Jestliže "boj proti terorismu", který zahájily USA v Afgánistánu otevřel Rusku ruce k ještě bezostyšnější likvidaci čečenského boje za nezávislost, pak americký protektorát Iráku vytvoří precedens k tomu, aby Rusko hledalo prostředky ke svému přežití podobně násilnicky jinde, ať již v rámci Společenství nezávislých států, tak mimo ně. Američané budou muset "sklapnout" pokud se Rusko jednou rozhodne podpořit v rámci svých ekonomických zájmů "poválečné dělení" a "morálku" v Evropě nějakou vojenskou akcí. Cesta k k jadernému kolonialismu, novému Mnichovu i nové návštěvě ruských tanků v Praze se tak stává reálnou možností.

Doktríny o možnosti preventivní války a šíření demokracie tanky budou mít po akci "Šok a hrůza" ještě tužší život. Šok a hrůzu v těchto dnech však prožívají zejména zastánci demokracie, míru a lidských práv. Radost mají jen majitelé zbrojovek a američtí finančníci, kteří se těší, že v konfliktu utopí velkou část hrozících problémů. Nezávislá irácká elita, pokud nějaká Husajnovo řádění přežila a neupadla do téměř povinné kolaborace s režimem, stejně nebude puštěna ke slovu.

Pokud bude obyvatelstvo přímými či nepřímímy důsledky války vícenásobně zdecimováno, podobně jako při válkách v Afghánistánu či bývalé Jugoslávii, může se stát, že nebude k mání dostatek mužů k řízení ani obnově Iráku. Neveřím vůbec na "demokracii snadno a rychle" v islámském světě, pokud pro ni mnohaletým přirozeným vývojem nebyly vytvořeny přirozené podmínky, jak je tomu např. v historických kulturních oblastech na samém jihu Arabského poloostrova. Tyto formy samosprávy mají však k demokracii po americku hodně daleko. (Možná by bylo řešením do Iráku povolat zkušené poradce, členy zkušených arabských samosprávných rad v těchto historických oblastech Saná a Hadramawt.)

Diktátor s lidskou tváří by dnes byl v Iráku mnohem užitečnějším řešením, řešením první volby, ať se to již evropským a americkým salónním politologům líbí nebo ne. (Nehledě na to, že demokracie se začíná mnohde v dnešním světě globalizovaného mafiánství a polostátními mafiemi kontrolovaného obchodu nepozorovaně měnit na systém ekonomického fašismu, od Česka až po USA.) Liberálnější vláda může na území Iráku dospět k mnohonásobně větším počtům mrtvých než měl na svědomí (sic!) krvavý diktátorský režim Husajnův nebo kolik bude mít dlouhé měsíce trvající válka.

Takovou autoritu však musí v autentickém procesu splodit uvědomělé irácké kruhy, jinak bude mít její vláda krátkou životnost. A válka a následný protektorát jsou právě nejlepším způsobem, jak autentickému vývoji zabránit.

Válka v Iráku je nepochybně ztělesněním boží spravedlnosti na mnoha vinících krvavého Husajnova režimu a jejich zbabělých přisluhovačích. Zároveň mnohé účastníky války, a to zcela individuálně, zatíží novou vinou, kterou budou splácet po dlouhá pokolení celé rodiny, rody a národy; novou bolestí a křivdou, k tíze těchto nových provinilců. Ne všechnu spravedlnost dal Bůh k vykonání lidem a ve svatém písmu muslimů, Židů i křesťanů praví: Nesmočíš meče v krvi svých bratrů - nezabiješ.

Je třeba, aby světové mírové hnutí dokázalo co nejdříve přinutit americkou vládu k pozastavení válečné kampaně a aby vyslalo své defensory schopné spolupracovat s americkou vládou na vypracování strategie řešení irácké krize přijatelné pro lidstvo 21. století.