O vzácně zdravém rozumu a čtyřech horečkách

9. 6. 2014

Začal bych tím, že všem, kteří v dějepise dávali aspoň trochu pozor, jistě neušlo, že lidstvo se v dějinách chovalo jen zřídka rozumně, a nemělo-li v řadě epoch zcela zdravý rozum, mohli bychom zkusit najít "horečky", které mu myšlení kalily.

Myslím, že sami maturanti by přišli na ranou (ale v mnoha částech světa dodnes zuřící) horečku náboženskou, že z doby po baroku jim v paměti utkvěly konflikty živené horečnatým nacionalismem a že identifikovat by mohli i třetí typ velké dějinné horečky -- horečku revoluční, ať už by si vzpomněli na starou revoluci francouzskou, či na leckde ještě nesvržené komunistické.

Na tu čtvrtou horečku by ale zřejmě nepřišli, protože v jejím zlatém věku sami vyrostli a až na vzácné výjimky ji dodnes vnímají jako zcela běžný, zdravý stav.

Abych jim tedy napověděl, že nepůjde o tradiční ideologii hlásanou jako proti těm "druhým" mobilizující učení o vyvolenosti naší víry, našeho národa či nás "otroků", vyzval bych je, ať se zamyslí nad tím, čím jsou mnozí lidé slepě posedlí dnes.

Možná by zkusili žertovně hádat, že mám na mysli sex, ale sexualizaci společnosti bych jako podružnou odbyl protižertem, že si nemyslím, že by dnešní politici nebo studenti byli opojení pářením tak, že by to byl hlavní problém.

V politice by pak mohli jako Achillovu patu identifikovat rozbujelou korupci a ve vlastních řadách mocně kvetoucí záškoláctví těch, co místo školy raději pracují, protože bez peněz je dnes člověk "lůzr" nebo outsider.

Klidně bych jim pak připomněl, že jednoho totální "lůzra" mají zrovna před tabulí, neboť v epoše "herní horečky" jsou mé vzdělání, inteligence i jazykové znalosti téměř bezcenné, pokud jsem je nebyl schopen herně přetavit ve finanční úspěch a vystoupat někam nad kantorskou třídu špatně placených "neexpertů" schopných jenom cosi učit.

Přidat bych mohl i pro ně bodavou nespravedlnost, že já i oni jsme v očích leckoho z okolí tak trochu "lůzři" už v tom, že teď máme hodinu na gymnáziu malém, protože být přece aspoň trochu schopnější, seděli bychom teď na velkém, které je zákonitě lepší.

V herní horečce je holt každý posuzován podle toho, jak už v předhánění uspěl, což je podle "hráčů" zcela v pořádku, protože nás to prý správně motivuje všestranně se snažit a z té hry pak má velký prospěch celá společnost.

Maturanti by ale asi uznali, že tak jednoduše motivačně dnes honba za penězi a společenskou prestiží nefunguje, protože ti "nahoře" nejsou vždy nejschopnější, a pokud jsou schopní, často spíš jen tak, že jsou schopní všeho, protože se chtějí vyrovnat i ještě větším "výhercům" i za cenu toho, že si přikrádají.

Malým hráčům se pak aspoň slibuje prosperita příští, a aby si mohli žít lépe už dnes, tak se jim nabízí instantní skok na dluh -- třeba do domečku se zahrádkou, který budou přeplácet příštích třicet let jen proto, že žít v bytě je jen pro lůzry, a za ty oni být nechtějí, i kdyby na domeček příjmy neměli.

Příkladů, jak dnes funguje herní horečka, bych mohl uvést ještě desítky, ale raději bych poukázal na to, že až si v ní více malých "hráčů" uvědomí, že je výhra nečeká, není jisté, že se zdravý rozum vrátí.

Klidně může nastat prudká regrese do horeček starších -- někde revoluční zaměřené proti těm, co vyhráli chudším na úkor, a někde zase hloupě vlastenecké, která z prohry obviní Brusel či ve známém xenofobním duchu cizince.

Lidé jsou totiž k horečkám náchylní a žít v "excitovaném stavu" dlouhodobě chtějí. Nažhavit je dnes nábožensky už moc nepůjde, ale na revoluce nebo nacionální propagandu slyší nadále.

Jestli-je ke čtyřem horečkám alternativa, bych své žáky nechal přemýšlet, vědom si toho, že si mnozí příští "lůzrovství" nepřipustí a po maturitě půjdou na vysoké školy s optimismem, že jakýkoli diplom (neučitelského zaměření) už jim navždy zaručí "nadlůzrovský" post, a tak se tu nic měnit nemusí.

Vytisknout