David Kelly studoval na univerzitách v Leeds a v Birminghamu a pracoval nejprve jako odborník na pesticidy v Oxford Institute of Microbiology. V roce 1989 se však stal šéfem oddělení mikrobiologie v Porton Down, ve vojenském ústavu britské armády pro boj proti biologickým a chemickým zbraním. Říkával o tom, že to bylo nejlepší rozhodnutí jeho života.

Kelly se rychle stal čelným britským odborníkem na biologické zbraně. Jeho vynikající odborné schopnosti uznávala i britská rozvědka MI6, která ho považovala za jednoho z mála britských vědců, který byl schopen získat informace od vědců, kteří emigrovali ze Sovětského svazu a z jiných zemí.

Jedním z těchto emigrantů byl Vladimir Pasečnik, odborník na biologické zbraně, který jako první varoval v roce 1989, kdy emigroval do Británie, západní rozvědky, že má Sovětský svaz rozsáhlý výzkumný program v oboru biologických zbraní.

Když o rok později Sovětský svaz souhlasil s mezinárodními inspekcemi svých továren na biologické zbraně, součástí delegace byl i David Kelly. Tím se ze světa vědy -- světa nezvratitelných faktů -- dostal ke spolupráci s výzvědnými službami -- se světem spekulací a dohadů.

Po první válce v Perském zálivu byl David Kelly jedním z expertů zbrojních inspekčních týmů OSN, kteří hledali v Iráku Saddámovy zbraně hromadného ničení. Během následujících sedmi let navštívil Kelly Irák třicet šestkrát. Zejména hledal důkazy o existenci iráckého vojenského programu na výrobu biologických zbraní.

Kellyho názory na zbrojní potenciál Saddáma Husajna před britsko-americkou invazí do Iráku byly ortodoxní. Až do konce byl přesvědčen, že Saddám měl program na obnovení svého potenciálu biologických zbraní. Jenže po ukončení útoku na Irák začal častěji sdílet s novinářik své pochybnosti ohledně iráckého zbrojního potenciálu.

Zatímco Blair a Bush tvrdí, že angloamerická vojska objevila v Iráku dvě údajné pojízdné laboratoře na výrobu biologických zbraní, Kelly sdělil týdeníku Observer, že sám tyto "laboratoře" osobně prohlédl a neměl pochybností o tom, že to byly výrobny vodíku pro dělostřelecké balóny. "Přesně tak, jak to o nich tvrdí Iráčané," sdělil Kelly britskému listu.

Kelly si však byl i nadále jist, že budou ještě objeveny irácké programy pro výrobu zbraní hromadného ničení.

V posledních čtrnácti dnech svého života se ocitl Kelly ve stavu skutečného obležení, vzhledem k tomu, že byl identifikován jako údajný zdroj reportáže Andrewa Gilligana.

Je známo, že Kelly hovořil i s jinými novináři. Známý britský televizní reportér Tom Mangold a Kellyho přítel svědčil o tom, že měl Kelly obavy, že Gilligan možná zkreslil jeho informace. Avšak Kelly v soukromých rozhovorech potvrzoval to, co odvysílal ve své reportáži Gilligan, - "že existují vážné pochybnosti o tom, že by Irák mohl použít své chemické a biologické zbraně do 45 minut". Podle Mangolda se Kelly tomuto tvrzení otevřeně vysmíval. Konstatoval, že je nepravděpodobné, že by vůbec iráčtí technici dokázali zbrojní hlavice za tak krátkou dobu naplnit.

Kellyho informace využila i reportérka Susan Wattsová, reportéra televizního pořadu Newsnight, která také odvysílala reportáž o tom, že je tvrzení o použití iráckých zbraní hromadného ničení do 45 minut nepravděpodobné.

Kolem Kellyho se ale pak začala stahovat síť. Uprostřed rostoucí kontroverze mezi britskou vládou a BBC ohledně Gilliganovy reportáže o pochybnosti tohoto tvrzení potkal Kelly v Londýně koncem června náhodou jednoho svého starého známého z vojenského ústavu Royal United Services Institute. Ten reagoval: "Něco z toho, co Gilligan odvysílal, zní hodně jako informace, které mohly pocházet od tebe."

Kelly také věděl, že vláda dobře ví, že hlavní tvrzení reportáží BBC -- že totiž je 100 procent jisté, že měl Saddám Husajn programy na výrobu zbraní hromadného ničení, avšak jen 30 procent jisté, že měl konkrétní zbraně hromadného ničení -- jsou totožná s jeho vlastními argumenty. Proto se Kelly 30. června rozhodl poslat dopis svému nadřízenému, v němž uvedl, že byl zřejmě zdrojem určitých částí Gilliganovy reportáže.

Alastair Campbell se však ve své zuřivosti nad Gilliganovou reportáží rozhodl Gilligana, BBC i zdroj informací zdiskreditovat. K tomu mu napomáhala celá řada loajálních poslanců Labouristické strany.

Při následných pohovorech s Kellym dospělo ministerstvo obrany k závěru, nejenže našlo v něm zdroj Gilliganovy reportáže, ale i že Kelly reportéru BBC nesdělil, že britská vláda svou zprávu o Iráku zdramatizovala. Britské ministerstvo obrany si bylo jisto, že bude moci dokázat, že Gilligan a BBC lhali.

Ministerstvo obrany proto nabídlo BBC, že jí důvěrně sdělí jméno Davida Kellyho. Chtělo tak dostat BBC do pasti, avšak BBC se na této hře odmítla podílet.

Jak se boj mezi vládou a BBC zintenzivňoval, Kelly se octl přímo uprostřed. Vláda totiž zorganizovala postupné prozrazování celé řady dílčích informací, aby tím stupňovala tlak proti BBC.

Ministerstvo obrany se rozhodlo poskytnout Kellyho jméno -- tajnému -- výboru pro výzvědné a bezpečnostní otázky, "pokud by ho chtěl tento výbor vyslechnout". To však přivedlo k zuřivosti parlamentní výbor pro zahraniční záležitosti, který je přímým konkurentem tajnému výboru pro výzvědné a bezpečnosti otázky. Jeho předseda, Donald Anderson, okamžitě požádal ministerstvo obrany, aby i jeho výboru sdělilo Kellyho jméno. Tento výbor se pak Kellyho rozhodl vyslýchat veřejně.

Minsterstvo obrany šířilo tak otevřené indicie o tom, kdo zmíněným expertem je, že novináři začali být schopni uhádnout jeho jméno. Nakonec neformálně prozradilo Kellyho jméno třem britským denním listům.

Britské ministerstvo obrany tím porušilo veškeré předpisy týkající se disciplinárních akcí proti vysokým představitelům státní správy. To, že Kellyho jmenovalo, bylo absolutně neetické. Udělalo z něho veřejně obětního beránka.

15. července byl Kelly veřejně a velmi tvrdě vyslýchán parlamentním výborem pro zahraniční věci. Vypovídal, zatímco si přítomní pracovníci ministerstva obrany dělali poznámky.

Nejděsivější byly opakované otázky ohledně toho, jak s ním zacházel jeho zaměstnavatel. Na rozdíl od předtím vyslýchaných pracovníků ministerstva zahraničních věcí, které svou přítomností při výslechu podpořil ministr zahraničí Jack Straw, při Kellyho výslechu nebyl přítomen ministr obrany. "Vy jste vlastně jenom jakási pleva," řekl při výslechu Kellymu agresivně labouristický poslanec Andrew Mackinlay. "Vy jste nám byl předhozen, abyste zmátl naše vyšetřování. Máte pocit, že jste obětní beránek? Vás do pozice obětního beránka vmanipulovali, že?"

Nervózní a zdeprimovaný Kelly před výborem konstatoval, že se nedomnívá, že byl jediným zdrojem Gilliganovy reportáže. Novinář Gilligan -- zcela správě a řádně -- odmítl identifikovat Kellyho jako svůj zdroj, pokud byl Kelly naživu -- i když při svém druhém vystoupení před výborem minulý týden trochu pozměnil svou výpověď a přiznal, že tvrzení o "45 minutách" a "zdramatizování vládní zprávy" mohlo být vydedukováno nepřímo z výroků jeho zdroje.

Avšak Kelly řekl svým přátelům, že se obává, že byl asi zdrojem nejméně části Gilliganovy reportáže. Odmítal však, že prý přímo uvedl, že Campbell "zdramatizoval" reportáž tím, že do ní včlenil tvrzení o 45 minutách, přestože vyjádřil reportérům BBC Mangoldovi i Watssové svou skepsi ohledně tohoto tvrzení i ohledně toho, jak velký důraz mu byl poskytnut v oficiální britské vládní zprávě o Iráku.

Po veřejném výslechu před parlamentním výborem pro zahraniční záležitosti byl pak Kelly vyslýchán tajně před výborem pro výzvědné a bezpečnostní otázky.

Během následujícího týdne došlo k postupnému, jemnému sblížení Kellyho a Gilliganovy výpovědi, což svým způsobem je zpochybnilo obě. Začalo to vypadat, že hlavním zdrojem reportáže byl Kelly. Z toho pak vznikla závažná otázka: lhal Kelly vládním činitelům, aby se zachránil, anebo Gilligan zdramatizoval ve své reportáži jeho informace?

Ať už tomu bylo jakkoliv, Kellym nejvíce otřáslo vyšetřováním před výborem pro výzvědné a bezpečnostní otázky. Ten výbor ho vyšetřoval tři dny a vyhrožoval mu trestem podle zákona o utajovaných skutečnostech. Po veřejném výslechu před parlamentním výborem pro zahraniční věci bylo Kellymu "fyzicky špatně". Bylo to snad proto, že Kelly -- možná aniž by to měl v úmyslu -- vytvořil u reportéra Gilligana dojem, že se na zdramatizování vládní zprávy o Iráku podílel Campbell?

Ve čtvrtek napsal Kelly svým kolegům několik posledních e-mailů. Jednoho novináře z listu New York Times varoval, že "mnoho temných herců hraje různé hry" -- mínil tím prý, jak s ním zacházeli činitelé ministerstva obrany a britské výzvědné služby, s nimiž se hádal o interpretaci zbrojních analýz.

Jiný email poslal Kelly jinému člověku. Psal v něm, že je rozhodnut překonat skandál, který ho obklopil a těšil se na to, že zanedlouho zase pocestuje do Iráku. Pak řekl v 15 hodin ve čtvrtek manželce, že jde na procházku. Navzdory tomu, že pršelo, opustil svou přestavěnou farmu z 18. století, na níž žil s rodinou téměř dvacet let, jen v košili a v texaskách...