Soudce konstatoval, že rodina měla před deportací do Německa právo na odvolání u nezávislého tribunálu a schválil kompromis, navrhovaný ministrem vnitra Blunkettem, že se rodina sice do Británie nesmí vrátit, ale před nezávislou komisí smí přednést odvolání prostřednictvím videolinku z Německa. Soudce uvedl, že afghánská rodina měla dostat právo zůstat v Británii a odvolat se zde proti deportaci na základě toho, že by duševní zdraví matky i jejích dětí utrpělo, kdyby se musely vrátit do Německa. Právníci zastupující tuto afghánskou rodinu předložili Nejvyššímu soudu důkazy, že je od deportace do Německa rodina "ve velmi špatném psychickém stavu", lékařské zprávy hovoří o "ztraumatizovaném chování" dětí a o "sebevražedném" stavu matky.

Ministr David Blunkett protestoval, že soudcova rozhodnutí "bude od nynějška zneužívat "každý ilegální přistěhovalec a každý neúspěšný žadatel o azyl."

Rodina se odvolá a případ zřejmě skončí u Evropského soudu pro lidská práva. Rozhlas BBC interviewoval mezinárodního právníka Siraže Seita, který se specializuje na uprchlické právo:

"Tento případ odráží větší ochotu soudů zkoumat všechny aspekty rozhodování britských úřadů. Soudce Scott Baker v rozsudku zdůrazňuje, že je nutno vždy vzít v úvahu celkový kontext případu.

Avšak nebudou nyní tvrdit všichni deportovaní žadatelé o azyl, že deportace má záporný dopad na jejich psychický stav?

Podle Siraže Seita je to falešný argument: v tomto případě šlo podle něho o velmi specifická fakta. Britská vláda nevzala v úvahu, jaká byla situace uprchlíků v Německu. Fakta v tomto případě byla od samého počátku velmi přesvědčivá. Také však soudcův rozsudek odráží změnu ve všeobecných poměrech: veřejnost nyní začala rozlišovat. V tomto případě šlo o syna armádního brigadýra z režimu, který v Afghánistánu vládl před příchodem Talibánu. Lidi dnes vědí, že není možno obvinit všechny žadatele o azyl ze "zneužívání azylového systému".