Buďte s námi solidární! Tak volá Poslanecká sněmovna k národu pár týdnů poté, co se velká většina poslanců jednoho krásného dne odmítla zúčastnit zasedání a učinila tak dolní komoru neschopnou usnášení. A v jakém smyslu máme být solidární? Máme jim strpět jejich lživou hru na čerpání příspěvků, které nepotřebují a za něž si spoří kdo ví na co. Máme se tvářit, že jsme spokojeni s právním kocourkovem i s korupčním marasmem, produkovanými v téhle společnosti jejich "prací". Máme se dívat na to, jak se vesele mezi sebou bijí před kamerami, a pak svorně rozdělují miliony z našich kapes do kapes svých vyvolených. Jistě, občas udělají i něco nezištně -- např. dosud nikdy se Poslanecká sněmovna tak rychle nikoho nezastala jako manažerů velkých státních firem, jimž hrozilo, že veřejnost, která je platí, bude vědět, kolik dostávají. Jak velká a dojímavá obětavost! Kromě toho protlačila zákon, který dává velkým akcionářům právo vzít si majetek těch malých...

Chápete to? Někdo vás léta uráží, žije z vašich peněz, lže vám do očí, vysmívá se vám -- a pak se na vás se "srdcervoucím" gestem obrátí, že máte být solidární a dopřát mu plná koryta. Je pravda, že někteří poslanci přesahují ještě i tohle a mají tu neomalenost říci veřejnosti, že chtít po nich čestné jednání je populismus. Čili: jestliže někoho platíme a nechceme, aby nás jen tak připravoval o prostředky a aby s námi hrál hru na rozkrádání veřejného majetku, ale chceme za své peníze kvalitní práci, čestné transparentní jednání a úctu, je to populismus. No, ruku na srdce -- nezdá se vám, když někdy posloucháte projevy našich politiků, že už jen to jejich IQ je činí veřejného života nezpůsobilými?

Někdy ale přece jen přichází chvilka úlevy... po naprosto skandálním selhání policie, které je pouze pokračováním skandálů ještě větších a děsivějších (vraždy prohlášené za sebevraždy, aféra Kořistka, litvínovská mafie a její polda soudruh Jakubík, zcela vážné prohlášení, že vysoký policejní důstojník spáchal sebevraždu několika desítkami bodných ran atd.), se pan premiér odhodlal ke skutku v naší republice nevídanému: žádal odpovědnost. Cítil jsem se jak Alenka v Říši divů: Bože, on opravdu Kolář a jeho banda nemohou cokoli! Ministr, který by měl rezignovat automaticky s ním, se se sice usmívá s ďábelskou pohodou... ono se vlastně nic nestalo, že? Kauza vyšumí jako jich vyšumělo už tolik dalších, je předem jisté, že všechno půjde, jak to bývalo za Grosse. A přece -- premiér přinesl překvapení, doufejme, že ne úplně poslední. Jistě, uvědomuji si, že chválím člověka, který se neostýchá rehabilitovat komunisty hlásící se k minulým čtyřiceti letům vražd, zlodějiny, útlaku a lži jako k čestné placce, ale on mi dal po dlouhé době nadechnout aspoň trochu čerstvého vzduchu...

Naopak ODS, jež dlouho nesla transparent rovné daně, který teď schovává za zády, působí dojmem ustrašeného favorita, tušícího, že prohrál předem. Ačkoli již tak dlouho mluví o své Modré šanci, nedokáže ji vysvětlit, konkretizovat a dát voličům jasnou představu. Její vzor Slovensko (předčilo nás hlavně svými antikorupčními zákony, jichž si ODS vůbec nevšímá) navíc ztrácí auru ráje -- ba i v Respektu, který se slovenského modelu vždy zastával, čteme o silných pochybnostech. ODS nedělá nic z toho, co jsem jí onehdy doporučil, naprosto ztrácí iniciativu a bude, pokud se nic nezmění, tím poraženým ve volbách 2006.