Biskupka jako žába na prameni

Křiklavý nesmysl v české verzi (kde žurnalista poučuje biskupy o ropném průmyslu nebo snad dokonce, ó ty hrůzo, nestydatě lobbuje pro ten či onen konkrétní podnik z daného odvětví!) chápu jako bezděčný doklad o tom, že šéfredaktoři českých obecných celostátních deníků (jistě i týdeníků), stručně vyjádřeno, zatím málo večeří s "NĚJAKÝMI BISKUPY". (Totéž platí mutatis mutandis o jejich podřízených, řadových novinářích.) Zdůrazněme spojení "S NĚJAKÝMI ...", anglicky: "WITH SOME ...", dle německé verze (s. 40): "MIT IRGENDWELCHEN...". V originále běží o biskupy, které šéfredaktor doposud moc nezná a nemá o nich předem utvořenou představu (a kteří tedy nejsou mediálními hvězdami), a v širším smyslu běží jistě jednou o skupinou biskupů anglikánské církve, jindy zas o představitele jiných církví a náboženských denominací.

Jak vypadá situace v daném směru v Česku více než sedmnáct let od "sametovky"? Otevře-li si řadový občan kterýkoli celostátní deník, může s určitou mírou pravděpodobnosti počítat s tím, že na něj vypadne Vladko, Kykolka... nebo biskupka Jana Šilerová z Církve československé husitské! Nepatřím a nikdy jsem nepatřil ke členům uvedené církve a nic proti uvedené církvi nemám, vůči paní biskupce Šilerové (kterou, podotýkám, osobně neznám) jsem však na základě kontaktu prostřednictvím médií alergický asi stejně jako vůči Vladkovi či Kykolkovi.

Architekt Zdeněk Lukeš si před pár lety posteskl, že jej celý život pronásleduje zpěv Karla Gotta, a posteskl si natolik zoufale, že uraženého mistra musel udobřovat sám tehdejší ministr kultury. Já mám proti biskupce Šilerové výhrady ještě zásadnější. V celostátních médiích mi "zaclání ve výhledu" -- vedle jejích monopolizujících vystoupení postrádám alternativní, odlišný pohled (SECOND OPINION, doslova: druhý názor, druhé stanovisko) na dění, vření a kolotání v dané církvi, kterou zblízka neznám a o které mne informují pouze obecná média. Naposledy mne tato paní (marně hledám jiný výraz, který by se hodil jak do REALITY SHOW, tak do Britských listů) přes média informovala, že pro jakousi dosud neuzavřenou záležitost vyzvala k rezignaci jiného biskupa z téže církve (svého kolegu). Nápadně to připomínalo rozklady, jimiž svého času Vladko zdůvodňoval, proč si nepřeje, aby ve vile nadále setrvával Hans ... Ono je asi pro žurnalistu (zejména bere-li celou neziskovou sféru jenom jaksi bokem, levou zadní) pohodlnější komunikovat stále s tímtéž "církevnickým Kykolkou" než průběžně zachycovat proměnlivou spleť různých názorů! Alespoň v případě neuzavřené vnitrocírkevní rozmíšky by však i pro novináře mělo platit: AUDIATUR ET ALTERA PARS (AŤ JE SLYŠENA I DRUHÁ STRANA).

Novinové heslo pro (převážně ateistické) davy: "kontroverzní teolog"

Paní biskupka Šilerová není samozřejmě v české ekumeně jediným "církevnickým Kykolkou". Vzhledem k mimořádně intenzivnímu pnutí uvnitř její církve je však na ní snad nejvíce patrná ošidnost a nedostatečnost konceptu "Kykolků", jehož se česká celostátní média zatím v církevní problematice převážně drží.

Vladkové a Kykolkové mají svá specifika. Jejich výpovědi, zejména pokud se týkají animozit vůči jiným "obyvatelům vily", je třeba brát s rezervou. Jinak se může přihodit to, co se stalo společným dílem "církevnických Kykolků" a novinářů v České republice: Ve státě, kde jsou podle posledního sčítání lidu z roku 2001 téměř tři pětiny všech obyvatel bez vyznání a kde si žurnalisté běžně pletou název druhé a třetí největší církve (srov. článek Církev ryze virtuální aneb Od Doležala k Doležalovi, BL z 24.10.2005), hauzíruje od jednoho novinového titulku ke druhému obraz nepřítele, nenávistné heslo (HATE CODE), jež zní "KONTROVERZNÍ TEOLOG".

Poprvé jsem se s ním setkal v roce 1999 v nadpisu článku v Lidových novinách. Jednalo se o jeden z nejsprostějších článků, jaký kdy Lidové noviny otiskly. (Týkal se prosím nikoli snad římskokatolického teologa, který se v rámci pedagogického působení dostal do střetu s tzv. učitelskou autoritou vlastní církve, ale teologa protestantského!)

Já trouba jsem se až do té doby s protestantským teologem Karlem Barthem domníval, že existují velcí spisovatelé, velcí hudebníci atd., ale jenom malí teologové. Dále jsem se, jak mi bylo v mládí vštěpováno, domníval, že spory, kontroverze a polemiky mezi představiteli různých teologických směrů a názorů jsou čímsi žádoucím. Až Lidové noviny, jejichž heslo z roku 1999 se v českém tisku ujalo, mne vyvedly z omylu: Teolog, soudružky a soudruzi, se především musí v každém okamžiku svého života tak ňák ideologicky sprrrávně zařadit, že, aby příliš nevyčníval. Některrré věci ať raději napříště vůbec krrriticky nezkoumá a pouze je s dostatečnou intenzitou adorrruje, aby snad neupadl v podezření z ideologické úchylky!

Na tomto místě analýzu opět přerušíme, neboť se nám začíná zavařovat klávesnice počítače. V rozboru různočtení románu o mediálních a mocenských mechanismech budeme (za předpokladu neochabující trpělivosti čtenářstva i osazenstva Britských listů) pokračovat, a to zamyšlením nad znepokojivými signály o vztazích mezi novináři a sektorem ziskovým.

Odkazy

McEwan, I.: Amsterdam, Jonathan Cape London 1998

McEwan, I.: Amsterdam. Aus dem Englischen von Hans-Christian Oeser, Diogenes Taschenbuch 1999

McEwan, I.: Amsterodam. Přeložila Markéta Cukrová, Volvox Globator Praha 1999

Collins COBUILD Advanced Learner's English Dictionary, HarperCollins Publishers Glasgow 2006