Konečně! Co jsme se načekali! A ... jaká že strana to bude 18 let po pádu minulého režimu, přejmenována?

Otázka je asi zbytečná. Nás pomalejší a nechápavé senátor Štetina rád (naposled např. 20.9. 2007 v podvečer na Radiožurnálu Čro) odkazuje na své www stránky.

Ze stránek senátora Štětiny http://www.jaromirstetina.cz/zivotopis/ lze se dozvědět, že jeho otec J. Š. starší, byl "předválečným komunistou." Najdete zde odstavec věnovaný tomu, že sám J.Š. mladší byl členem strany. Štětina junior se do KSČ hlásil již v r. 1965 ("neví proč jej nevzali..."). Napodruhé to vyšlo a po roční čekatelské lhůtě se stal členem fakultní organizace KSČ Vysoké školy ekonomické v r. 1967. Dnešní senátor Štětina se tedy stal tzv. "reformním komunistou."

Pro tehdejšího soudruha Štětinu ml. byl srpen 1968 (vstup vojsk Varšavské smlouvy) prozřením a "vrátil rudou knížku ještě před prověrkami." Kdy to bylo, přesně na Štětinových www psáno není. Pravda, ne každý dnes ví, kdy vypukly, a co to byly prověrky. Na vlnách ČRo 20.9.07 sice Štětina tvrdil, že členem Strany byl jen v roce 1968, ale to jsou asi jen podružné detaily. Od toho máme jeho www stránky, kde také Štětina nedoukům vysvětluje, jak se pak přihodilo, že tento ve své podstatě bytostný vášnivý antikomunista, disident a nepřítel Sovětského svazu "v sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech uspořádal přibližně dvacet pět přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a do asijských zemí."

(Tehdy na sovětskou, "komunistickou" Sibiř, rozumíme).

J.Š. ví, co je (nebo byl?) komunismus. V pořadu: Reportéři ČT 31. října 2005 vysvětluje názorně: "Ten komunistický zločin má ten osvětimský rozměr, který my si neuvědomujeme. A myslím, že ty cifry, které hovoří o deseti, dvaceti nebo třiceti milionech mrtvých, to platí. Komunismus, to je Kambodža, to je Pol Pot, vyvraždění poloviny národa. Komunismus, to je Angola, to jsou občanské války v Africe podporované Sovětským svazem. Komunismus, to je, to je Kuba. Komunismus, to je Vietnam a vietnamská válka. Komunismus, to je okupace naší země. Komunismus, to byla okupace Finska. Komunismus, to je, to je okupace malých národů, Sibiře, národů Kavkazu."

Co věděl mladý Štětina, dejme tomu v r. 1968, o zločinech komunismu? Tak, mohl už něco vědět o tom Finsku a něco tušit o té zločinné Kubě a Vietnamu ... Ale v jeho výčtu to vypadá (nejprve Kambodža, Angola, války v Africe) jakoby se většina těch zločinů udála v 70.-80. letech, když už u toho, jednou soudruh, a jinak antikomunista Štětina -- ani symbolicky -- nebyl.

Dnes, 21.9.2007 v Senátu ČR, J.Š. říká o současných (?) komunistech: "...Nezřekli se symbolů a názvu, které pro tisíce občanů znamenaly smrt a pro statisíce vyhnání, ztrátu svobody, majetku, půdy či zaměstnání nebo zákazy studia. Trvá-li KSČM na názvu "komunistická", trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi. Pak je nutné požadovat její vyloučení z demokratické soutěže politických stran." (všechny citáty na www.jaromirstetina.cz)

Senátor Štětina nepochybně ví, o čem mluví. Ví, čeho se kdysi - snad koncem 60. nebo začátkem 70. let -- zřekl. Ví, jak významný je rozdíl mezi bývalým a současným komunistou. Rozumí tomu tak, jako dlouhá řada všech jeho bývalých soudruhů. Chápou to dobře revizionisté a oportunisté, trockisté i stalinisté, reformátoři a normalizátoři i opraváři perestrojky, tak jak šli za sebou ve vlnách pokroku, kdy ta další správná očistná potopa vždy spláchla módu předchozí.

Jen (bývalý) komunista nejpřesněji ukáže prstem na vadné soudruhy a přežilé symboly. Včas demontovat hvězdy, srpy a kladiva, sklátit sochy, přejmenovat ulice, spálit prapory a legitimace je snadné, ale může to být také velmi výnosné. Komunista se může stát antikomunistou, jako se nafta mění v lehký topný olej, líh v biolíh nebo okupované území v nepřátelské. Je to tak snadné. A rozdíly jsou zásadní.

(Pozn. Pozoruhodnou výpovědí o mihotavé povaze komunistické ideologie přinesla zevnitř komunistické strany (CPUSA) ztracené v samotném jícnu imperialismu v USA bývalá vysoká funkcionářka 30.-50. let Bella Dodd v knize School of the Darkness -- viz wikipedia, Bella Dodd. Fantastickým příkladem flexibility vedení strany je epizoda s "duchem Teheránu." Na pokyny vyšší moci (Moskvy i sponzorů z Wall Street) strana po teheránské konferenci 1943 m.j. sabotovala odborové stávky v USA a připravovala pole poválečné spolupráce USA a SSSR.

Po válce nastal obrat ke Studené válce a generální tajemník Brower byl "duchu Teheránu" obětován. Bella Dodd neustálé změny směru komunistické ideologie špatně snášela a vysvobozením se pro ni stal návrat do lůna katolické církve.)