27. 1. 2004
Irák: Kdo může za nespolehlivé výzvědné informace: rozvědky či Bush a Blair?V Iráku se nenašly žádné zbraně hromadného ničení. Ve Spojených státech v této věci vzniká dosti podstatná debata. Nesou vinu za špatnou informaci americké a britské vlády výzvědné služby jejich zemí, anebo by tu vinu měli sdílet i politikové, ptal se v pondělí domácí britský rozhlas BBC. Odpověď na tuto otázku by totiž mohla určit budoucnost pro mnoho důležitých lidí. |
Poté, co bývalý hlavní americký zbrojní inspektor David Kay zpochybnil existenci zbraní hromadného ničení v Iráku, pozornost se začíná zaměřovat na kvalitu výzvědných informací, které měly americká a britská vláda před útokem na Irák k dispozici. V rozhovoru, který vyšel v pondělí v deníku New York Times, byla Davidu Kayovi položena otázka, zda by se měl George Bush americkému lidu omluvit. Kay odpověděl, že by se americké výzvědné služby měly omluvit Bushovi. O víkendu řekl Tony Blair v rozhovoru s týdeníkem Observer, že na žádné výzvědné informace nelze spoléhat na sto procent: "Mohu vám jen říci, že jsem věřil informacím, které jsme tehdy měli. Je absurdní trvdit o jakýchkoliv výzvědných informacích, že jsou stoprocentně spolehlivé, ale já jsem byl přesvědčen, že jsou ty výzvědné informace správné. A nakonec se jistě vysvětlení najde. Nemám vůbec žádné pochybnosti, že naše výzvědné informace byly správné." I prezident Bush ve svém projevu o stavu Unie minulý týden dál tvrdil, že Saddám Husajn podle jeho názoru měl zbraně hromadného ničení a dokonce i citoval Davida Kaye: "Už zpráva Davida Kaye identifikovala desítky programů, spojených s aktivitami ohledně zbraní hromadného ničení. Také identifikovala podstatné množství zařízení, které Irák skrýval před OSN." V nedělním rozhlasovém interview David Kay hovořil o tom, že se o něm a o jeho práci zmínil ve svém výročním projevu americký prezident: "Zjistili jsme, že irácká vláda a zejména Saddám Husajn a vedení země mělo v úmyslu pokračovat v programu zbraní hromadného ničení. Měli celou řadu programů, které měly vztah k programu zbraní hromadného ničení. Je ale i důležité, co jsme nenašli. Nenašli jsme dosud žádné konkrétní zbraně a v žádném případě jsme nenašli žádné velké zásoby zbraní. Takže existoval program zbraní hromadného ničení, i když byl v mnoha oblastech zcela primitivní, například v jaderné oblasti, ale ten program i bez zásob zbraní pokračoval." To všechno poskytlo Johnu Careymu, který v Americe vede mezi Demokratickými kandidáty na prezidenta, příležitost, aby zahájil ofenzívu: "Američanům se jejich výzvědné služby musejí zodpovídat. Závisí na tom naše bezpečnost. Nemáme koordinaci mezi vojenskou jednotkou, CIA, výzvědnými sekcemi na ministerstvu zahraničí, potřebujeme lepší koordinaci." "Jsem přesvědčen, že se stále více ukazuje, že výzvědné informace, které měli k dispozici vedoucí politikové, nebyly řádně prověřeny našimi výzvědnými analytiky. Politikové si z toho vybrali, co se jim hodilo do krámu. Nebylo to prověřeno a bylo to politiky zmanipulováno. Těchto výzvědných informací bylo použito nikoliv proto, že byly přesné, ale proto, že určité fragmenty těchto informací, jak se zdálo, zpětně podporovaly politická rozhodnutí, která byla už předtím učiněna." Takže by se politikové měli omluvit občanům? Wilson: "Americké výzvědné odhady, které nyní lidé začínají zpochybňovat, byly předloženy Kongresu až dlouho poté, co se nynější americká vláda rozhodla svrhnout Saddáma Husajna. Všechno, co z těch výzvědných informací vyplývalo, bylo použito k tomu ke zpětnému potvrzení už učiněného rozhodnutí a nikoliv k tomu, aby k učinění rozhodnutí ty informace přispěly, anebo aby vedly k debatě v Kongresu." Avšak podle reportéra britského rozhlasu jsou ve Spojených státech nyní terčem kritiky výzvědné služby, nikoliv sám prezident Bush. Postavení prezidenta Bushe by zpochybnily jen velmi přímé důkazy, že něco úmyslně zfalšoval. I to málo, co David Kay v Iráku objevil, jen plány na výrobu zbraní hromadného ničení, je pro většinu Američanů dostatečným důvodem pro americký útok na Irák. Padesát procent Američanů, jimž je prezident Bush sympatický se nenechá žádnými těmito argumenty přesvědčit; těch druhých padesát procent to za argument proti Bushovi považovat bude, ale ti jsou zaměřeni proti Bushovi už stejně. |