struktury, v některých případech rozhodnutí nemají ani oporu v zákoně. Styl práce je založený v Českém rozhlasu po léta na pokusu a omylu, na náhodách, bossovské, administrativní, redakční a autorské libovůli, některé rozhlasové žánry nejsou v popisu práce ani interních rozhlasových redaktorů, a přece se v nich na Prix Bohemia Radio už léta soutěží!

Takové příspěvky vznikají "na koleně", v jejich volném čase. Madam Ctižádost je totiž mocná Čarodejnice. Funguje to, i když soutěžní dílka většinou nejsou ani (slušně) zaplacena a někdy možná ani odvysílána. Zejména s jejich umístěním do vysílání je to problém.

To vše dohromady je teď "normální" skoro všade, a nejen v rozhlasu. I další okolnosti znejisťují a frustrují řadové pracovníky, zejména pak tzv. externisty.

Dohodami smluvních stran o dílo se dnes lidská práce vykořisťuje nejlépe. Ti uvnitř se bojí, aby "nenarazili", a starší se chtějí dožít do penze. Dysfunkčnost, ambivalence, nejistota je tak patrná na každém úseku, a "kdo není in Prague", vlastně jako by nebyl, zejména, když se tam neumí nebo nemůže důrazně připomenout a pravidelně ukázat.

Být v Poděbradech je výsadou! Výjimky jen potvrzují pravidlo! Sám top-management si je nejistý, neví jak, co a kudy kam a kdy, a je otázka, zda je to projev jeho statečnosti, že se k tomu letos asi poprvé veřejně přiznává, což je lví přednost zejména pana Petera Duhana, ale ten má mimo jiné zas i smůlu, že je přece jenom Slovák. Při tom se vše svádí jen na "předcházející vedení"- tedy rozumějme si - na období od "porevolučního" pana Ježka až k panu Kasíkovi, což je v dějinách Českého rozhlasu včera ...

Jak vypadaly letošní rozhlasové námluvy s posluchači (a "mlaďochy") na 27. Prix Bohemia Radio?

Už slyším námitku, že tu přeháním, že například "Světy rozhlasu" a další interní tisky ( např. z Katedry žurnalistiky FSV UK) byly na Prix Bohemia Radio i dříve dostupné.

Ovšem, ale proti prezenci! Málokdy pro poděbradskou občanskou veřejnost, a vůbec ne pro kantory, kteří na povolenku ředitelství svých škol vodili obětavě svoje žáky a studenty léta na veřejné soutěžní rozhlasové přehrávky do kina na Zámku.

Na tuhle zpětnou vazbu od většinou mladých posluchačů- na přehrávky mohl sice přijít kdokoliv "z ulice", ale byli to vždy jen jednotlivci- se poslední dva roky "jakoby" zapomnělo!

Proč asi?! Při tom oslavná zpráva Mediální rady ČRo už před pěti let tvrdila, že ztráta kontaktu s nejmladšími a ještě mladými ročníky (tak do 35 let), je jen malou kosmetickou vadou na kráse celé této instituce.

Cituji: "Jedinou kritickou poznámku opakovaně zaslouží fakt, že se z hmotně provozních příčin nepodařilo stále ještě založit v rámci Českého rozhlasu stanici, která by na vysoké úrovni, ale zároveň zasvěceně a vstřícně dovedla prameny svobodného utváření názorů nabídnout mladé generaci. Průzkumy svědčí o tom, že k jádru posluchačské obce Českého rozhlasu zatím nepatří. Podle úsudku Rady Českého rozhlasu se však nelze trvale smiřovat s tím, že Český rozhlas oslovuje mladou generaci jen výjimečně některými svými pořady a obecně ji přenechává komerčním vysílačům."

Podle současného prozatímního ředitele je to ale dnes hlavní alarmující chyba bývalých vedení za posledních celých sedmnáct let!

Je tomu tak doopravdy? Vždyť programy orientované na mládež se vytrácely nebo redukovaly postupně až do současnosti, ačkoliv rostoucí autonomie škol tu přímo nabízela možnosti propojení rozhlasu s jejich školními vzdělávacími programy?

Rozhlasoví pracovníci letos ale zase v Poděbradech bědovali nad nezájmem dětí a mládeže o veřejnoprávní rádia, ale tak to tu slýchávám každý rok. Při tom poslední soutěž v kategorii jen s příspěvky pro děti a mládež tu byla před deseti lety!

***

Podívejte se, máte-li čas a chuť, na tuhle kauzu zblízka ve všech tehdejších kategoriích na adrese :http://www.rozhlas.cz/_binary/01095641.doc.

I. kategorie Pořadu pro děti a mladě posluchače do 15. let tehdy posoudila dvanáct přihlášených příspěvků. Hodnotila je porota ve složení Milan Uhde - předseda poroty, Miroslav Buriánek, Dagmar Kotmelová, Radka Lokajová, Jiří Melíšek jako její členové, Naděžda Mečířová byla tajemnicí. Čestné uznání Prix Bohemia Radio 2001 získávaly Helena Sýkorová a Karel Weinlich za autorský text a režii pohádky "Zlaté tajemství". Cenu Prix Bohemia Radio 2001 získal Karel Navrátil za pořad Českého rozhlasu 2 - Praha: "Osudy ve stínu drog IV". II.

kategorie Feature, rozhlasové pásmo a všechny, jeho aplikace nebo kompozičně propracovaný zvukově autentický špičkový publicistický pořad, měla 22 příspěvků, hodnotila porota ve složení Jiří Hraše - předseda poroty, Miroslav Krupička, Václav Moravec, Věra Štovíčková-Heroldová, Martina Vodičková - členové, Eva Vovesná tajemnice poroty. Čestné uznání Prix Bohemia Radio 2001 získala Hana Krejčová za pořad Po válce. Cenu Prix Bohemia Radio 2001 získal David Vaughan za pořad Příběh dvou vesnic.

Jaký ohlas a pozitivní inspiraci našly tyto soutěžní příspěvky v roce 2002 v tehdejší posluchačské paralelní tvůrčí literární a výtvarné soutěži organizované ale poděbradskou radnicí zaznamenávám až v závěru této kapitolky, ani zde e mi nepodařilo zjistit, které byly odvysílány.

***

Letos Český rozhlas na Prix Bohemia Radio 2010 předvedl na veřejnosti také vystoupení pro mládež, ale velké přemýšlení a úsilí jej to nestálo. Něco sebechvály jsme o tom četli už v tiskové zprávě ČRo René Zavorala, ředitele Odboru komunikace a vnějších vztahů, hned 5.10. :

"Středeční den by mohl nést podtitul "dospělí a děti". Doprovodné programy jsou rozděleny do tří bloků -- první z nich má motto Dospělí dětem a jedná se o představení Malého divadélka Praha pro děti z poděbradských mateřských škol. Ve druhém bloku -- Děti dětem vystoupí Dismanův rozhlasový dětský soubor pro žáky základních škol. Pod názvem posledního bloku -- Děti dospělým, se skrývá koncert laureátů Mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga."

Český rozhlas profesně kdysi zastřešoval skoro osm desítek ansámblů (?), dnes pokud nezmizely, už se, až na dvě výjimky (?), už nejedná o zaměstnance rozhlasu.

Český rozhlas používá pro fakt faktické resignace na vlastní produkci a odpovědnost za ni zamlžující formulaci, že akce se konají s jeho "mediální podporou". Je to vlastně forma reklamy pro často záslužné kulturní počiny ruce trhu na pospas vydaných samostatných uměleckých subjektů, kde standardní inzerce by tyto soubory stála desetitisíce a možná ještě více.

Proto čistý rozhlasový podíl v případě programů pro děti a mládež byl na Prix Bohemia 2010 v Poděbradech, dá-li se to vůbec takto vidět, v tomto případě třetinový - zásluhou účasti Dismanova souboru, kterému se zatím podařilo přežít všechny dosavadní rozhlasové "zeštíhlovací" a sebelikvidační "kůry".

Středoškoláci na Prix Bohemia Radio z návštěvního bloku programů pro širší veřejnost úplně vypadli. Programy pro předškolní a mladší dorost byly v čase dopoledního vyučování, pro dospělé potenciální návštěvníky ze středních a vyšších škol ale odpoledne. Nastavení všech programů bylo navíc takové, že při vší snaze jsem stihl pouze poslední středeční akci, kde výrazně postarší veřejnost koncert nadějných sólistek Julie Svěcené (housle) a Veroniky Hrdové( kytara) dokázala zaplnit zhruba třetinu koncertního sálu v Kongresovém centru na Kolonádě.

Náctiletí, Český rozhlas a marketing generací? Všechno v ofsajdu?!

Významný podíl na vtažení mládeže a občanské veřejnosti do dění na Prix Bohemia Radio měla v minulém desetiletí poděbradská radnice, zejména její tehdejší místostarosta Jaromír Novák.

Komunální politika za posledních deset let ale i zde prošla otřesy a zvraty. Také profesionalizace a internacionalizace soutěže je na postupu, a ukazuje se rovněž, že generační výměna v Českém rozhlasu jde ruku v ruce se ztrátou paměti a s nejistotou ve stanovení proporcí možného mezi kosmopolitními (globalizačními) trendy a inovacemi a bytostnou národní (národoveckou a vlasteneckou) rozhlasovou tradicí.

Propojení zkušenosti, potřeb a cílů komunální reprezentace s realismem a znalostmi regionálních rozhlasových studií, které jsou vždy nejblíž očekávání zdejší české domácí veřejnosti, ještě pořád odolává ultrareformní dekonstrukci a tekuté postmoderně prýštící skoro vždy z pražského nově rekonstruovaného epicentra na Vinohradské a pracovišť a vchodů v přifařených ulicích.

V Poděbradech nám vznikla za léta přirozená a už zavedená laboratoř vektorových tvůrčích sil a tendencí, a bylo by škoda vynechávat i podněty z praxe, které se dříve osvědčily nebo předběhly dobu. Pro Prix Bohemia Radio je ve městě s pozoruhodnou historickou tradicí zatím tolerantní a vstřícné prostředí, liberální terén, kde se lze odvážně konfrontovat s očekáváním poměrně široké posluchačské veřejnosti a vyzkoušet si tu, kdo je nejvěrnějším, nebo i potenciálním budoucím pravidelným posluchačem a za jakých okolností to funguje.

Ani letos nebylo náhodou, že největší přízeň a účast tu sklidily osvědčené ansambly a sólisté: Jedno dopoledne kapela tradiční i netradiční trampské písně Eldorádo, a odpoledne půlstoletí oslavil Big Band Českého rozhlasu. Triumfoval největším zájmem svých posluchačů.

Doufejme, že nadále budou mít noví poděbradští komunální politici a občané pochopení pro experimentální a avantgardní přístupy, jak se to ukázalo zejména letos. Možná se znovu vrátí do hry také promyšlené aktivity a osobní iniciativy, které v polovině devadesátých let nabízely zajímavá řešení, jak netradičně získávat nové posluchače a autory a nejmladší sympatizanty pro veřejnoprávní Český rozhlas. Je to i odpověď na letos veřejně vyslovované pochybnosti současného managementu, že Český rozhlas, na rozdíl od Slovenska, ztratil kontakt s celými mladými generacemi už před nástupem soukromých rádií- i když některé programy přežily- Hajaja, Domino, Meteor, ale i ty jsou dnes zpochybňovány.

Největší škodou je zánik rozhlasových týmů specializovaných na mládež, na rozhlas pro školy aj. Některé důsledky se obrazily svou bezprostředností a upřímností ve výpovědích a názorech studentů v anketách a slohových pracích zadaných jejich učitelkami po veřejných přehrávkách rozhlasových příspěvků z Prix Bohemia Radio v minulých letech.

To jsem se pokusil dokladovat i na stránkách Britských listů a v tisku. Po reorganizaci provedenou vlastníky Labe-Pressu nový Nymburský deník zůstává většinou u povrchu v referování o soutěži a letos se omezil na fotografie ze soutěžního dění. Taky v dalších interních tiscích ( "Rozhlas veřejné služby stojí na rozcestí" nebo "Programová profilace českého rozhlasu", oba z roku 2010 ) zase nalezneme spíše pesimistickou bilanci a výhled nezájmu náctiletých o veřejnoprávní rádia.

Dvě ohlédnutí pro oživení paměti

Není cílem této eseje rekapitulovat všechny proměny témat a iniciativ na Prix Bohemia Radio ve vztahu k nejmladší generaci, ke školství,vzdělávání a popularizaci vědy. V souvislosti s ambicemi Českého rozhlasu získat znovu vliv a přízeň "malďochů" zde jen zatím nabízím k úvaze dva dosud nezveřejněné rozhovory se sympatizanty Českého rozhlasu při Prix Bohemia Radio 2002 s už jmenovaným panem Jaromírem Novákem a dále paní Hanou Tomkovou.

Bude tak zřetelnější konkrétní podíl a kontext inicitiv jdoucích vstříc Českému rozhlasu jakoby zdola, vedených ušlechtilými, ba idealistickými a možná i naivními motivacemi. Z vedení i současné soutěže Prix Bohemia Radio tehdy s nimi spolupracoval, pokud vím, předseda festivalového výboru Josef Havel. ( Oba rozhovory byly napsány po domluvě s tehdejším šéfredaktorem Pavlem Němcem pro Nymburský deník, ale nebyly zveřejněny, protože bylo před volbami!)

***

Rozhovor s panem Mgr. Jaromírem Novákem, zástupcem starosty města Poděbrad o jeho sedmiletých zkušenostech se "Soutěží pro všechny bez rozdílu věku" v rámci rozhlasového festivalu Rádio Prix Bohemia 2002

1. Město Poděbrady od roku 1995 vyhlašuje s tradiční akcí Českého rozhlasu výtvarnou a literární soutěž. Jak hodnotíte jako bývalý pedagog a současný komunální politik za ČSSD dosažené výsledy v letošním a v minulých ročnících? Jaké cíle sleduje tato akce ?

Měl jsem možnost stát u zrodu této soutěže a při vší skromnosti ji na základě ohlasů mohu hodnotit jako nejen úspěšnou, ale i přínosnou. "Soutěž pro všechny" byla původně určena pro poděbradskou veřejnost. Už několik let ale přibývají soutěžící i ze vzdálenějších regionů. Zvláštností je, že se mohou zapojit všichni, od dětí z mateřských škol až po seniory. Skutečně to tak funguje. Letos bylo přihlášeno 44 literárních textů a více než dvě stovky výtvarných prací. Počet a úroveň příspěvků stoupá a odborné poroty mají dost starostí, jak spravedlivě každou práci ohodnotit. Porota složená především z pedagogů vykonává každoročně tuto práci obětavě a pečlivě bez nároku na honorář. Musím kolegům i zde tímto způsobem poděkovat. Dokladem objektivity našich porot je např. letošní první místo, které obsadila povídka Iny Marešové z Gymnázia v Písku. Výtvarná část soutěže bývá záležitostí Poděbrad a Nymburka. Je rozdělena do kategorií podle typů škol. V obou částech lze získat i zvláštní ceny. Byly opět uděleny.

Letošní společné téma soutěže upozornilo na nezbytnost výchovy k úctě a k ochraně společné přírody. Dala se tak příležitost všem, kteří se chtěli vyjádřit, čím vším je příroda obohacuje, ať je vnímána ve vztahu ke zvířatům, rostlinám či krajině.

Výchovný a osvětový smysl soutěže považuji za důležitější, než dosahovanou uměleckou úroveň, i když ji nepodceňuji. Jde vlastně o neformální výchovu k občanství.

2. Slyšel jsem zde, že jedním minulých témat byl boj proti drogové závislosti, které výchovným a citovým přesahem daleko překročilo hranice soutěže i města a mluvilo se o něm i letos. Chcete k tomu něco podotknout?

Už několik let probíhají státem podporované kampaně proti drogám zaměřené na mládež. Někdy bývají dost formální a připomínají jakási povinné školení. Zadali jsme proto téma drog i do naší soutěže a výsledky předčily naše očekávání. Nejlepší literární příspěvek jsme tenkrát obdrželi od mladičké narkomanky z jednoho zdejšího učiliště. Byla to působivá osobní výpověď o jejích problémech a úzkostech. Na podkladě této i dalších prací vytvořili posluchači ZUŠ literární pořad doprovázený písničkami s vlastním textem. Způsob nastudování společně s prezentací názorů vrstevníků měl nepochybně významný výchovný dopad. Smutnou tečkou se po roce stala nejvyšší oběť drogám - vlastní život této autorky.

Zapojení studentů do soutěže je vyšší u studentů gymnázií a odborných škol, menší účast, což mě mrzí, je u studentů středních odborných učilišť. V letošním ročníku exceluje na třetím místě mladý autor ze Střední zemědělské školy Roman Gottwald talentovaným a vtipným krátkým textem.

3. Nevadilo vám , že letos záslužná městská soutěž pro nejširší veřejnost poněkud zanikala vedle okázalých večerních kulturních akcí Českého rozhlasu s opulentními recepcemi jen pro zvláště pozvané? Také vernisáž městské soutěže výtvarných děl a prózy s vyhlášením výsledků měla po mém soudu pihy krásy. Proč chyběla např. profesionální instalace objektů? Nemyslíte, že ceny za soutěžní výsledky neodpovídaly vynaložené časové a tvůrčí investici úspěšných autorů? Proč nejsou dotovány finančním ohodnocením, když tomu tak v minulosti bývalo? Kolik učitelů, autorů a členů porot dostalo např. volné lístky do Zámeckého divadla za všechnu tu mravenčí kvalifikovanou práci?

Je to řada obtížných otázek. Shrnu na ně odpověď stručněji: Poděbrady se staly městem nákladných recepcí. Za peníze na ně vynaložené by se asi už zde dalo postavit možná několik domů. Dost často je to ale záležitost soukromníků. My na městskou soutěž máme velmi omezené finanční prostředky, ale i Český rozhlas měl letos finanční potíže. Z toho plyne náš úsporný, svépomocný režim předávání cen a prezentace vítězných autorských prací. Radnice dostala jen dvanáct volných lístků do divadla, z toho se nedalo moc rozdávat. Máte pravdu, že by to byla jedna z forem, jak ocenit obětavost mých spolupracovníků. Určitě rozešlu děkovné dopisy ředitelům škol, kde ocením práci kolegů učitelů, kteří mi soutěž pomáhali zajišťovat. Více udělat opravdu nemohu.

Vše bude do budoucna záviset na tom, jak se zde budou věci dále vyvíjet po komunálních volbách a zda Rádio Prix Bohemia bude pokračovat i v příštích letech.

***

Rozhovor s paní učitelkou Hanou Tomkovou o výtvarné části soutěže Rádio Prix Bohemia vyhlášené 2002 městem Poděbrady.

1. Letos jste byli v "Soutěži pro všechny bez rozdílu věku" v její výtvarné části absolutně nejúspěšnější, převzali jste pro Gymnázium v Poděbradech ve své kategorii všechny ceny. Není to poprvé a zřejmě je to i vaše zásluha. Jak to vidíte?

Mám vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a věnuji jednak propagaci a také už třicet let ve školství výtvarné práci s mládeží. Obojí zde. Dělám i výstavy k různým příležitostem, hlavně ve spolupráci s Muzeem, vytvořila jsem i jeden plakát pro Rádio Prix Bohemia. Můj klíč k úspěchu u dětí je správně je motivovat.

2. Vidím, že v 1/2 druhé jsou tu v učebně v půdní vestavbě gymnázia studenti i po vyučování? Zabývají se výtvarnou činností i ve volném čase kromě řádného vyučování? Jak jste se vypořádávali s letošním tématem "Děti a příroda"?

Tohle děláme navíc, je tu náš výtvarný kroužek. Když jsme měli pojednat téma letošní soutěže, upozornila jsem nejdříve žáky, že nemusí za každou cenu zobrazovat děti, i když se tak téma jmenovalo. Důležité je o tématu s nimi i jednotlivě promluvit, aby se navodil u nich dojem, který lze pak výtvarně pojednat. Někdo sám začal spontánně pracovat, jiné bylo třeba trošku posunovat i v představivosti. Dělali jsme jen plošné věci různými technikami. První cenu dostal Petr Dubecký za suchý pastel na větší formát na téma současný Mauglí a jeho zvířecí přátelé. Je to velmi nadaný chlapec a ví si rady většinou sám.

3. Jak to bylo s dalšími cenami? Na výsledkové listině soutěže mi trochu chybí názvy a popisky výtvarných prací žáků.

Myslím, že tam být mohly. Druhé místo získala Jana Boumová, její maminka je výtvarnice, a i dcera to má v krvi. Vytvořila slunce s ptáky, jak letí přes kopec, použila temperovou techniku. Nikola Plocková, která dostala druhou cenu, si zvolila kombinovanou techniku -voskový pastel a akvarel. Na třetím místě je velmi šikovný Tomáš Klaban s archou Noemovou suchým pastelem. Oceněny třetím místem byly i práce Hany Davídkové a Andrei Šandové. Ve volbě techniky žákům nechávám volnost, aby si vybrali, co jim sedí nejlépe a co jim je vlastní.

Výtvarnými dílky úspěšných žáků většinou zdobíme třídy nebo chodby školy. Některé práce tu pak visí velmi dlouho. Jiné si rozeberou jejich autoři.

Chybí nám finanční prostředky na adjustáž. Lépe by to vše vypadalo v pěkných rámech nebo paspartách. Letos tím utrpěla i výstavka při předávání cen. Někteří žáci z toho byli zklamaní.

4. Myslíte, že pod vaším vedením zde v Poděbradech vyrostou budoucí slavní malíři?

Asi vás zklamu, když řeknu, že sotva. Dost často jim v této cestě brání i rodiče. Vědí, že to je těžká a finančně málo lukrativní cesta. Pokud se úspěch vůbec dostaví, bývá to až moc pozdě nebo po smrti.

5. Jaký je váš vztah k Českému rozhlasu?

Rozhlas mám moc ráda a zejména rozhlasové hry. Miluji také rozhlasové čtení na pokračování. Dokonce bych se přimlouvala za stanici, kde by se jenom četly romány. Některé pořady tohoto druhu, např. Dům o tisíci patrech, byly úžasné. To mám spojeno se svým výtvarným mládím, protože ráda poslouchám při práci, a to mě moc poznamenalo.

Na závěr ještě tři autorské věty: Pan Mgr. Jaromír Novák se letos už věnuje jiným bohulibým věcem pro seniory. Paní učitelku Hanu Tomkovou jsem dopoledne viděl pracovat na zahrádce na poděbradském Žižkově, protože prý už neučí, ale svůj názor a přání by nezměnila. A to má prosím Český rozhlas 22 stanic a studií.

(II. Rokycany, 7.11.2010 - pokračování příště: III. Radioart? )

Vytisknout