18. 2. 2009
Japonské memento moriPohled na indisponovaného japonského ministra financí na zasedání G7 v Římě by byl obveselující, kdyby nevzbuzoval některé znepokojivé otázky. Ty otázky se váží k tomu, že před 20 lety dopadla na Japonsko a jeho hospodářský zázrak neobyčejně tvrdě krize, která měla jistě jen nešťastnou shodou okolností svůj původ mimo jiné v obrovské bublině na trhu s nemovitostmi. Měli jsme tenkrát v Československu jiné starosti, méně informací a bylo to doopravdy daleko, takže se nemusíme divit tomu, že mnohým z nás možná tak trochu uteklo, že Japonsko a jeho společnost se z tohoto problému po celých oněch 20 let prakticky nevzpamatovaly. |
Možná, že je velkou otázkou, zda se někdy japonská společnost vzpamatovala z kapitulace na USS Missouri, ale to bychom už byli někde úplně jinde. K tomuto období se ovšem váže pověst, že dlouholetý válečný ministr zahraničí Macuoka byl schizofrenik, ovšem, že to ve všeobecném globálním šílenství válečné doby bylo nápadné jen málokomu. Ti, kteří Japonsko trochu poznali, tvrdí, že Japonci mají neobyčejně silný sklon k sebeklamu a jsou přístupní hromadnému sebeohlupování více, než je obvyklé. U nás v Čechách propadáme podobnému nadšení takřka výhradně při řídkých sportovních úspěších. Kdysi jsem v Salonu Práva četl rovněž o zajímavých paralelách ve vývoji Japonska a Německa. V souvislosti s opilým ministrem financí si můžeme přečíst také články o tom, že japonský premiér neumí přečíst některé základní japonské znaky (nikoliv celou abecedu, to by byl vzdělanec) a že se dopouští celkem systematicky urážek prostého lidu, neboť o jeho životě nic neví. Japonská krize je jistě pro Evropana obtížně proniknutelným fenoménem, nicméně existuje a měla by být varující v tom smyslu, že je třeba se soustředit na udržení určité soudržnosti, důvěry a sociálního kapitálu české i evropské společnosti tak, aby bylo možné po odeznění hospodářských příznaků krize začít vytvářet společenské vztahy z jiné úrovně než z trosek. Hospodářská krize, která trvá už celou jednu generaci, by měla být podrobně studována a jakkoliv se nachází v jiném kulturním okruhu, měla by být zdrojem poučení a varování, že ani v té naší dnešní krizi zdaleka nejde jenom o ekonomické ukazatele. Teď jakoby z Japonska probleskl jev, že s ní souvisí zřejmě i vleklá krize politická, daná nejen obtížným chápáním pojmu demokracie a hlavně jeho naplňováním, ale i nízkou kvalitou individualit, které do politiky vstupují. Přesto jsem přesvědčen, že při vyslovení jména Japonsko nám vytane na mysli spíše pojem "hospodářský zázrak", než "hospodářská krize". A nakonec jedno velké tajemství. Již mnoho tisíc let je lidská společnost uspořádána tak, že v konečném důsledku záleží na elitách, jestli vyvedou danou korporaci z krize. Na tom, kdo nás vede, prostě záleží. Ještě, že u nás ani v Evropě na blábolivé opilce, nevzdělance a sociální analfabety v politice prostě nenarazíte. Nebo snad ano...?!? |