Ve čtyřech elegantních dějstvích přináší Michael Moore fakta. Dějství první: 50 milionů Američanů nemá zdravotní pojištění a těm 250 milionům, kteří si myslí, že ho mají, často prostřednictvím nákladných pojištění (2000 dolarů za osobu na rok), je často odpírána léčebná péče, když ji potřebují. Muž bez pojištění, který si při práci v domě usekl dva prsty, dostal účet na 12 000 dolarů za přišití prsteníku a 60 000 dolarů za přišití ukazováku. Protože to byl romantik a neměl peníze, rozhodl se nechat si přišít jen prsteník.

Dějství druhé: Kde ty problémy začaly? ptá se Moore. Odpověď: v srpnu 1971. Prezident Richard Nixon a jeho poradce Edgar Kaiser se spikli, aby rozbili existující systém. "Čím méně zdravotní péče budou poskytovat, tím víc peněz vydělají," řekl Nixon, je to zaznamenáno na pásku. Oni? Jejich kamarádi, milionáři ze zdravotního průmyslu, titíž, kteří financují politické kampaně amerických kongresmanů. Moore ukazuje, kolik je to stálo dostat se do sněmovny. Jeden z nich Billy Tauzin, odešel z Kongresu a stal se ředitelem čelné lobbistické firmy ve farmaceutickém průmyslu. Jeho plat: 2 miliony dolarů ročně.

Mezitím inteligentní celostátní reklamní kampaně démonizovaly myšlenku všeobecné zdravotní péče tím, že ji začaly spojovat se "socialistickým" lékařstvím, což v americké angličtině znamená "sovětské lékařství" - takové, jaké zavedly pro své občany diktatury v Kanadě, ve Francii a ve Velké Británii.

Dějství třetí: Moore se vydal do těchto režimů. Pochválil britské zdravotnictví, pak navštívil Francii. Tam vysvětluje matka tří dětí, že se její státem placená chůva stará v její domácnosti o praní a žehlení prádla a že školka v ulici, s profesionálními zaměstnanci, stojí 50 pencí na hodinu. Moore uzavírá: "Je nějaký důvod, proč chtějí, abychom nenáviděli Francii? Bojí se snad, že bychom chtěli žít, jak žijí Francouzi?"

Dějství čtvrté, nejsilnější: Moore se rozhodl prozkoušet tvrzení americké vlády, že její vězni v zálivu Guantánamo mají tu nejlepší lékařskou péči na světě. Odvezl záchranáře kteří pracovali v troskách Světového obchodního centra, jejichž zdravotní problémy nevyřešil americký stát, protože už nebyli jeho zaměstnanci, když potřebovali pomoc, do zálivu Guantánamo na Kubě. Aspoň se o to pokouší. Přijde k vratům tábora a volá megafonem: "Mám tady nemocné záchranáře z 11. září, můžete prosím otevřít bránu?" Začne ječet siréna. Moore a jeho lidi utíkají, co jim nohy stačí - do Havany. Tam je jim okamžitě poskytnuta lékařská péče.

Ano, Moore je aktivista. Ano, není to zrovna velký dokumentarista. Ne, není to obyčejný novinář. Je, jak sám říká, autorem komentáře, je to člověk, který je neustále rozhněvaný. Určité věci na světě se mu nelíbí a chce je napravit. Jeho cílem prostě je navrátit otázku všeobecné lékařské péče do ohniska americké debaty. I když je film určen pro Američany, Evropané by se měli zamyslet nad tím, co často považují za automatické. Někdy existuje dobrá propaganda.

Kompletní článek v angličtině ZDE