10. 6. 2014
Jan Posolda je po infarktu.
Je to jeden z mnohých důchodců v České republice, na jejichž existenčním zničení - bez zájmu státních orgánů - si úvěrové firmy v ČR založily svůj byznys. Samozřejmě, že v civilizované společnosti musí být úvěrové bankovnictví regulováno a finanční podnik nesmí poskytnout půjčku občanovi, který žije v takových poměrech, že ji nikdy nemůže splatit. Čtenáři Britských listů již jednou panu Posoldovi finančně pomohli, uhrazení nejvyššího dluhu u firmy Cetelem však nepomohlo. Kolik je takových obětí dluhového průmyslu v České republice?
Co s tím? (JČ)
(Kdyby panu Posoldovi čtenáři chtěli znovu finančně pomoci, použijte prosím účtu Britských listů v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500 a variabilního symbolu 5555. Děkujeme.)
Vážený pane šéfredaktore,
Již po druhé jsem obdržel usnesení Úřadu práce-kontaktní pracoviště Zlín ve
kterém mě bylo sděleno, že mám nárok na průkaz zdravotně postiženého ZT.
Již
jednou jsem se proti stejnému rozhodnutí odvolával, s tím, že mě manželka
musí všude doprovázet a žádal jsem o průkaz ZTP-P.
Manželka mně také musí
zajišťovat všechny základní životní potřeby, umývání, jídlo, praní ložního i
osobního prádla,prostě vše co jsem si před nemocí zajišťoval sám.
Posudkové
komisi to nestačí, ona prostě se rozhodne a proti této byrokracii nemáte
žádnou možnost obrany. Přitom vás do současné doby ani nezná.
Nedostal jsem
ani žádný jiný sociální příspěvek.
Zato jsem dostal další upozornění od
F.CETELEM na zaplacení 3 000 do 10.6.2014.Této firmě jsem již zaplatil více
jak polovinu dlužné částky, to bylo ovšem použito na úroky a placení penále,
zatímco dlužná částka zůstává skoro stejná.
Takže přes veškerou pomoc od čtenářů Britských listů jsem
pořád tam, kde jsem byl.
Snažím se sehnat nějakou půjčku, kterou bych mohl
zaplatit dlužné pohledávky a pak splácel pouze jednu položku, ale jsem pro
všechny příliš starý.
Přes veškerou snahu jsem žádné řešení ještě neobjevil.
Posolda Jan
Zlín