Pro mne to dokládá, že autor v životě nebyl na brigádě. A pak už se odvíjí čiré fantazie, zaměstnanec má mít jistotu o poptávce po sobě na trhu?

Navíc autor přichází s nepodloženou představou, že snížení ochrany zaměstnanců snad vyvolá ekonomický růst. Ve skutečnosti právě ti nevyhoditelní zaměstnanci jsou výkonnější a v sociálním státě přirozeně ani nezaměstnanost není totéž co tragédie, vznikají nové obory, existují podpory.

Sociální stát v tradičním smyslu ovšem zaniká, nikoli ani tak útokem trhu nebo pravice, jako jeho delegitimizací a odstraněním záruk v nezaměstnanosti, které jsou prvním krokem, po němž teprve následuje rozdělení na privilegované nevyhoditelné skupiny a skupiny vláčené "sociálním" státem bahnem pomocí různých "aktivizací" (to je ta "lenost" o které autor hovoří, psychicky normální člověk není totiž schopen při tom spolupracovat), a následně jsou "spravedlivě" likvidovány jistoty i těch zaměstnaných.

Nakonec autor podivně staví do protikladu nemohoucnost a neschopnost, což dokládá jeho neschopnost vidět totožnost těchto kategorií, a vlastně ukazuje nesmírnou pomýlenost celého tohoto tržně optimistického vidění světa. Že potom autor tvrdí, že chudáci studenti nepostřehli, že jejich nepřítelem jsou odbory, je nutným důsledkem AUTOROVY NESCHOPNOSTI SAMOSTATNĚ A KRITICKY MYSLET.

Z toho je také vidět, že v tržním prostředí není úspěch totožný se schopnostmi a naopak v něm jsou velmi úspěšní lidé nahrazující myšlení deklamací, ovšem ke škodě všech.