11. 12. 2003
Princ a chuďasByl jednou jeden prostý synek z Litomyšle. Za hluboké totality vystudoval
lékařskou fakultu a poctivě živil rodinu jako zubař . Po sametové revoluci
vstoupil do správné strany a stal se mocným mužem. Když se Tomáše Hanáka
ptali, zda se zná s dnešními mocnými, odpověděl: "Jo, jeden mocný mě pozval
na svatbu. Nešel jsem tam, i když bych do toho prostředí ze studijních
důvodů rád proniknul."
|
Mocný se ohradil: "Ani já, ani moje paní jsme Tomáše Hanáka na posezení s přáteli u příležitosti oslavy naší svatby nezvali." Hanáku, Hanáku, pročpak lžete? To si myslíte, že když má někdo politickou funkci, že patří mezi mocné? Ty si vážně myslíte, že mocní automaticky žijí jinak? Že by stálo za to jejich prostředí a způsob života studovat? Kdepak, kam na to chodíte? V životě jsem nezažil tolik bezmoci jako během své politické kariéry. Měsíce práce dvou stovek lidí pod mým vedením ztroskotaly na politické neochotě jít do sociálního střetu. Víte, Hanáku, kdybyste navštívil naší svatbu, nalezl byste mě a mou paní s několika přáteli v prázdném kostele, jak stojíme a popíjíme šampaňské a pojídáme jednohubky. Byli jsme rádi, že se vidíme živy a zdrávy. A kdybyste, Hanáku, navštívil náš domov, možná byste ocenil pár pěkných obrazů. Rozhodně byste nenašel nový barák s věžičkami a v něm procovský nábytek, ani zlaté příbory. Nejsem ten zbohatlík odpudivé tváře v barevném saku s křiklavou kravatou a nápadným mobilním telefonem. Nejlépe se cítím v juchtových botách. Byl jednou druhý synek, taky z Litomyšle, taky zubař, taky člen správné strany. Vypracoval se až na místopředsedu, nejen strany, ba i vlády. Když kamarád předseda strany a vlády začal rozdávat státní majetek, místopředseda založil s.r.o. a řekl si o Knižní velkoobchod. Za obrovský nemovitý majetek v centru Prahy zaplatil Fondu národního majetku 23 milionů. Místopředseda v roli podnikatele a milovníka umění nejprve vybral z antikvariátů vzácné tisky a pak prodal dvě budovy po 90 milionech. Podivnému sponzoru strany panu Urbánkovi poslal 26 milionů a zbytek zmizel. Pravda, část peněz utopil podnikatel na financování stranického deníku Telegraf. Tehdy na Knižním velkoobchodu vázl dluh 300 milionů. Že by měl podnikatel ze zákona nejprve uspokojit věřitele? Kde žiješ občane? Těch 300 milionů přece zaplatí stát. Nadšen svým výkonem podnikatel sedl a zkušenosti ze zdařilé privatizace shrnul do učebnice JAK TUNELOVAT STÁT. Byl to bestseller, který pronikl do krajů, okresů, měst a obcí. I v té nejzapadlejší vísce měl člen strany položenou na nočním stolku učebnici jako bibli. A podle ní konal. Slavný autor pak vyhnal ze strany Bohdana Dvořáka, vyměnil pár tvrdých slov s Milošem Zemanem, popasoval se o ženu s Petrem Čermákem a ze strany odešel. Vzápětí poskytl jisté firmě privatizační radu v hodnotě 6 milionů. Za polovinu koupil auto, za zbytek obrazy a juchtové boty. Ty občas nazuje a píše pohádky o tom, jak byl jednou jeden prostý synek z Litomyšle. |