Nejsem národnostně nesnášenlivý typ, ale čeho je moc, toho je příliš. Na Růžohorkách se rozhlédli po okolí (když fouká vítr na Sněžku, lanovka nejede), snědli svůj "schnitzel" a pak lanovkou zase dolů a taxíkem zpět do Pece! Kdo to toleruje? Z Pece je od centrálního parkoviště k lanovce (víc jak kilometr to není) všem autům vjezd zakázán, ale přesto tam panuje čilý provoz. Kde je Grossova policie? Kde jsou chrabří pracovníci Krnapu a stateční ochránci přírody? Kdo toleruje tyto praktiky, o kterých - jak mi potvrdilo mnoho majitelů chat, všichni vědí?

Němčina, která je zde slyšet na každém kroku, mi nevadila (až na to že nechápu, proč na sebe mí němečtí přátelé neustále řvou), ale servilita s jakou lezli Češi Němcům kamsi (alespoň v tu dobu, kdy jsem tam byl já), byla trapná. "Jdete mýt nádobí?", osopil se na mě a moji přítelkyni v restauraci na Černé hoře pingl v bagančatech, nesoucí borůvkové koláče povykující skupině německých turistů. "Koupím si to tady i s tebou", utrousil jsem naštvaně jeho směrem a z kapsy jsem na stůl vyndal "ranní" doutníky Churchill (žádný luxus, vyšší střední třída). Pingl si mě změřil, zlatá krabička je v Čechách stále efektivním nástrojem v komunikaci a rázem se změnil v ochotného poslíčka. Dvanáct let po sametové revoluci si na některých místech vlasti stále nepřipadám jako doma. Inu co dělat, počátkem 19.století měla Pec pod Sněžkou skoro tisícovku německých obyvatel a jen šestnáct českých...

Velkou radost mi ale připravila příroda, která se během jedné desítky let docela vzpamatovala z barbarského zacházení. Bujná a viditelně mnohem zdravější vegetace, nám dělala na rozdíl od hlučných německých přátel příjemné společníky. A tak jsme zapomněli na takové hospodské prkotiny, jako že druhá objednaná sklenka vína už stoprocentně nebyl Miller Thurgau, že místo Coca-coly jsem zcela určitě dostal Kofolu (Citrokolu bych poznal) a že jsme si na tvrdé rohlíky mazali prošlé džemy (pro "skeptika" investigativně ověřeno pohledem na zadní stranu kelímku). Bylo to ale jinak hezké a přestože milovníci doutníků jsou na horských boudách tvrdě diskriminováni (běžná chata prý shoří do dvou minut!), spokojeně jsme se vraceli "domů". A propó, v přirozeně zažité logice věcí: novou lanovku na Sněžku určitě nestavět ! Kdo chce, ať si tam vyleze!