Jak se lze dočíst v pamětech německého polního maršála Ericha von Mansteina, "Ztracená vítězství", který se ve vysokých velitelských a štábních funkcích zúčastnil válečných tažení proti Polsku, Francii a Sovětskému svazu, německá armády bojovala i s československými tanky Pz 38/t ve Francii a v roce 1941 a 1942 v SSSR. Tak např. útočné uskupení tří divizí ve směru na Leningrad mělo celkem 212 tanků, z toho 118 typu Pz 38/t. Při bojích na Krymu a obléhání Sevastopolu, používala československé lehké houfnice 14/19 ráže 100mm, těžké kanóny vz. 1916 ráže 21cm, těžké moždíře vz.1916 ráže 30,5cm a vz. 1918 ráže 21cm, atd.

Za zmínku stojí také skutečnost, že se koncem srpna 1938 tehdejší náčelník štábu Hlavního velitelství pozemního vojska generálplukovník Ludwig Beck dostal do prudkého sporu s Adolfem Hitlerem ohledně jeho snahy o vyvolání války proti Československu, neboť se domníval, že Wehrmacht není dosud dostatečně připravena. Na podzim téhož roku byl předčasně penzionován. Je třeba vědět, že původních sedm pěchotních a dvě jezdecké divize povolených Versailleskou mírovou smlouvou, bylo od léta 1935 rozšiřováno na 36 pěchotních divizí, tři tankové divize, jednu horskou brigádu, jednu jezdeckou brigádu a jednu lehkou brigádu, tento proces nebyl do jara 1938 ukončen. V každém případě veškerá výzbroj československé armády po její kapitulaci přišla Němcům vhod.

Přečetl jsem všechny články autora uveřejněné v BL, včetně posledního z 18.1.2007 "Byl únor 1948 nevyhnutelný?" Bylo by škoda, kdyby pokud jde o vojenskou problematiku, viděl vzor v primitivním hujerismu současné české vlády.