Připomíná nám barbarské činy Mongolů před staletími. Bohužel, toto barbarství 21. století se děje ve jménu "svobody", "demokracie", "osvobození" a "lidských práv". A co je nejhorší, provádí ho "zvolená" vláda, která tvrdí světu, že se tak děje ve jménu amerického lidu.

Neobviňuji americký lid z toho, že neví, jaké zločiny se v jeho jménu dějí. Sleduji americké zpravodajství, a proto vím, že Američané nemluví o tom, co se v Iráku skutečně děje.

Během 1. světové války (1914 - 1918) bojovala britská armáda s osmanskou (tureckou) armádou rozmístěnou v Iráku. Mnoho tisíc vojáků obou stran bylo v Iráku zabito a pohřbeno.

Máme britské hřbitovy v Basře, Kútu a Bagdádu, kde je pohřbeno asi 54 000 vojáků Commonwealthu. Máme hřbitov indických vojáků, kteří bojovali po boku britské armády. Máme v Bagdádu i turecký hřbitov.

Po 90 let od založení těchto hřbitovů irácké vlády a irácký lid respektovali posvátnost těchto hrobů. Během těchto 90 let se Bagdád tak rozrostl, že se tyto hřbitovy staly prvotřídními pozemky a překážely provádění nezbytných projektů. Přesto irácké vlády respektovaly svou lidskou povinnost ochraňovat tyto hřbitovy.

Je skutečností, že v dubnu 2002, rok před útokem na Irák, schválila irácká vláda obnovu australského hřbitova i přes hořkost, vyvolanou válkou v Zálivu a 12 lety sankcí.

Pan Peter Francis z britské komise pro válečné hroby řekl: "Iráčané řekli, že irácká vláda přikládá velký význam dlouhodobé dohodě o válečných hrobech, uzavřené mezi ní a komisí, a že je připravena poskytnout komisi jakoukoli pomoc, kterou si vyžádá pro svou práci v Iráku."

Našich 7 000 let historie a civilizace nás naučilo respektovat posvátnost hrobů, ať patří krajanům, okupantům nebo cizím vojákům. Tyto hodnoty sdílíme s jinými civilizovanými lidmi po celém světě.

Jon Lee Anderson zveřejnil v The New Yorker zprávu o své návštěvě na britském hřbitově několik dní před americkou invazí. Její poslední odstavec zní takto:

"Když jsme vyšli ze hřbitova, minuli jsme obelisk s nápisem ,Zde leží čestní turečtí vojáci, kteří padli ve Velké válce za svou zemi, 1914-1918.' Když jsem na to upozornil Chálida, zdál se udiven, a já jsem mu vysvětlil, že obelisk pořídili britští vojáci k uctění svých protivníků. Zašklebil se: ,Tak, Britové mají čest!', řekl a když jsme poodešli, obrátil se zpět. ,Možná pro nás udělají totéž, až nás pobijí. Děkuji mockrát.'"

Hrozně nerad jsem zklamal svého přítele Chálida. Americká armáda nerespektuje irácké vojáky, kteří umírají v boji za svou zemi; nechává je hnít na ulicích. Američané nedovolili Červenému kříži vstoupit do Fallúdže ve dnech po "osvobození" města. Mrtvé nechali hnít v ruinách jejich domů.

Zdroj ZDE