K poplatkům za hospitalizaci

10. 6. 2014 / Oldřich Průša

Dnes jsou staří, vesměs nemocní, někteří osamocení a jejich kasička se plní jednou měsíčně. I oni mají, stejně jako ministr financí své mandatorní výdaje. Nikdo jim je neodpustí. Ani když je plně nevyužívají. Navíc na rozdíl od ministra financí důchodci nevydávají dluhopisy.

Zastánci poplatků operují termínem "hotelové služby," což může být poněkud zavádějící.

Důchodkyně samoživitelka -- důchodce samoživitel (i z genderové korektnosti možná časem zblbnem) pokud se ocitne na delší dobu (např. 6-8 týdnů) nebo opakovaně v nemocnici má náklady snížené o spotřebované energie -- ne však o poplatky za měřiče, platí za výtah, i když ho nepoužívá, totéž za odvoz odpadu. O případně cenově výhodnější pevné telefonní lince platí totéž, jakož i o poplatcích za koncesionářské poplatky za rozhlas a televizi. Ušetří za vodu a prášek na praní.

Ušetří za stravu. Je otázkou kolik měsíčně za ni může v domácím prostředí vydávat. Při řekněme 60,- Kč na den jde o 1800,- Kč měsíčně. Rozdíl mezi nemocniční a domácí stravou spočívá v tom, že domácí strava je spotřebovávána vesměs beze zbytku. To v nemocnici neplatí. Každý má jedno dvě jídla, která nemá rád natolik, že je nepozře a jsou i jídla, která odmítá pouze kvůli kvalitě zpracování firmami, které pro nemocnice stravu připravují a dovážejí.

Sem tam se dá třeba se spolupacientem vyhandlovat koprovka za krupicovou kaši, ale někdy nezbude než se spolehnout na plně tržně výkonný nemocniční bufet. I když se pacient snaží dodržovat nemocniční dietu, občas zhřeší. Je jen nemocný, ne hladovkář. Deset deka gothaje a dvě housky, jindy třeba krabička sardinek (snad zbyl krajíček chleba od snídaně), žádné rozmazlování.

Není snad sporu, že vše co si nechávají nemocnice obstarat zvenčí (strava, praní, topení apod.) je dražší, než kdyby si to zajišťovaly samy.

Poplatek za hospitalizaci může být zejména pro městské opuštěné starodůchodce velmi bolestný. Je smutné poslouchat souseda, že mu nemocnice povolila tzv. splátkový kalendář, že mu tu bývalou "stovku" denně za dvouměsíční hospitalizaci rozpočítali na 30 měsíců a obavu, že když se jich nedožije, tak zůstane dlužný. Alespoň se splácením vyhne případné exekuci.

Bývalý ministr financí "Chemický Mirek" opakuje, že máme nejméně chudých. Možná, že na jejich výpočet má nějaký extra vzorec, za který byl mezi svými kolegy nejvýše hodnocen a oceňován.

Ale rozhodně chudé v naší zemi máme a to musí mít vláda na paměti.

Důchodci přitom na rozdíl od ministrů financí musí pracovat ve svém rozpočtu se shodkem 0 %. I proto jejich chudoba cti netratí.

Pozn.: pro méně zdatné v české operní historii: Jeníkovi v árii rozmlouvá svatbu s Mařenkou dohazovač Kecal, což nemusí mít nutně s obsahem shora uvedeného pojednání žádnou souvislost.

Vytisknout