Je to pokřivené zrcadlo posledních dvaceti let

23. 3. 2010

Naším cílem je nakoupit co nejvíc nesmyslů, sežrat a vypít co nejvíc poživatin, ošukat co nejvíc protějšků (kdo to ve svých patnácti-šestnácti ještě nedělal, je outsiderský tragéd), a po nás potopa. V médiích člověk čte, jak si i mocné korporace stýskají, že s onou generací Y se nedá vyjít - nediplomaticky řečeno smradi, kteří odmítají pořádně pracovat, nic neumějí, nedokáží nést za cokoli odpovědnost, ale mají dojem, že se celý svět před nimi posadí na zadek a že budou brát přinejmenším poslanecké platy.

Znám je z práce, takových "managerů", mladých, dravých, perspektivních a vůbec na přeshubu jsem pár potkal. Bohužel, velká část mladých lidí je dnes vychována skutečně v takovém módu, který přináší i facebookové skupiny, jakou je ta Vámi zmíněná.

Je to pokřivené zrcadlo zdeformovaným dvěma dekádám, kdy část lidí fanaticky uvěřila v nové bohy (s panem profesorem alias tuneldědkem alias Kikinou v čele), část lidí uplatnila své výhodné kontakty z dob totáče a zbytek držel hubu a krok jako vždy, protože jim teď nehrozilo, že se něco "požene po stranické linii", ale spíš to, že neusplácejí všechny ty půjčky na bydlení apod. Na "tu dnešní mládež" nadávali již antičtí klasikové, ale přiznávám, že ač mi zas tak moc není, ten úpadek vnímám dost jasně. Asi nejjasněji je to vidět v postoji k práci - mladí skutečně nechtějí makat.

Zatímco já chvílemi uvažuju, že se vybodnu na současnou profesi, která znamená jen neustálé nervy, stres, zodpovědnost za výkon jiných, nošení vlastní kůže na trh, nutnost zpracovávat a distribuovat informace v několika jazycích, a to osm až dvanáct hodin denně podle situace, a půjdu se rekvalifikovat na hrobníka, pekaře nebo truhláře, dnešní mládě má dojem, že normální práce je jen pro "úkáčka", mongolské šičky apod.

Správný byznys se totiž dělá nikoli rukama! A taky Vám povědí, že nejvíc peněz se vydělá zase jen penězi. Proto frčí ty fleky obchodních zástupců nabízejících i dešťovou vodu apod., finančních poradců, prostě frajerů, co to maj na háku.

Kam to dojde, Příroda suď, ale bude to asi mazec.

Každá mince má ovšem dvě strany. Na straně jedné tu máme tuto generaci, která skutečně vydatně zhloupla pokřivenou dobou, na straně druhé nemají ale ani mnozí senioři čisté svědomí. Důchody jsou u nás možná nízké. Ale já znám hodně lidí, kteří mají platy na úrovni starobních důchodů a výdaje daleko vyšší než penzisté. To tu u nás v Ústí nad Labem a okolí není skutečně výjimka, a tisícikorunový výdaj navíc dokáže zdecimovat měsíční rozpočet celé rodiny. Co se seniorů týká, držím se tří starých mouder.

První - člověku je ve skutečnosti tolik, na kolik se cítí, druhé - jak říkal pan Werich, z mladého blbce bude zas jen starý blbec, třetí - jak napsal Goethe, na některých náhrobcích by mělo stát: Zemřel ve 40ti, pochován v 80ti. Dokážu obdivovat duchem mladé osmdesátníky, kteří předčí své vnuky v používání počítače, programují, stříhají videa, zkoušejí se učit cizí jazyky, s pár houskami a paštikou v batůžku lezou po kopcích. Potkávám je občas o víkendu ráno na nádraží v celých skupinách a přiznávám, že řada z nich by mě fyzičkou převálcovala. Pak je tu opačný extrém, a to je právě asi ten jev, který vedl ke vzniku skupiny, když už lidé nemají moc zábran.

Ano, je to onen karikovaný důchodec obecný, navlečený do oděvu cca z roku 1960, velmi agresivní, podléhající očividné duševní deterioraci, jehož hlavním cílem je skutečně vyvolávat konflikty kolem a maximum času trávit objížděním nejlevnějších diskontních prodejen v okrese. Nepochybuji o tom, že část těch lidí je jednoduše obětí senilní demence, která vede k postupnému úpadku osobnosti projevujícím se jak vnějškem tak i chováním, kdy dochází i ke zvýraznění zvláště negativních charakterových vlastností. To je život, jak říká i teta Kateřina, kůň je jednou hříbětem a člověk dvakrát dítětem.

Část těch lidí na svůj život podle Goethova úsloví skutečně rezignovala už před důchodem, takový případ mám ve svém nejbližším okolí - penzista tráví už pomalu dvacet let hlavně koukáním na televizi a obrážením krámů. Kamarády nemá, všichni mu jdou na nervy, nikam radši moc nechodí, nic ho nezajímá kromě toho "co řikali v televizi", při debatě Vás nejdéle do pěti minut vytočí k nepříčetnosti i pokud ty názory berete s hodně velikou rezervou a snažíte se nějak to stáří ctít.

Mimochodem, většina důchodců jsou ve většině něčím dědečkem či babičkou. Kdyby se právě tihle, kteří se cítí uraženi karikaturou důchodce, v posledních dvaceti letech svým vnoučatům věnovali, situace by byla možná lepší. Místo vnoučat mají ovšem často přednost nekonečné telenovely, drby na chodbách činžovních domů. Maximálním výkonem je pak podsouvání stokorun vnoučatům, což ještě víc "formuje" jejich charakter, zanedbaný nestíhajícími a splácejícími rodiči.

Závěrem - určitě nejsou všichni mladí bezcitné asociální kreatury toužící důchodce zasypat vápnem a zahrnout buldozerem, určitě nejsou všichni důchodci zhlouplé postavičky s kolečkovou taškou a vořechem Ťapinou, s velmi nevhodným až agresivním chováním. Ale obě skupiny jsou poměrně početné a ukazují, jak moc se naše společnost atomizuje. Přiznávám, že recept na zlepšení nemám, protože to by každý musel začít sám u sebe, což je pro většinu lidí to nejtěžší.

Jen mám obavu, že to k dobrým koncům nepovede.

Vytisknout