S Patrikem Šebestou se, myslím, shodujeme v tom, že pořadatel akce by měl (byť mu to zákon explicitně neukládá) vydat písemná pravidla pro návštěvníky akce, se kterými by měli možnost se seznámit ještě před zakoupením vstupenky. V nich by mimo jiné mělo být stanoveno, jaké věci je návštěvníkům zakázáno do areálu vnášet, a měla by obsahovat upozornění, že jejich dodržování bude kontrolováno bezpečnostní službou a návštěvník, který tato pravidla poruší, může být z akce vykázán (a případně vyveden) bez nároku na vrácení vstupného.

Obecné upozornění "návštěvník je povinen uposlechnout pokynů bezpečnostní služby" podle mého rozhodně není na závadu, nelze však beze zbytku souhlasit s názorem, že je pak " jakékoliv ohrazení ze strany návštěvníka právně i fakticky neúčinné".

Bezpečnostní služba může (jménem pořadatele, v rozsahu jím udělených pokynů a zmocnění) vydávat závazné pokyny návštěvníkům a zajišťovat jejich plnění, z povahy věci (jakož i z ustanovení § 3 Občanského zákoníku) však plyně, že se musí jednat o takové pokyny, jejichž plnění je potřebné k zajištění bezpečnosti, pořádku a řádného průběhu akce, nesmí jít o šikanování návštěvníků.

Bezdůvodný či zjevně nepřiměřený zákrok pracovníků bezpečnostní služby vůči návštěvníkům akce by byl navíc, nešlo-li by dokonce o trestný čin (např. výtržnictví podle § 202 tr. z., omezování osobní svobody podle § 231 tr. z. či vydírání podle § 235 tr.z.), přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Uvedená argumentace k zákazu donášení občerstvení do areálu je dle mého názoru beze zbytku správná pouze v takovém případě, že by návštěvník nápoje či potraviny do areálu pronášel v množství, které převyšuje jeho vlastní spotřebu a tedy by bylo pravděpodobné, že je chce "na černo" prodávat. Jestliže se pořadatel akce svými opatřeními snaží návštěvníka přimět k tomu, aby v návaznosti na uzavření jedné smlouvy nakupoval další výrobky či služby od pořadatele samého či od jeho obchodních partnerů, aniž by s tím návštěvník při uzavírání první smlouvy mohl a měl počítat, jde dle mého názoru naopak o nekalé obchodní praktiky, které jsou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 Obč. zákoníku.