Tyto ztráty oficiálně potvrdil ruský generální štáb. Autor se domnívá, že všechny čtyři ruské letouny byly sestřeleny pomocí systémů Buk-M1. „Výcvik obsluhy systémů Buk-M1 proběhl na Ukrajině a je možné, že také bojové nasazení se dělo za dohledu ukrajinských instruktorů,“ píše dále autor. (některé zdroje uvádějí, že Ukrajina dodala Gruzii i komplety S-200 Angara, ale tato informace zatím nebyla potvrzena; pozn. LVI)

Pokud budeme věřit i neoficiálním, ale obvykle spolehlivým zdrojům, Rusko během konfliktu ztratilo ještě tři další letouny: 8. srpna jeden Su-24MR, 10. nebo 11. srpna jeden Su-24M a 9. srpna jeden Su-25, k tomu možná také vrtulník Mi-24. (Su-24M je taktický stíhací bombardér s měnitelnou geometrií křídla, Su-24MR je jeho průzkumná verze; pozn. LVI)

Aminov tvrdí, že oba Su-24 byly pravděpodobně sestřeleny samohybnými protiletadlovými raketovými komplety Osa-AK/AKM nebo přenosnými protiletadlovými raketami. Su-25 byl podle řady zdrojů sestřelen „přátelskou palbou“ ruských vojsk. „Ještě nejméně jeden ruský Su-25 byl zasažen raketou gruzínské protivzdušné obrany, naštěstí se mu ale podařilo vrátit na základnu. Pokud je nám známo, protivzdušná obrana ruských jednotek sestřelila tři gruzínské Su-25,“ píše se v článku ruského experta. (gruzínské letouny označované Su-25KM Skorpion byly modernizovány Izraelem; pozn. LVI)

Dva členové osádek (piloti Su-24MR a Tu-22M3) byli zajati a 19. srpna se v rámci výměny válečných zajatců vrátili do Ruska. „Podle neoficiálních informací zemřelo pět ruských letců: pilot Su-25 sestřeleného „přátelskou palbou“ Rusů, navigátor Su-24MR a tři členové osádky Tu-22M3,“ konstatuje dále Aminov.

Posléze vyvozuje, že konfrontace s vyspělou protivzdušnou obranou byla pro ruské vojenské letectvo vážnou zkouškou. „Tím spíše, že gruzínské možnosti v sektoru protivzdušné obrany byly z ruské strany silně podceněny. Nyní je známo, že gruzínská PVO získávala informace ze systémů radiotechnické rozvědky Kolčuga-M, aktivní radiolokátory používala minimálně a efektivně nasadila protiletadlové raketové komplety Buk-M1 a Osa-AK/AKM. To vše značně ztížilo boj s gruzínskou PVO,“ uvádí ruský odborník. (při porovnávání gruzínského konfliktu s problémem Kosova lze vidět paralelu i v tom, že NATO nesmírně podcenilo srbskou PVO, za což zaplatilo mj. ztrátou „neviditelného“ letounu F-117A; pozn. LVI)

Protiletadlový raketový komplet 9K37M1-2 Buk-M1-2 byl vyvíjen od 13. února 1972 v NII Priborostrojenija (nesoucím jméno V. V. Tichomirova). Představuje vlastně rozvoj koncepce systému Kub (zavedeného i v české armádě; pozn. LVI) a současně modernizaci komplexu Buk. V kódu NATO se označuje jako SA-17 Grizzly. Sériová výroba běžela od roku 1978 a systém byl představen v roce 1980. V současné době probíhá intenzivní vývoj dalších verzí včetně perspektivního kompletu Buk-M3. (je málo známým faktem, že v první polovině roku 1990 měla začít systémy Buk přebírat i armáda bývalé ČSSR a českoslovenští „raketčíci“ už dokonce stačili absolvovat příslušný výcvik v SSSR; pozn. LVI)

Do sestavy kompletu Buk-M1-2 patří velitelské vozidlo (KP, komandnyj punkt), radiolokátor pro zaměřování cílů, max. šest odpalovacích zařízení (každé se čtyřmi raketami; pozn. LVI), max. tři nabíjecí vozidla (každé s osmi raketami; pozn. LVI) a max. 48 samotných řízených raket. Přechod z dopravní do bojové polohy trvá nejvýše pět minut. Tato sestava představuje samostatnou eskadru, jež se skládá z řídicí části, zaměřovací části a max. tří střeleckých části. (řídicí část je KP, zaměřovací část je radiolokátor a každou ze tří střeleckých částí tvoří dvě odpalovací vozidla a jedno nabíjecí vozidlo; pozn. LVI) Trojrozměrný radar má přístroj pro odlišení vlastních a cizích cílů a může sledovat jednotlivé i skupinové cíle.

Max. vzdálenost zjištění běžného taktického letounu (tím se zpravidla myslí stíhací letoun o radiolokační odrazné ploše 2 m²; pozn. LVI) ve výšce 100 m činí 35 km, ve výšce od 1000 do 25 000 metrů pak až 150 km. (max. dostřel různých používaných typů raket se pohybuje mezi 35 a 42 km; pozn. LVI) Řídicí středisko dokáže současně zpracovávat informace o 75 cílech, přesně sledovat 15 vybraných a na šest z nich navádět palbu. (Buk-M1-2 je schopen ničit také některé kontrastní pozemní a námořní cíle; pozn. LVI)

Systém Kolčuga umožňuje zaměřovat, identifikovat a určovat pozici, směr a rychlost pohybu pozemních, námořních i vzdušných cílů ve zcela pasivním režimu. (jde o ukrajinský pasivní sledovací systém ze stejné kategorie jako české výrobky Tamara a Věra, podrobně byl popsán v časopisu ATM č. 1/2008; pozn. LVI)

РИА НОВОСТИ: ВВС РФ потеряли во время конфликта с Грузией семь самолетов - эксперт ZDE