25. 1. 2007
Deus ex machina(ce)Velice se mi líbí čtenářské reakce. Jednou jsou poučné, jindy zábavné, někdy kritické, občas nenávistné. Jejich motivy bývají různé; rázem před vámi defiluje paleta osobností a pohnutek. Asi nejzajímavější odezvu na vlastní článek mi poskytl kovaný český... monarchista. Přijal, byť trochu nečekaným způsobem, intelektuální výzvu volně pojatého textu o nejznámějším legitimistickém uskupení České republiky a za zlehčování Koruny české počastoval mne čacky. Vzhledem k tomu, že to bylo v době červnové předvolební kampaně, nedivil jsem se už ničemu. |
Dokonce ani rezolutnímu pisatelovu tvrzení "ve jménu boha a krále", že usiluji o poškození tak nadějné doktríny, kterou přece ve střední Evropě dvacátého prvního století zůstává monarchismus. A aby byly můj "prohřešek a záštiplné štvaní" naprosto nezpochybnitelné, odhodlaný pisatel projevil podiv nad tím, jak člověk mé generace bravurně ovládá denunciantskou rétoriku bolševické žurnalistiky. Vše bylo nad slunce jasné a nemělo cenu zapírat -- vinen v plném rozsahu obžaloby! Po vzoru souzených v monstrprocesech padesátých let mi nezbylo nežli s verdiktem souhlasit. Bezpochyby jen mým přičiněním nakonec tato strana obdržela v parlamentních volbách méně než 0,3 %??? hlasů. Proč vám to vyprávím? Když jsem četl ono absurdní a úsměvné tvrzení, uvědomil jsem si za poslední léta nejsilněji, nakolik je snadné přijmout i hlásat naprostý, ale saturující nesmysl, a případně kvůli němu šířit nenávist. Najednou mi před očima pluly bájné mořské obludy, jimž na hřbetech spočinula zemská deska, anebo zněla dávná prohlášení nejučenějších lidí, kteří tvrdě potírali věrohodnost svědectví o meteoritech, neboť v nebi, jak známo, žádné kamení není. Bylo to před červnovými volbami, jak už jsem řekl, dobou neméně absurdních obvinění ("plnou ParouBack" na Východ). Jejich bezprostřední následek, politické bezčasí, zdá se, ani v lednu nekončí. Jen nabývá nových forem. Existuje sice kabinet s důvěrou, ale slabou podporou a krajně pochybné okolnosti příslušného hlasování potěšily sotvakoho; legitimita takové vlády by byla za jiného stavu věcí absurdní. Dnes je přijatelná, neboť "zlaté časy" podobně udržované a vysmívané stojedničkové koalice jsou ty tam. Zabouchnutím za vládní krizí se stal hlasitý pokřik sociální demokracie. Poslanec Sobotka -- po neloajálních projevech bývalých souputníků na stranické kandidátce -- vzpomenul dokonce atmosféru politických přelíčení stalinské éry. Čerstvě potvrzeným vůdcům údajně reformní vlády zatížené ideovými protimluvy a dalším podezřením z korupce nezbývá nežli uondanému národu shůry seslat nové sebevědomí. Raketovým tempem. Zpoza oceánu. |