Termín byl vyhlášen nejprve v Galícii a teprve následně Juan José Ibarretxe, šéf baskické exekutivy zvolený za Baskickou nacionální stranu, určil datum voleb na stejný termín. Dosáhl tím toho, že zatímco místní nacionalistické strany budou soustředěně bojovat na svých polích, nejvyšší představitelé centrálních sil, socialisté a lidovci, budou muset síly dělit.

Baskicko a Galície jsou dvě ze čtyř španělských autonomií (dalšími jsou Andalusie a Katalánsko), které se na základě svých statutů odlišují od zbylých 13 autonomních provincií. To jim umožňuje konat volby do místních parlamentů provincií v odlišném termínu. Tyto letošní volby se konají po uplynutí řádného čtyřletého období.

Zahájení předvolební kampaně v Baskicku předcházely bezprecedentní události, které vyvrcholily rozhodnutím španělského ústavního soudu o vyloučení dvou stran Askatasuna a D3M (Demokracie pro 3 miliony) z možnosti se voleb zúčastnit a to doslova několik hodin před oficiálním zahájením kampaně.

Madrid se tak úředním rozhodnutím zbavil jedné tradiční politické síly na baskické scéně, kterou Askatasuna a D3M představují, t.j. nacionálně orientované levice.

Premiér Zapatero ve srovnání s prvním obdobím vlády změnil kurs, přitvrdil jako šéf socialistů i jako předseda vlády. V Baskicku se totiž nabízí možnost změny, aby Ibarretxeho vystřídal ve funkci lehedakariho, takový je titul baskického předsedy vlády, místní vůdce socialistů Patxi López. Levicově a nacionalisticky orientovaní voliči tak mohou zvolit abstenci nebo to čím se cítí být více zda Basky a podpoří Ibarretxeho nebo socialisty a dají hlas Lópezovi. Lidovci v Baskicku šance na úspěch moc nemají nehledě na skutečnost, že do čela kandidátky postavili nového mladého charismem oplývajícího politika. .

Dařilo-li se španělské policii ve spolupráci s francouzskými kolegy v posledních letech provádět účinné zásahy do struktur teroristické organizace ETA , pak tyto aktivity zaslouží neoddiskutovatelnou podporu. Složitější bude pro politology a historiky hodnotit politické kroky a rozhodnutí justice jež ovlivnily a ovlivňují vztahy mezi Baskickem a metropolí.

Dosavadní lehendakari připravil v končícím volebním období svůj „plán Ibarretxe“, jež měl vyústit v lidovou konzultaci, referendum, v němž by se Baskové měli možnost vyjádřit k otázce baskické svrchovanosti.

Plán byl Madridem smeten dříve než byl znám jeho skutečný obsah. Fronta akademiků, politologů, filozofů, sociologů, novinářů i politiků se shodla na tom, že jediným nositelem svrchovanosti země je lid Španělska a tak se nelze z Baskicka dožadovat práva, které neexistuje. O celistvosti země nemohou rozhodovat sami Baskové. A to Ibarretxe zdrženlivě hovoří o svrchovanosti, kterou blíže nespecifikuje.

Baskická levice dříve představovaná stranou Batasuna, jež byla začátkem desetiletí postavena mimo zákon, a další strany hlásící se k nacionalistické levici hovoří přímo o požadavku na dosažení nezávislosti Baskicka. Batasuna byla zakázána se zdůvodněním, že se jedná o politickou strukturu téže síly, jejíž bojovou složkou je ETA. Vnějším projevem této skutečnosti měl být fakt, že Batasuna se nepřipojovala k veřejným politickým aktům odsuzujícím teroristické útoky ETA. Ani je však v žádných veřejných prohlášeních neschvalovala.

Následně bylo postaveno mimo zákon nejméně půltuctu stran s obdobným zdůvodněním a na základě toho, že v nich působily osoby vyskytující se dříve na volebních listinách Batasuny. Takové osobní propojení mělo být i důvodem pro vyloučení Askatasuny a D3M z nadcházejících voleb. Stalo se tak přesto, že je známo, že tentokráte si obě struktury měly dát na riziko personální propojenosti obzvláště pozor. Na odvolání a prověření už není dostatek času a tak se lze jen domýšlet zda jde o oprávněné opatření nebo o politicko justiční komplot, projev mocenské zvůle.

V druhém pololetí minulého roku se konala řada soudních procesů s představiteli baskických organizací při nichž na lavici obžalovaných v kleci za neprůstřelným sklem seděly desítky lidí a desítky, možná stovky odsouzených nastoupily do výkonu nepodmíněných trestů. Zda byla provinění trestní povahy podpory terorismu nebo šlo o více o akty politické povahy bude také možné vyhodnotit až s větším odstupem času.

Na podzim minulého roku vysílala španělská televize inscenaci věnovanou životu ve Španělsku za posledních týdnů života caudilla Franka. V donekonečna opakované upoutávce byl záběr na diktátora, jehož posledními slovy na smrtelném loži bylo „! Qué no se rompe Espaňa !“, exklamace zadostiučinění ze zachování celistvosti země.

Ani dnes po více než 30 letech od přijetí první ústavy pofrankistického Španělska si nelze představit politickou sílu, která by na celostátní úrovni připustila možnost referenda o samostatnosti Baskicka, Katalánska či Galície nebo by takové referendum v příslušných provinciích dopustila. Řekla-li by to před volbami, nebyla by zvolena. Chtěla-li by to udělat „po československu“, nebyla by zvolena nikdy po té.

Možnost vytvoření samostatného Baskicka či Katalánska je za hranicí představivosti naprosté většiny obyvatel Španělska.

Na pultech španělských knihkupectví se v těchto dnech objevila kniha „Memoria de Euskadi“, (Paměť Baskicka),kterou sestavila novinářka María Antonia Iglesias. Způsobem po vzoru Fruedovy ordinace se jí zpovídalo 32 osobností, jež se zabývaly nebo byly aktéry baskické politiky či madridsko-baskických vztahů v uplynulých čtyřiceti letech. Mnoho pravd, mnoho chyb a omylů. Kniha má všehovšudy 1 326 stran výpovědí, názorů a stanovisek.

Je-li tento „problema delicao“ uchopitelný pro člověka zvenčí, opravdu nevím.

Výsledek voleb, na který si musíme ještě dva týdny počkat, by měl pomoci odhadnout, kam se vývoj bude ubírat či alespoň ukázat, co si v tuto chvíli přejí baskičtí voliči.