Nářek chudáka a rudý sen

20. 8. 2009 / Michal Kuklík

V Blesku na síti jsem se dočetl, že čacký předseda Topolánek se honosí nejméně patero náramkovými hodinkami v krámské ceně 670 tisíc korun českých.

Jsou to Prim -- limitovaná série František Kupka, Breitling, Luminor Panerai, Omega a Rolex.

Já mám také patery hodinky. V cimře na stole mám postavené náramkové hodinky z Lidlu za 99 Kč, vlajkovou loď, která dobře drží čas. V kuchyni na stole mám postavené náramkové hodinky, které jsem před dávnými léty dostal v Tescu darem ke třem video kazetám (video nebylo moje). V kumbálu u postele mám čínské hodiny do auta za 29 korun. V předsíni mám budík za 5 korun, který někdy zvoní o čtvrt hodiny později, a asi 40 let staré hodinky Prim po otci, které někdy nosím ven a které se předcházejí asi o šest minut za den.

Vlastně mám ve skladišti (projektovaném co obývák) na krabici od monitoru ještě sedmery hodinky bez baterie. Dvoje jsem koupil v Levných knihách po devíti korunách. Ale byly to vyhozené peníze, neboť za pár dní byly hodinky k dostání zadarmo v krabici před obchodem. Z chamtivosti jsem pobral ještě patery, sveden babami, které si ve spěchu nabíraly plné tašky. Měl jsem šťastnou hodinku.

Závidím předsedovi ten pocit, když ráno sladce rozespalý stane nad šperkovnicí, družka Lucka se dosud slastně rozvaluje v pelechu, a předseda zálibně rozpočítává, které hodinky si navlékne, hrabaje se ve svém bohatství.

Nepochybně i díky těm rozkošným hodinkám si předseda váží sebe mnohem víc než já. Určitě netrpí nedostatkem sebeúcty.

Tuším, že všechny ty hodinky jsou dar, a říkám si, jak odlišit u předsedy dar od úplatku? Kde není žalobce, tam není soudce. Jsou to nejspíš dary od velkoprůmyslníků, sotva od ubohých proletářů. Mohly by to být dary od odborů? A čím asi předseda uhlobaronům, velkouzenářům, zbrojařům, ..., na oplátku posloužil? To zůstává sladkým tajemstvím jeho budoáru.

Něco málo napoví přehled daní.

Předsedova sekerníka Dalíka se novináři optali, jak vydělal své desítky miliónů. Ten je odmítl sentencí "Ve slušné zemi se podobné otázky nedávají."

Já, obecní chudý, bych naopak rád viděl politiku obce, ve které by boháči museli být ochotní složit obci účty z každého pětníku, který se k nim zakutálel. Jejich účty by byly průhledné jako sklo.

Jaké by to bylo, kdyby všechen majetek patřil České zemi a lidé ho měli jen v užívání? Boháči, kteří by nedostatek soukromí shledali nesnesitelným, by mohli odejít, ale s holou prdelí. Vždycky by vstal dostatek nových bojovníků za bohatství a boháči nejsou elita lidu.

Evropský svaz by Česko vyloučil a jak dlouho by se zdržel vojenské intervence na popud emigrantů?

Politikou levice by mělo být otrávit život boháčům tak, aby se cítili stejně bídně jako chudí. I přesto by rádi zůstali boháči. Ovšem nefunguje to, když boháč může vzít své těkavé bohatství a odpařit se s ním do východní Asie.

Vytisknout