Rozhořel se lítý BOK !

22. 3. 2010 / Felix Černoch

Cože se to rozhořelo? Snad lítý boj, či ne? Vskutku ne, jde vskutku o BOK, což představuje zkratku, znamenající v hojně rozšířené lidomluvě boj o koryta. Takže nakonec přece jen i ten boj... A dosti nesmlouvavý až nevybíravý, a to se teprve vyrazilo do útoku! Což teprve na čáře zteče? Ani se netřeba ptát, zda chutná moc, jak moc chutná resp. na kolik vyjde. Jsme tu přece dennodenně svědky změny dresů či jejich odkládání při přestupu mezi kandidáty, ale opravdu naprosto nezávislých na nikom a na ničem, krom životního standardu, odrážejícího nadstandardní příjmovou skladbu.

Obcování docela veřejné, leč ještě více kuloární, to však plné přechodové konspirace. Pravý ráj pro lobbisty! A jakpak by ne? Vždyť i pod zčeřenou hladinou kalných vod se dá lovit, když to někdo umí a ví jak na to. Přidržme se konkréta, jež nám nabízí zcela čerstvá zkušenost získaná prostřednictvím tištěných médií.

Bobošíková versus Šlouf

Přestřelka začala ve čtvrtečním Právu z 18. března 2010. Na straně 3 vpravo dole titulek a  krédo Jany Bobošíkové: Vládnout musí politici, ne lobbisté!  Pod to se podepisuji plným jménem a zajisté v tom nezůstávám sám. V naznačované souvislosti se pak jako ilustrativní důkaz uvádí  Miroslav Šlouf s Markem Dalíkem v závozu a vedle toho také  známý příběh politiků TOP 09 resp. KSČM. Zjevně se tu čerpá z mediálních obrazů – čili těžko bych to nazýval osočováním či nactiutrhačstvím, vymyšleností už potom vůbec ne. Navíc je tu vzácně neanonymní argument rovnou z úst skutečného Zemanovce – starosty Podsedic Roberta Kopeckého. Naplno řekl, že v případě SPO „jde o jednoúčelovou stranu, kterou řídí pár lidí ze Šloufovy centrály“. S oporou o tento výrok je Miroslav Šlouf návazně pasován za otce klientelismu a zároveň také všech lobbistů v zemi, jakož i guru všech Dalíků, velrybářů a jachtařů.

Jak se dalo v duchu staročeského přísloví o huse, která chytila trefu, již dopředu předpokládat, hned na druhý den jsme ve stejném deníku mohli již na 2. straně vlevo dole najít ostrou reakci pod úderným záhlavím  Strana Bobošíkové je jen pro legraci. Zkoumavý pohled autora toho výroku provází kádrový posudek na předsedkyni Suverenity, která podle něj „vystřídala snad všechny politické subjekty, aby se dostala kamkoliv“. Podrobněji se o jejím ani jeho slalomu na takové trati už nehovoří, ale za porovnání by to rozhodně stálo. Možná se někdo i pokusí. Zajímavým je tu však ještě ujišťování o rezignaci na obranu i další polemiky, byť vlastně již tímto výpadem asi odstartovaly.

A tak zůstává opět na nás, abychom si dotvořili obraz posunu předvolební scény, který nás asi v už dávněji postřehnutých konturách nezaskočil. Zbývá jenom připustit si, kdo z těch dvou se jeví netoliko přesvědčivějším, ale hlavně více v právu kázat morálku a stavět se do čela hájení obecných zájmů.

Z tohoto hlediska je mi pak úplně lhostejným, zda ten, kdo je vyjadřuje, má za zády mini-, midi- nebo pidi-stranu. Zajímá mne, jak přesně vyjádří moje bytostné potřeby a nakolik si zaslouží investici důvěry. Jinými slovy, zda je ochoten, ale i schopen za tím vším jít - mimo cesty vlastního prospěchu.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 23.3. 2010