Andrew Gilligan, reportér, který 29. května odvysílal v rozhlase BBC reportáž, podle níž britská vláda "zdramatizovala" oficiální zprávu o iráckých zbraních hromadného ničení tím, že do ní údajně na poslední chvíli včlenila neověřené tvrzení, že Saddám má možnost zaútočit svými zbraněmi do 45 minut, popřel, že by zkreslil výroky svého zdroje, dr. Davida Kellyho, který ve čtvrtek zřejmě spáchal sebevraždu.

"Naprosto nezávisle na mém setkání s ním vyjádřil dr. Kelly velmi obdobné znepokojení ohledně toho, jak Downing Street interpretovala výzvědné informace pro tuto zprávu, i ohledně toho, že tvrzení o útoku do 45 minut je nespolehlivé, televiznímu pořadu Newsnight," konstatoval Gilligan v prohlášení, zveřejněném BBC. Dodal: "Tyto reportáže Downing Street nikdy nezpochybnila."

Jeho odborností jako oxfordského mikrobiologa byla původně výroba hnojiv a pesticidů. Je to obor, který je blízký výrobě biologických zbraní.

To je názor Petera Mandelsona, někdejšího blízkého politického spolupracovníka premiéra Tonyho Blaira a čelného spolutvůrce "nové" (tj. zreformované, pravicové) Labouristické strany, který byl donucen před časem v důsledku politických skandálů z politiky odejít:

I když úřad britského premiéra rychle poskytl souhlas se soudním vyšetřováním toho, jak vláda zacházela s dr. Kellym během posledního týdne jeho života, tato nejnovější tragédie, vzniklá z irácké války, zřejmě vrhne "stále se prodlužující stín" nad už tak kontroverzním druhým funkčním obdobím britského premiéra, napsal v sobotu britský list Guardian.

Zdá se, že dr. Kelly zemřel v důsledku pohrdání britské vlády vůči jednomu ze základních kamenů demokracie - vůči svobodnému a nezávislému tisku, míní Steven Barnett, profesor komunikací na University of Westminster.

Shrnujeme jeho - velmi aktuální a závažnou - argumentaci, jak vyšla v deníku Guardian ZDE.

Podotkněme: zdá se být skutečně velký rozdíl, jakým způsobem se starají o své novináře, publikující vládě nepříjemné informace, řekněme britská BBC a česká MFD. Srovnejme případ Andrewa Gilligana, za jehož reportáž o nepřípustné "dramatizaci" vládní zprávy o Iráku se BBC postavila absolutně, s případem Sabiny Slonkové, pro niž byly zřejmě problémy se zveřejněním článku o korupčním chování ministrů české vlády na festivalu v Karlových Varech konečným důvodem k odchodu z MFD. List se za svou novinářku nepostavil. Jaký precedens to však vytváří pro nezávislou práci novinářů v ČR? (JČ)

Nedělní rozhovor serveru Česká média s třemi "mediálními odborníky" - Liborem Mihalkou, Barborou Osvaldovou a Jefimem Fištejnem - se týkal souvislostí okolo volby nového generálního ředitele a případného sloučení ČT a ČRo. Opět se ke slovu většinově dostali ti, kteří k tomu skoro nemají co říci. A nebo snad právě proto?

Jiří Janeček, nový generální ředitel České televize, pověřil v pondělí výkonem funkce ředitele zpravodajství Otakara Černého, současného šéfredaktora sportu. O. Černý bude na tomto místě působit do doby, než bude vybrán řádný ředitel zpravodajství, informuje Česká televize.

Takže zatímco se jedny místní tendenční noviny, jejichž "majitel" je zároveň i jedním ze zakladatelů školy, vyjadřují v superlativech o tomto riskantním podniku, největším "sponzorem" celé akce je město Třebíč.

Aniž jsem se jakkoliv "investigativně" snažil, dostal se mi na stůl velmi bezprostředně vypadající, téměř mravoučný příběh neukojené komunální ctižádosti a sousedské nevraživosti, okořeněný trochou politické věrolomnosti. Vše posvěceno "čistým ekologickým úmyslem" zachránit vzrostlé cedry v Čelákovicích u protagonistova domu. Vše opepřeno mírně bulvárním kořením dodávek lokomotiv do exotického Vietnamu a jinam. Příběh má ale několik rovin. Předně neuvěřím každé sebelépe zrežírované a odehrané "bamberské" provokaci jako jiní novinářští kolegové, ani nejsem naivní, abych se nechal unést dějem.

V jistém smyslu cítím beznaděj. Žít v dnešní společnosti je pro mne trošku jako jít v davu skandujícím "Obloha je žlutá" a přitom být přesvědčen, že obloha není žlutá.

Bývalé Sudety jsou na severu Čech ve svém genia loci sociálně i ekonomicky stále nejchudším územím nikoho a přestože České středohoří láká svojí jedinečností mnoho turistů, od roku l999 má i svoji zvláštnost.

Výuka zeměpisu ale i dalších všeobecně vzdělávacích předmětů je založena v převážné míře na poznávání a na hodnocení výkonu. Pozornost by však měla být věnována i vnímání. Jak chápat vnímání místa? Lze například poznat rozdíl v České republice mezi územím, kde žili čeští Němci a kde nyní žijí Češi, a územím, které bylo vždy české? Co je to vykořenění (ať už dobrovolné či násilné)? Co je to domov? Lze v neznámém prostředí nalézt signály, které návštěvníka upozorní na to, jaké společenství v daném území žije, co preferuje? Jak chápat identifikaci s územím místním, regionálním, státním a evropským ? Jsou to i otázky, které přesahují rámec samotného školního předmětu zeměpisu.

Současný prezident Alexander Lukašenko svátek nezávislosti v roce 1995 zrušil a zakázal i historicko bílo-červenou vlajku, kterou nahradil komunistickou.

K této věci vznikla během středečního večera 16. července spontánní iniciativa, která chce tento okamžik připomenout. Jde o aktivitu otevřenou všem, kteří by chtěli podpořit svobodné Bělorusko!

Jan Urban konstatoval ve středu v poznámce k analýze jeho propagandistických komentářů, odvysílaných na ČRo 6, že po pádu Saddámova režimu navštívil Irák.

Britské listy zjistily, že cestu Jana Urbana do Iráku nefinancoval Český rozhlas. Zeptali jsme se tedy Jana Urbana telefonicky, kdo mu cestu do Iráku hradil. Jan Urban potvrdil, že Irák po pádu Saddáma Husajna skutečně navštívil, avšak odmítl Britským listům sdělit, kdo mu tuto cestu financoval. "S vámi se nebudu bavit, pane Čulíku, musím jít do studia."

Pokud komentátor veřejnoprávního rozhlasu navštěvuje země, o nichž píše komentáře, aniž by ho tam vysílal jeho zaměstnavatel, má-li si zachovat důvěryhodnost svých posluchačů, měl by veřejně deklarovat, kdo mu takové cesty hradí, aby posluchači mohli posoudit, zda nedochází k střetu zájmů.

V červnu 2003 byla dokončena rekonstrukce účetnictví, která byla dlouho znemožňována jedním bývalým spolupracovníkem. Byly také vypracovány finanční zprávy za rok 2001 a 2002, které budou v následujících dnech na stránkách BL zveřejněny.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary. Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.