Dovolte mi nejdříve poděkovat ministrovi zahraničí Steinmeierovi a našim německým přátelům, za pořádání tohoto zásadního mezinárodního shromáždění světových vůdců. Od svého zvolení do amerického Kongresu se účastním mnichovské bezpečnostní konference téměř každoročně. Ale dnes je to poprvé, kdy předstupuji před tolik lidí, přijímajících klíčová rozhodnutí, shromážděných v jedné místnosti, s tématem, na němž již dlouho pracuji.

Je pro mě velkou ctí, být zde a hovořit s přáteli jako je Bernard Kouchner.

Vaše země a nedávný příspěvek Evropské unie k mezinárodní palivové rezervě je důležitý krokem, jak pomoci zajistit cyklus jaderného paliva v době rostoucí poptávky po energii.

Jsem potěšena, že nasloucháte Mohamedu El Baradeimu, generálnímu řediteli Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jehož jsem před velmi krátkou dobou ve Vídni navštívila.

Cítím se také velmi povzbuzena přítomností vicepremiéra Sergeje Ivanova. Jak víte, navštívila jsem nedávno Rusko a měla příležitost uvažovat o řadě otázek, na nichž prostě musíme pracovat společně, ať už se jedná o rozšíření smlouvy START nebo drastické omezení našich jaderných arsenálů.

Jak mnozí z vás vědí, jsem předsedkyní podvýboru pro strategické zbraně ve výboru Sněmovny pro ozbrojené síly.

V této funkci dohlížím na americký rozpočet pro náš jaderný komplex, jakož i naše programy raketové obrany.

Už dlouho jsem vyzývala k nové debatě o úloze jaderných zbraní a o potřebě nové obranné strategie pro Spojené státy.

Proto jsem vytvořila Komisi pro strategické postavení, vedenou bývalými ministry (obrany) Billem Perrym a Jimem Schlesingerem.

My všichni zde chápeme, že omezení rozsahu našeho globálního jaderného arsenálu je důležitá výzva.

Prezident Obama a americký lid jsou připraveni pracovat součinně s mezinárodním společenstvím.

Setkala jsem se s ním přede dvěma dny v Bílém domě a diskutovali jsme náš důležitý závazek, jak ochránit budoucí generace před hrůzami jaderné války.

Svět bez jaderných zbraní už není snem pouze několika málo lidí, nýbrž je nyní touhou celého světa.

Je to touha vycházející ze skutečnosti, že lidé a vlády, jež jej reprezentují, kladou o jaderných zbraních nové otázky.

Ve své funkci předsedkyně podvýboru pro strategické síly a jako předsedkyně parlamentní delegace USA – NATO jsem se dlouho zastávala užší spolupráce na obou stranách Atlantiku v boji proti rozšiřování zbraní hromadného ničení.

My všichni chápeme, že podpora národů a parlamentů všech našich zemí pro politiku nešíření je pro úspěch životně důležitá.

Francouzská a britská vláda nedávno nově přezkoumaly potřebu jaderných zbraní jako součásti svých obranných schopností.

Ve Spojených státech jsme právě skončili historické prezidentské volby, v nichž veřejnost jasně ukázala, že starý způsob myšlení už není přiměřený, má-li obstát ve výzvách, jimž čelíme.

A nové myšlení, jež si přeje naše země a jež chtějí naši mezinárodní partneři je právě to, o čem bych dnes ráda diskutovala.

Prezident Obama a já sdílíme společný smělý program nešíření.

On si přeje pracovat na odstranění jaderných zbraní. Chce napravit vážně poškozený režim mezinárodní kontroly zbrojení. A chce se ujistit, že je jaderný materiál na celém světě zabezpečený proti krádeži nebo zneužití.

USA by bezpochyby byly bezpečnější ve světě bez jaderných zbraní. Opravdovou otázkou je, zda sledování takového cíle je v zájmu naší bezpečnosti. Věřím, že je.

Debata proto není o tom, jaké postavení zaujmou jaderné mocnosti ve světě do nekonečna drženého v zajetí jadernými zbraněmi, nýbrž jak my zde můžeme vést svět v realistické snaze k jejich odstranění.

Co tedy můžeme v nadcházejícím roce učinit, abychom toho dosáhli?

Na americké straně vím, že ve spolupráci s prezidentem Obamou je několik kroků, jež bychom v tomto roce měli učinit.

Nejbližším je nový závazek Spojených států, že povedou vyjednávání smlouvě o vyloučení štěpného materiálu.

Není to věc příjemná, nýbrž nutná.

Souhlasili jsme s tímto závazkem v roce 2000 na konferenci o revizi smlouvy o nešíření.

Podle této smlouvy by výroba štěpného materiálu skončila a všechna zařízení na obohacování a zpracovávání v zemích, jež mají jaderné zbraně, by byla podrobena mezinárodnímu ověřování.

Pokračování v této dohodě by usnadnilo řízení cyklu jaderného paliva a snížilo riziko loupeže jaderného materiálu.

Zadruhé, musíme stanovit jasné a vymahatelné pokuty za odstoupení od smlouvy o nešíření.

Mezinárodnímu společenství trvalo tři roky, než odsoudilo Severní Koreu poté, co od SN /smlouvy o nešíření/ v roce 2003 odstoupila.

Namísto aby bylo dovoleno jednat beztrestně, doporučuji, aby Rada bezpečnosti prozíravě přijala rezoluci podle sedmé kapitoly, která konstatuje, že jestliže jaderná mocnost, kterou MAAE shledala, že jedná v rozporu se svými závazky o zabezpečení, odstoupí od smlouvy, aby takové odstoupení pak automaticky vyvolalo sankce.

Za třetí, USA by měly okamžitě ratifikovat smlouvu o úplném zákazu zkoušek.

Tato smlouva je v zájmu Spojených států a přispěla by ke kontrole objevení nových programů jaderného ozbrojení.

V dalším kroku se USA musí zapojit do okamžitého a bezpodmínečného přímého vyjednávání se Severní Koreou a Íránem.

Vážím si toho, že je zde pan Laridžání a třebaže máme výrazné rozpory, je v zájmu obou našich zemí snížit hrozbu způsobovanou jadernými zbraněmi.

A konečně síť černého obchodování jadernými zbraněmi A. Q. Chána dokazuje, jak malou účinnost mají současné režimy kontroly vývozu při kontrole šíření jaderných součástí a technologie.

Už dávno nám měli naši pákistánští přátelé umožnit úplný přístup k A. Q. Chánovi, aby tak svět zcela pochopil škodu, kterou způsobil.

Můžeme také světu ukázat, že nerozšiřujeme svoje vlastní jaderné možnosti tím, že přijímáme zákony, jež prohlašují právě toto.

Od roku 1994 do roku 2004 jsme měli ve Spojených státech zákon, zvaný zákon Spratta a Furseho, který zakazoval výzkum a vývoj tzv. minibomb. Byl důležitý vzhledem k poselství, jež vysílal světu, že Spojené státy neusilují o novinky ve využití jaderných zbraní.

Budu usilovat o vypracování nového zákazu vývoje jaderných zbraní s nízkou účinností. Je důležité, abychom světu vyslali jednoznačný signál, že neusilujeme o žádné nové jaderné možnosti.

Nastávající rok poskytuje také příležitost k rozšíření našeho úsilí o jaderné omezení v souladu s Ruskem. To je další oblast, v níž se prezident Obama zavázal jednat.

Celá léta jsme navzájem soutěžili ve zvyšování rozsahu a míry svých jaderných arsenálů.

Značně jsme však pokročili, když jsme spolupracovali podle smlouvy START a moskevských smluv ve velkém omezení svých jaderných zbraní.

Avšak START, ověřovací program v základu našeho odzbrojovacího programu, vyprší letos v prosinci.

Zbývá nám 9 měsíců k ustavení programu následného STARTu. Programu, který vychází z jeho úspěchů, ale zabývá se jeho nedostatky.

Vedla jsem nedávno delegaci Kongresu při setkání s ruskými zástupci. Naše rozhovory byly produktivní a oni se snažili najít s námi společnou půdu.

Pokračuji a budu pokračovat v setkávání s politickými činiteli po celém světě, stejně jako náš nový prezident a jeho administrativa.

Ale kromě politiky, a možná ještě důležitější, je způsob, jak sdělovat důležitost kontroly zbrojení.

Ve světě, jemuž vládne strach, se to nemusí zdát vždycky zřejmé lidem, které se snažíte přesvědčit, že vyrábět méně zbraní, vést chytrou diplomacii a používat všechny nástroje v naší nástrojové skřínce je lepší alternativa.

Po osmi dlouhých letech by mělo být dostatečně jasné, že bojovně se bít v prsa nepřináší výsledky.

Co je žádoucí je stálá, rozvážná snaha o omezení a snížení počtu zbraní na světě.

Před příští konferenci o kontrole smlouvy NPT (nešíření jaderných zbraní) v roce 2010 se musíme nově podívat na nástroje své kontroly zbrojení. Neustálé hrozby po celé zeměkouli znamenají, že hodiny tikají.

Spojené státy budou hrát vedoucí úlohu při snižování hrozby jaderných zbraní.

Naše nová administrativa s prezidentem Obamou a ministryní zahraničí Hillary Clintonovou ukazuje cestu.

Očekávám, že od vás uslyším o řadě oblastí, kde můžeme spolupracovat.

Děkuji za příležitost, že jsem se mohla podělit o svoje myšlenky a děkuji za Vaši spoluúčast.

zdroj ZDE