V kteroukoli roční dobu při procházce městem snad neuvidíte výlohu, na které by nebylo napsáno : výprodej - 20 - 50 - 70 % sleva a podobně. Prostě dnes se už normálně neprodává ani nenakupuje. Jen samé slevy a výprodeje. Obchodníci lákají zákazníky na slevy. A jak to tak vypadá, asi to funguje. Hypnotizovaní zákazníci se vrhají do obchodů a nezajímá je, jak jsou takové slevy možné. Mnoho z nich si myslí, že obchodník jim to dává ze svého. Že by brzy zkrachoval, nikoho nenapadne. Zajímavé je, že tyto výprodeje se netýkají vietnamských prodejců. A tady jsme u jádra věci. Vietnamští obchodníci nemohou prodávat se slevami. Ti prodávají totiž celoročně za nejnižší ceny. Ani naši malí soukromí prodejci nemůžou prodávat se slevami tak, jako supermarkety. Pro ně je 20% nebo 30% sleva už otázkou přežití.

Takže - jak to vlastně je? Každý obchodník musí svoje zboží nakoupit. Zboží kupuje za tzv. nákupní cenu. K této ceně musí přidat určitou přirážku, říká se jí marže. Tato marže musí obchodníkovi pokrýt veškeré jeho náklady. Z ní musí platit nájem, elektriku a topení, platy prodavaček a další režijní náklady. Něco také musí zbýt na jeho osobní zisk nebo plat - můžeme tomu říkat, jak chceme. V praxi u malých obchodníků to je tak, že marže činí 40 až 50% nákupní ceny. Vyjímečně 60% (v potravinářství 20%). Na příkladu si ukážeme, jak to vypadá v praxi. Obchodník nakoupí zboží za 100 korun. Přidá marži 50% a prodává zboží za 150.- Kč. Předpokládaný zisk je tedy 50 korun, který slouží na pokrytí režijních nákladů a mezd. Je-li obchodník okolnostmi donucen ke slevě, dostaví se problémy. Při slevě 20% dostane za zboží místo 150 korun jen 120 korun. Kdyby takovou slevu uplatnil u všeho zboží, tak to už nestačí na pokrytí režie. A sleva 30% by znamenala, že získá jen 105 korun při nákupní ceně 100.- Kč. Každý pochopí, že při takovém hospodaření by obchodník brzy zkrachoval.

Jak je tedy možné, že všechny ty super- a hyper- markety nezkrachují?? Je to velice jednoduché.

Představme si, že hypermarket si stanoví velikost marže 100%. Prodával by tedy za dvojnásobek nákupní ceny. Jenže při slevě 50% by se prodejní cena dostala na úroveň nákupní a zisk by byl nulový. To přece nejde. Je tedy nutno zvýšit marži na 200% a zboží prodávat za trojnásobek nákupní ceny. Tady už se zisk stává velice zajímavým. Dva, tři měsíce se zboží prodává za předražené ceny a pak je také možno provést bezbolestně slevu 50%. Zboží za 100 korun a prodávané za 300 korun se po slevě prodává za 150.- Kč. A tady to je. Výsledná marže je stejná jako mají malí obchodníci na začátku. Zboží se vyprodá s celkem vysokým ziskem o kterém si mohou naši malí obchodníci nechat jen zdát. Někteří prodejci automobilů v rámci slev nabízí různé doplňky zadarmo - tedy zdánlivě zadarmo. Klimatizace, centrální zamykání, airbagy a další.

Co myslíte? Dává to ten obchodník ze svého?? Pochybuji. Všechny ty doplňky už zaplatili ti chudáci, kteří si u něj koupili předražený vůz před jeho lákavou nabídkou.

Nikdo by si neměl myslet, že při všech těch slevách obchodníci prodělávají. Naopak, vydělávají mnohem více. Vydělávají na slevách ! Jak, to jsem popsal výše. Nikdy žádný obchodník nedá zákazníkovi nic s prodělkem - musí vždy vydělávat. A v případě nadnárodních monopolů to platí dvojnásob. Proto je na místě otázka, můžeme se tomu bránit ?? Odpověď je jednoduchá - u takových obchodníků nenakupovat. Počkat si na výprodej. Jenže to je neproveditelné. Znamenalo by to omezit svoji spotřebu. A to málokdo vydrží. Druhá možnost je kupovat u obchodníků, kteří nemají žádné slevy - stejně jako Vietnamci prodávají celoročně za nízké ceny. Milí zákazníci - je to na vás.

Na závěr bych chtěl říci, že si jsem plně vědom toho, že výše uvedená situace je zjednodušená - jen modelová, pro snažší pochopení. V praxi je vše mnohem složitější. To však nic nemění na popsaném principu, na kterém systém slev funguje.