Po přistoupení nových členských zemí do EU bude právě jednotný evropský trh zdaleka nejsilnějším ekonomickým světovým hráčem a také největším spotřebitelským trhem. Ne politickým či vojenským, v těchto oblastech zůstane Evropa ještě dlouhá léta ve stínu USA, i když pokusy o emancipaci je nutno vidět též.

Na světových trzích vládne mírný optimismus, po stagnaci přichází očekávaný růst. Pod zdánlivě klidnou hladinou to však vře. Nikoho příliš nevzrušuje, že i když je hospodářský růst v USA podstatně vyšší než v eurozóně, dolar oslabuje. Opravdu nikoho?

"OPEC si je vědom, že rostoucí dodávky z Iráku a z Ruska a sezónní pokles poptávky ve druhém čtvrtletí příštího roku by mohl způsobit pokles cen ze současné úrovně," sdělil v telefonickém rozhovoru pro agenturu Bloomberg generální tajemník OPEC Alvaro Silva. To, že ve druhém čtvrtletí roku 2004 by mohlo dojít k narušení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po ropě, předpovídají již několik dní i mnozí odborníci. Ti navíc poukazují, že členové OPEC navzdory stanovenému stropu těžby svoji produkci překračují. Namísto povolených 24,5 miliónu barelů za den se v listopadu na trh denně dostávalo až 26 miliónů barelů. Oznámila to také americká vládní agentura Energy Information Administration (EIA). Další dva milióny barelů pak produkoval Irák, který prozatím není v kvótách kartelu zahrnut.

V Londýně se nyní cena ropy pohybuje v průměru kolem 29 dolarů za barel, v New Yorku je to kolem 31 dolarů. Generální tajemník OPEC Alvaro Silva vypustil měsíc před svým odchodem z funkce zkušební balónek - OPEC by měla zvážit změnu oceňování ropy. A to buď košem měn EUR-GBP nebo přímo na Euro. Tato zpráva zůstala našimi médii téměř nepovšimnuta. Za dva měsíce se sejde mimořádné zasedání OPEC v Alžíru. Jeho výsledkem může být i to, že dolar ztratí další část své pozice rezervní měny. Kartel už rozhodl, že Silvu od ledna jej na daném postu nahradí indonéský ministr energetiky Purnomo Jusgiantoro. To však jen do té doby, než kartel rozhodne o stálém tajemníkovi. Kandidáty na toto místo jsou vedle úřadujícího Alvara Silvy rovněž bývalý íránský vyslanec u Organizace spojených národů Hadi Hosseinian a spolu s ním hlavní ekonom ropného kartelu OPEC, Kuvajťan Adnan Šiháb-Eldin.

Není ale nutno čekat jen na personální rozhodnutí OPEC.

Tchaj-wan je zemí se stamiliardovými dolarovými rezervami. Jak se zachová po posledním vyhlášení prezidenta Bushe, který demokraticky zvolenou vládu tohoto ostrova důrazně varoval před referendem o nezávislosti? USA chtějí masivně investovat na perspektivně největším světovém trhu (miliarda spotřebitelů v zemi s dvouciferným hospodářským růstem, která má již dnes HDP 5x vyšší než Rusko). Čína chce v hitoricky krátké době dořešit "tchaj-wanský problém", pokud možno dle hong-kongského vzoru. A ať již jej vyřeší jakkoliv, bude to její řešení.

Otázka dnes již nezní, jestli bude Tchaj-wan spojen s Čínou, ale kdy jakým způsobem a za kolik. Sentimenty "nezávislosti" či "lidských práv" s tím nemají co dělat. Koncept lidských práv byl samotnými Američany definitivně pohřben ve prospěch vlastního ekonomického růstu a rozšiřování trhu. Jen snílci a romantici to ještě nepochopili. Sféra vojenského i politického vlivu Číny je jasně definovaná už od sestřelení špionážního letounu na počátku Bushovy prezidentské kariéry. Normalizační vliv globálních ekonomických, politických a vojenských hegemonů opět dělí svět na bloky. Tentokráte ale prozatím víceméně konsensuálně, a víceméně na polštáři vystlaném bankovkami. Pro skutečně masivní investice v Číně je potřebný silný dolar, nebo uvonění kurzu jüanu. Ale co když dolar nebude v důsledku výše naznačených možností v dohledné době posilovat (a kurz jüanu nebude uvolněn, což je pravděpodobné)? V čím zájmu je ještě udržovat dolar jako globální rezervní měnu? A v čím zájmu ještě je dodržovat pravidla liberalizace obchodu WTO?

Mnoho rovnic o mnoha neznámých. Jedno je ale jisté: příštích zhruba šest měsíců bude z hlediska globální ekonomiky a geopolitiky velmi, velmi zajímavých.