|
10. 7. 2003
Pravice a levice v českých podmínkáchČeští pravicoví a levicoví politici vycházejí především z lůna Občanského fóra, kterému byla vždy bližší rétorická pravicovost a ekonomická levicovost. To byl důvod, proč Václav Klaus na začátku devadesátých letech rozbil Občanské fórum.
Občanské fórum bylo nekompaktním celkem, který se sjednotil, aby vyhrál volby. Již záhy se přežil, ale jeho politici odešli do různých pravicových a levicových stran, kde nadále rozvíjeli myšlenkový trust, zrozený v lůně fóra všech občanů.
Je všeobecně známo, že politici nejsou názorově čistým listem. Ona tabula rasa se omezuje na základní -- poznat, co si lidé přejí, a pak si vybrat taková přání, která jsou politikovi nejbližší. Podle toho se budoucí politici rozhodují, do které strany vstoupí.
|
|
A jestliže jsme hovořili o myšlenkovém trustu Občanského fóra, pak právě toto uskupení vytvářelo dnešní náhledy jak pravicovým, tak levicovým politikům. Samozřejmě, že pravicoví politici čtou konzervativní a liberální ekonomy, a levicoví čtou zase socialisty, ale míním zde rétorický syndrom, který si neseme od začátku devadesátých let. Všimněme si, že Václav Klaus v době předsednictví vlády nikdy nevystupoval s jakkoliv asociálním nábojem, ke kterému občas sklouzne každý pravicový politik. Všimněme si, že Miloš Zeman v době předsednictví vlády nikdy nesklouzl k hloupému mentorování socialistů devatenáctého století, kteří sice tvořili tehdejší ekonomické dějiny, ale dnes se již přežili. Proč to oba dělali, respektive nedělali? Byli hnáni veřejnou popularitou, kterou potřebuje každý politik. A víme, že každý rétoricky radikální postoj vyvolá reakci a zmenší počet potenciálních příznivců takového politika. Na to dojel Miroslav Sládek. Volby v roce 2002 nám přinesly zcela novou situaci, kdy pravice hovořila v pravicovém duchu devatenáctého století -- nic po Tobě nechceme a Ty se neopovažuj chtít něco po nás. A naopak levice přispěchala s historickým -- dej všechno, my tě nakrmíme. Z jedné strany Václav Klaus, z druhé Vladimír Špidla. ČSSD ze své pozice na poslední chvíli ustoupila a začala se tvářit středově, což jí vyhrálo volby -- zachovala se totiž v rétorickém duchu Občanského fóra, které pravicové i levicové politiky tlačilo na střed. Po zvolení Mirka Topolánka do čela ODS nasadila česká pravice liberálnější tón a vyhrává jedny volby za druhými. Naopak ČSSD, tlačená spoluprací s Koalicí do levicového kouta, pomalu ztrácí. V minulém týdnu se objevila zpráva, že kandidaturu na předsedu ČSSD rozmýšlí stále Stanislav Gross. Pokud by se tak v budoucnu uskutečnilo a Gross by se stal novým předsedou ČSSD, dostali bychom se do zajímavé situace. V čele ODS bude stát pravicový muž, který založil sociálně prospěšnou nadaci na pomoc studentům Becario, zatímco v čele ČSSD levicový muž, o jehož manažérských schopnostech a pravicové podnikavosti jeho manželky dnes nikdo nepochybuje. Pokud si dovolím paralelu a postavím proti sobě historické postavy, které se v souboji nikdy nemohly potkat, pak Mirek Topolánek by mohl představovat českého Benjamina Disraeliho ( konzervativní předseda britské vlády se sociálním cítěním ) a Stanislav Gross českého Tonyho Blaira ( labourista, rozvíjející konzervativní hodnoty ). Tedy pokračování rétorického ducha Občanského fóra? |
