Problém některých vědeckých prací je v tom, že dřív, než publikují svůj komentář, interpreti by měli pozorně číst a zamyslet se nad tím, jakých výrazů vědci ve své studii použili a proč. Na to asi nějak zapomněl předseda německých sociálních demokratů Kurt Beck, když zjednodušením vědeckého výrazu hovořil ve svém komentáři ne o "abgehängtem Prekariatu" ale o "Unterschicht", tedy o "spodní vrstvě".

Následkem tomu vznikla z Berlína politiků a novinářů větší drůbežárna. Všichni se teď vyjadřují na téma "spodní vrstvy". Bylo slyšet, že existuje, neexistuje, neexistovala, nemá existovat, nebude existovat... A pozorovatel mohl mít občas dojem, že to všechno pochází od jediného člověka...

Ne, že by politikové nevěděli, že existuje spodní vrstva, oni ale zjistili, že se tohoto tématu chytli novináři, a poznali, že lidé nechtějí patřit do té skupiny, o níž omylem začali politikové mluvit. Tak začali všichni "veslovat zpátky", a vznikl z toho ten dojem všeobecné drůbežárny.

Přitom se rádo v Německu mluví o "Mittelstand", co znamená v překladu do češtiny "střední vrstva", nebo spíše "střední stav". Protože Němci nepoužívají slova "Mittelschicht" ("Schicht" znamená německy "vrstva"), ale "Mittelstand". Kdyby mluvili o "Schicht", hned by bylo jasné, že někdo je nad ní a někdo pod ní. Podle slova "Mittelstand" někde někdo stojí. A jak víme všichni, když někdo stojí uprostřed, ostatní mohou stát vedle nich, na pravé nebo na levé straně. Politicky je toto slovo, jehož se v Německu používá nejvíc, mnohem bezpečnější. Dokonce se bez obav může mluvit i o "Oberschicht", o vysoké vrstvě. K ní patřit, to je sen. To má jen velmi málo co společného se situací, v níž žijí členové středních vrstev, a ještě míň s tou, v níž žijí členové spodní vrstvy.

Je to vlastně pokrytecké, popírat existenci spodní vrstvy. Tato vrstva existuje všude na světě, v každém systému, v každém státě. Její členové se nemají vždycky špatně ve srovnání s jinými lidmi ve světě, ale mají se vždy špatně ve srovnání s jinými členy společnosti, v níž žijí.

A je pokrytecké, když se politikové a novináři teď diví, že v Německu existuje chudoba. O nezaměstnanosti se ví už dost dlouho. Ví se o tom, že hlavně ve východní části země je silně rozšířena rezignace. Ví se i to, že lidé žijí odpojení od společnosti, bez naděje, že by se do ní mohli zase včlenit, mít práci a příjmy a být váženi jako členové společnosti.

Omylem se kdosi prořekl a zmínil se o existenci spodní vrstvy. Ale ta vrstva existuje. A také existuje starší německé slovo pro to, co autor studie z nadace Friedrich-Ebert-Stiftung nazval výrazem 'abgehängtes Prekariat'. Dříve se spolu s Marxem hovořilo o "lumpenproletariátu" (proletáři v hadrech), o lidech, kteří nemají jen ten dojem, že je společnost nepotřebuje. A mělo by se o tom mluvit znovu, i když jsou to hrozná slova. Proč? Protože teprve, když se o drastických skutečnostech začne mluvit drastickými slovy, začnou politikové dělat něco, aby se zlepšila situace těch, kteří pomoc nás všech potřebují.