Snad každého v poslední době zaráží, jak protekčně jsou vyzdvihováni umělci, kteří volí a veřejně podporují ODS. Každým rokem se v předvánočním čase konají desítky koncertů našich umělců v Lucerně i v halách po celé republice. Dost často bývají tyto koncerty spojovány s polokulatými a kulatými výročími umělců a bývají vyprodané. Televize však nenatáčí záznamy z těchto koncertů. V době vánoční se vysílal pouze koncert Lucie Bílé z Lucerny, která ale neslavila žádné výročí a atmosféra na jejím koncertě nebyla o nic lepší než atmosféra na koncertech ostatních kapel.

Vážený pane Švejnare,

Nejsem sice sice členem Parlamentu, a nemám tedy praktickou možnost volit toho či onoho kandidáta, popřípadě nevolit žádného, ale jsem podle Ústavy ČR občan-suverén a jako takový bych rád věděl, čím se skutečně od Václava Klause kromě počtu pasů lišíte. Ptám se přímo a veřejně, neboť si myslím, že i jiní spoluobčané si kladou stejnou otázku. Z českého tisku a Vašich webových stran jsem se to totiž zatím nedozvěděl.

Na půdě Senátu České republiky se v úterý 22. ledna uskutečnilo veřejné slyšení na téma Rovnost příležitostí mužů a žen – přirozený vývoj nebo sociální konstrukce?, jež uspořádal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice za organizačního přispění nezávislého senátora Martina Mejstříka (Cesta změny).

Slyšení si nekladlo za cíl prezentovat široké spektrum odpovědí na tuto otázku, naopak, Martin Mejstřík záměrně „nepozval militantní feministky“, ale takové diskutující, kteří by představili zejména křesťanský pohled na rovné příležitosti. Prý proto, že „diskuse je vedena jen jedním směrem“ (kterým? Kdo tento směr určuje a kdo onu diskusi podle něj vede?).

Veřejné slyšení senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, s provokativním názvem „Rovnost příležitostí mužů a žen – přirozený vývoj nebo sociální konstrukce?“ připomínalo Potěmkinovy vesnice, ačkoli proběhlo v Čechách léta Páně 2008.

"Měly byste využít celospolečenské diskuse o případném navrácení církevního a židovského majetku."

Pan Bláha píše ve své zvláštní úvaze o tom, že se cyklisti v Praze zákonitě zalykají škodlivinami. To je ovšem pravda jenom do té míry, že zplodinami se v tomto městě dusíme všichni - díky automobilistům. Je to vlastně kolektivní, společensky tolerovaný terorismus, pokud bychom chtěli obrátit běžnou rétoriku o ekofašistech. Ale má poznámka směřuje jinam:

O školném a jeho pozdějším splácení se začíná mluvit poslední dobou relativně často. Jako by vláda neměla jiné téma z oblasti školství. Neustále je nám dávána za vzor Velká Británie, ale bere někdo vůbec v úvahu případné zadlužení?

Na začátku ledna přišel premiér Mirek Topolánek opět s myšlenkou platit na vysokých školách školné. V „předvolební smlouvě ODS s občany ČR„ je napsáno: „Nezavedeme školné, ale změnou financování studia zvýšíme počet vysokoškoláků na průměr EU.“ a obdobně v programovém prohlášení vlády: „Vláda nezavede školné, ale otevře diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financování vysokých škol, vědy a výzkumu.“

Premiér využil šalamounsky slovo diskuse v textu a prohlásil: "Programové prohlášení jasně říká, že zahájíme diskusi o odložené platbě, což tímto činím. Přičemž nikde není řečeno, že nutně musí zůstat pouze u diskuse a že už nedojde k realizaci".

27. prosince 2007 se v Keni konaly prezidentské a parlamentní volby. Okolnímu světu byly převážně lhostejné. Pak najednou začaly titulky mluvit o rozsáhlém etnickém násilí. Západní tisk hovořil o nebezpečí „rozpadu“ a všudypřítomnosti etnických konfliktů v Africe. Zazněly naléhavé výzvy, aby se dva soupeřící vůdci smířili a uzavřeli kompromis. To se zatím nestalo a není pravděpodobné, že k tomu dojde. Co se vlastně událo?

V návaznosti na rozvířené téma romské otázky a receptů předsedy křesťanské (a demokratické) strany Čunka mě zaráží mnohé. Předně, že si jakoby nikdo neuvědomuje to, že současný stav je výslednicí mnoha okolností daných vývojem za posledních 41 roků. Dlouhodobé deformování vzájemných vztahů je jedním ze závažných důvodů, proč je většinová společnost a její systém v takovém stavu, v jakém je. Málokdo si klade otázky, proč recepty z politických kuchyní většinových společností evropských zemí nefungují. Už od poslední (světové) války. Ve Francii stejně jako v SRN, u nás, ale i kdekoliv jinde.

V několika příspěvcích, naposledy pana Sokolíka, se lamentuje nad úpadkem mravů v naší vlasti. Já bych byl velice opatrný s těmi příklady, jak to bylo dříve, jak to je jinde, za první republiky, v Norsku atd. Pokud vím, v nynější sněmovně ještě nikdo neutrhnul desku od své lavice a netřískal s ní o stůl, aby přehlušil projev předsedy (a byla to tenkrát žena!).

V pátek 18. ledna ve večerních hodinách došlo v Příbrami v ulici A. Jiráska k potyčce dvou skupin mladých lidí, při které zemřel jeden z mladíků. Pobodaný mladík Jan Kučera patřil k tzv. SHARP skinheadům, tj. antifašistům a byl zabit neonacistickým skinheadem Jiřím Fousem , tzv. bonehead. Část incidentu včetně smrtelného okamžiku je zachycena na videu, píše čtenář Vojtěch Havlíček .

Podle mne máte v konstatování té ošuntělosti a smutné rezignace pravdu, píše čtenářka Daniela Hrnčířová. Ale jak může starší člověk vypadat jinak, když:

• politici v čele státu se chovají tak...no, jak to denně vidíme
• většina novinářů je za to ještě chválí

Co víte o současném Kosovu? Přesněji bych se zeptal: co víte o tom, co se v Kosovu děje? Ale ptám-li se takto obecně běžného čtenáře, kterého neznám, znamená to de facto: co víte o dění v Kosovu z mainstreamových médií? Než popřemýšlíte, co vám bylo v posledních letech vštípeno sdělovacími prostředky o problému Kosova, dovoluji si za nepřítomného spotřebitele obecného na konkrétním příkladu Kosova ukázat, jak funguje tzv. mediální mainstream, jak tzv. alternativní zpravodajství, co je paranoia a co konspirace. A co realita.

Darina Martykánová si částečně oprávněně stěžuje na skutečnost, že především muži-studenti technických oborů považují studentky filosofie za obět vlastního špatného rozhodnutí. Avšak situace je ještě složitější, a nelze ji jednoduše odbýt jednoduchými vysvětleními obou stran.

Kdyby ten člověk prožil svůj život v normální společnosti, jistě by jako důchodce do Portugalska jezdit mohl. Jestliže si za svůj život nemohl nic pořádně naspořit, je to vina komunistů. Generace, které dostávaly mizerné peníze v mizerném socialistickém hospodářství s prázdnými obchody a nemožností pracovat či vzdělávat se v západních zemích, jsou oběti komunismu, i když na něj paradoxně vzpomínají často v dobrém. Je to jako když by muž uřezal své ženě ruce i nohy, a pak o ni "pečoval" někde v kleci... chápu, že té ženě se po kleci bude stýskat, pokud ji bezrukou a beznohou vpustí někdo do svobodného světa.

Tento článek se dá použít jako návod k efektivnímu využití bezdomovců. Podnikaví manageři by je mohli odchytávat a eskortní službou dodávat všude, kde hrozí, že bude na zahradní párty nuda. Ušetřili by i práci policii, která beztak nedohlédne dál, než k branám města... Tyto nové lidi vychoval nový, "demokratický" stát a můžeme si být celkem jisti, že pro ně by byl Jan Palach dnes jen zoufalá blbá socka, píše čtenář Jan Řehák.

Primárky pro prezidentské volby v USA se významně týkají také občanů ČR. Nelze zavírat oči před tím, kolik energie, času a finančních prostředků to v USA stojí, než je inaugurován nový prezident. V ČR je všechno sice mnohem jednodušší, může být ale otázkou, do jaké míry je pak u nás občan spokojen s tím, co mu místo přímé volby nabídnou obě komory Parlamentu ČR tou ústavně předpokládanou nepřímou volbou. Letmo si všimneme svérázné situace před 8. únorem v ČR, ale především se povšechně podíváme, co nám o „řešetu“ výběru kandidátů na prezidenta naznačují uplynulé dva týdny v USA.

Miloš Dokulil se ve svém článku zapomněl zmínit o republikánském kandidátovi Ronu Paulovi. Možná proto, že pan Dokutlil čerpá informace jen z mainstreamových médií, která fenomén Rona Paula systematicky ignorují. Ron Paul má obrovskou podporu na internetu, o čemž svědčí i jedny z největších finančních příspěvků, které kdy kandidáti na prezidenta od voličů dostali. Pro mnoho lidí je Ron Paul doslova hrdina, který bojuje za práva "obyčejných" lidí, a je jeden z mála politiků posledních let, který to myslí opravdu upřímně, píše Richard Soldan.

Neuvěřitelná historka se stala koordinátorovi reklamní kampani vlády "PRO americký radar" Klvaňovi. Nadměrný zájem veřejnosti mu přehltil "zelenou" informační linku 800 44 22 44, kterou nechal za drahé vládní peníze zřídit proto, aby občanům vysvětloval, vysvětloval a do nekonečna vysvětloval, že americký radar neškodí zdraví, ani neohrožuje bezpečnost Česka či Evropy. Že nás všechny spasí. Před nebezpečím, které neexistuje... A protože nejspíše si volali pro informace občané, kteří doposud nejsou přesvědčeni o účelnosti stavby americké základny v Česku (a je jich 70% občanů této země) a pobytu amerických vojáků v Brdech, prohlásil Klvaňa: "Máme s ní velmi špatné zkušenosti, protože aktivisté proti radaru nám ji sabotují. Neustále nám ji blokují." Mýlí se. To se pouze občané dožadují stále netrpělivěji informací, které jim vláda odmítá dát pod záminkou, že jsou tajné.

A proto onu informační linku vládní koordinátor pro komunikaci s občany vypnul. Nyní se linka podle novinářů z Aktuálně.cz hlásí jako plný záznamník. Hackeři by řekli, že jim přetekl buffer. Nejspíš dělili nulou... Kladné ani záporné nekonečno nejsou ale reálná čísla. Sice to nevrací správné výsledky, ale zase to nepadá... E_USER_ERROR

Americký radar v Brdech jako základ rozbití Evropy - klíčové argumenty TÉMA BL

Jestli existuje něco, na čem se většina české společnosti - bez ohledu na politickou příslušnost - může svým postojem shodnout s komunistickou stranou, je to jistě vztah vyjádřený i v politických vyjádřeních i činech komunistů k bývalé Jugoslávii. A nejde jen o odmítnutí jejího bombardování v roce 1999, ale zřejmě i akutní problém poměru k separatistickému Kosovu. A je jedno, jestli tato shoda je založená na citovém vztahu k balkánskému dění nebo na prostém požadavku neznásilňování mezinárodního práva.

Podle internetové stránky Institute for War and peace reporting byl "mladý Afgánec soudem v Afganistanu odsouzen za urážku islámu. Neoficiálně se mu stala osudným jeho novinářská snaha upozorňovat na porušování ženských práv, korupci a nespravedlnost v Afghánistánu."

Když jsem si přečetl tuto zprávu myslel jsem, že jsem zabrouzdal do archívu před rokem 2001, kdy v Afganistanu vládl Taliban. Kde zůstala demokracie, kterou přinášela koalice "demokratických" zemí na křídlech bombardérů a kolech obrněnců do afghánských hor?

Mezinárodní právo a právní stát jsou dva základní výdobytky naší civilizace. Jakkoliv nedokonalé, jsou prozatím jedinou hrází omezující zvůli a schopnou minimalizovat zákony džungle v mezinárodních vztazích. Současná situace kolem jihosrbské provincie Kosovo je aktuálním příkladem jejich porušování.

ŠOK│DPA│ Po bouřlivé debatě ke Kosovu a závěrečné zprávě Russella Johnsona, který podporuje vyhlášení samostatnosti, prošlo usnesení. Názory v Parlamentním shromáždění byly zpočátku "půl na půl". Srbská delegace předložila ke zprávě pozměňující návrhy, které byly vyvážené a rozumné a otevírají prostor k dalšímu jednání. Zpráva ke Kosovu byla nakonec přijata, ale s pozměňovacími návrhy, které ji modifikují ve prospěch dalších jednání a rezoluce OSN. Proti jednostrannému vyhlášení kosovské nezávislosti se stavěly například Slovensko, které předsedá do května Radě Evropy, Rumunsko, Řecko nebo Španělsko, zásadně proti je Rusko a Kypr. Kosovo chce vyhlásit nezávislost na Srbsku pravděpodobně jeden nebo dva týdny po druhém kole prezidentských voleb v Srbsku, které by se mohly konat 3. února, prohlásil slovinský velvyslanec v ČR Franc But. Slovinsko nyní předsedá Evropské unii. Vítězem nedělního prvního kola prezidentských voleb v Srbsku se stal radiklální nacionalista Tomislav Nikolić se ziskem 39,6 procenta hlasů.

Proti nezávislosti Kosova jsou i hoolywoodské hvězdy... George Clooney a Sharon Stoneová chtějí pořádat protesty, pokud jihosrbská provincie Kosovo jednostranně vyhlásí nezávislost na Srbsku. Stoneová vyjádřila lítost nad tím, že Spojené státy, které zastupují zájmy kosovských Albánců, nezávislost Kosova prosazují bez potřebného odůvodnění a jen na základě silného lobbismu kosovských Albánců v USA.

iHNed: Proti jednostrannému odtržení Kosova protestují i hollywoodské hvězdy ZDE

Památník národního písemnictví (PNP), jehož osud několik měsíců trápil četné tuzemské odborníky, zůstane i nadále samostatnou institucí. Řekl to jeden ze členů komise, kterou ministr kultury zřídil proto, aby se zabývala transformací příspěvkových organizací. Na svém dnešním jednání, které bylo posledním, komise doporučila, aby se transformace příspěvkových organizací neděla formou jejich slučování.

ČTK: Památník písemnictví zůstane i nadále samostatnou institucí ZDE

Autor článku nejspíše na kole nikdy neseděl a předpokládám, že patří k bohatší vrstvě obyvatel Prahy, co jezdí zásadně a všude autem, třeba i do sámošky 5 minut chůze od domova. Potom nemají být silnice zacpané auty! Úsměvný je jeho pocit, že silnice jsou tu pro auta. A odkdy? Vždyť cesty, na kterých se postupně vystavěly asfaltky tu byly mnohem dřív. Jezdilo se po nich na koních a v kočárech a později také na kolech, píše čtenář Ivo Miláček.

V článku píše autor, že lidé rezignovali na hodnoty z porevolučních 90. let. Hodnoty jako slušnost, spravedlnost a serióznost jsou hodnoty, které se objevují teprve ve vyspělé společnosti - alespoň taková je má osobní zkušenost z Německa, Velké Británie, Norska (odkud částečně pocházím) a kdysi i ze Spojených států. Nemyslím si, že by tyto hodnoty byly něčím samozřejmým a že by je každý národ musel mít zakotven ve své povaze. Myslím si, že tyto hodnoty se tvoří dlouhodobě a že Česká republika prostě není dostatečně zralá na to, aby se takovými hodnotami mohla v současnosti charakterizovat, píše čtenář Zdeněk Sokolík.

Iuridicum Remedium, o.s. Vás srdečně zve na předpremiéru nového filmu ČT Oči velkého bratra, kterou pořádá 27.1.2008 od 20,30 v klubu Cross (Plynární 1096/23, Praha 7) Film natočil režisér Petr Kaňka v rámci magazínu Ta naše povaha česká. Po projekci bude následovat diskuze na téma kamerových systémů a ochrany soukromí s autory filmu a se zástupci organizace. Akce se koná v předvečer Evropského dne ochrany osobních údajů.

Skupina bývalých vysokých armádních důstojníků se vyjádřila, že NATO musí být připraveno použít jaderných útoků jako první, "aby zabránilo užití zbraní hromadného ničení svými nepřáteli", píše britských deník Daily Telegraph

Autoři "plánu na reformu NATO" - který vznikl po konzultacích s vysokými současnými vojenskými činiteli NATO, kteří nemohou mluvit veřejně o svém znepokojení ohledně vojenské strategie NATO - zahrnují bývalého britského šéfa obranného štábu lorda Petera Ingeho a amerického generála Johna Shalikashviliho, bývalého velitele NATO v Evropě a předsedu amerických společných vojenských štábů.

Barbora Tachecí, ředitelka Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu (ukázka): Do háje, jestli ten tiskový mluvčí mluví za ministra dopravy a volá jménem ministra dopravy po přehodnocení změn učiněných na Radiožurnálu, tedy na rádiu veřejné služby, tak to máme ministra, který chce řídit média veřejné služby?

Petr Pleva, poslanec ODS, předseda podvýboru pro kulturu a mediální legislativu: Já mám dojem, že tohle vystoupení paní ředitelky patřilo spíše do nějakého zábavného pořadu než na zpravodajskou stanici. Pokud mám dobré informace, tak pan tiskový mluvčí se nepodepsal jako tiskový mluvčí ministerstva dopravy, ale uvedl pouze, že je tiskový mluvčí, čímž označil svoje povolání. Pokud vím, tak je to bývalý rozhlasák, takže ta nějaká podoba nová Radiožurnálu se ho bytostně dotýká a tahle dedukce je trošku komická.

ČRo - Rádio Česko, 22.1.2008, 15:35 Studio Česko: úplný přepis rozhovoru s Petrem Plevou ZDE

Nevím, jak s příjmy studenta, ale s důchodem se opravdu DÁ vyžít. Naprosto stačí týdně bochník chleba (u nás 53 Kč), půl kila špeku, cibule, denně jedno pivo. Takže máte vlákninu, tuk, tekutiny, vitamin C a B, vše pěkně levně. No a v neděli se rozšoupnout a dát si čínskou polévku, buď kuřecí, zeleninovou, vepřovou, hovězí, krabí, atd. Výběr je bohatý, takže o jednotvárnosti zde nemůže být řeč. Tím pádem zbude i na léky a poplatky u lékaře. A hlavně to podstatné - na elektřinu, ekologickou daň na elektřinu, topení, teplou vodu, vlak, tramvaj, nájemné, vodné, stočné, atd., abych neskončil pod mostem po exekuci za neplacení čehokoli, píše J. Helebrand.

Je mi jasné, že na důchody nezbývá, je nutno opravit mosty a silnice, které nám tady komunisté nechali bez zajištění jejich další údržby, zaplatit prohrané spory (Diag Human a pod.), navozit sníh na Hradčanské náměstí a mnoho dalších důležitých akcí, přičemž daně je nutno vybírat od těch, kdo pracují, ne od těch, kdo vydělávají. Ten kdo má moc, ukazuje na ty dole s tvrzením, že za to všechno můžou oni, a je nutno přitvrdit. Jistě by byla zajímavá anketa o tom, co je pro koho stokoruna. Jestli návštěva lékaře a poplatek za léky, den života, nebo drobáky, o nichž se nemá cenu bavit. A jestli naši zákonodárci ví, co se dá za ni vše pořídit.

Dobrý den, Britské listy. Přeposílám vám e-mailovou korespondenci, kterou jsem vedl s firmou Anneca poté, co jsem zjistil, že BL zmizely z Právě dnes. Naprosto nechápu, jaké zájmy to v dnešní době panují, někdy jsem z toho opravdu otráven, píše čtenář Roman Ptáček.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.