SL│ Žádné patentní recepty neexistují – ale strukturální změny by mohly preventivně působit proti finančním „crashům“. V současné době jsou v oběhu různé návrhy. Německý deník Die Tageszeitung osm z nich hodnotí.

Plán americké vlády nouzově sanovat bankovní průmysl balíkem 700 miliard dolarů se rozložil v nastalém chaosu. Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu totiž plán odmítla. Vyvolalo to další radikální pokles akcií na Wall Street a šok se šíří globálním finančním systémem dál.

Poslanci Sněmovny reprezentantů ignorovali poslední zoufalý apel od George Bushe a odmítli sanační balík 228 ku 205.

Některé důvody shrnul zčerstva deník Washington Post:

Že finanční krize neskončila, ale taky ještě asi nevyvrcholila, to se víceméně ví, nebo alespoň tuší, nezávisle na tom, kolik dolarů se americká vláda snad nakonec - možná - rozhodne investovat do krachujících bank. A člověk se ani nediví, když analytici usuzují, že těch 700 miliard dolarů, o nichž se doposud jednalo, nebude k záchraně finančního systému stačit.

Podle té poněkud pošetilé (ne-li dokonce urážlivé a hloupé) inzerce ČR před jejím předsednictvím v EU by se muselo zdát, že my Češi jsme, panečku, "někdo". Vždyť to těm ostatním "osladíme"! (Jako by musel celý svět okamžitě vědět, jací jsme koumáci, když na moravské půdě její rodáci inovačně vymysleli pro cukr místo běžných homolí praktičtější tvar "kostek". Jako kdyby ta naše, prý rovněž "zdivočelá země" místo biče kontaktně -- i taktně? -- uplatňovala především "cukr"? Nebo někdo už myslel s předstihem na to, jak ten "kostkově-cukrový" námět jako šalebná kvízová otázka prolétne celým světem a takto se svrchovanou naléhavostí upozorní na malý stát s 10 miliony obyvatel, který věděl, "jak na to" --- tj. jak "to" prakticky osladit, i když tutlá, CO VLASTNĚ se má toho kostkového sladidla dočkat...)

tisková zpráva Ne základnám

Česká masmédia začala konečně pracovat se skutečností, na kterou upozorňovali a upozorňují nezávislí odborníci -- plánovaný americký radar v Česku nebude totožný s existujícím prototypem na pacifickém atolu. Právě na něm však byla provedena veškerá měření zadaná vládou, která jsou tedy nutně nepřesná, ba zavádějící.

Český ministr financí v nedělníchOtázkách Václava Moravce ujišťoval v překvapivém souladu se stínovým ministrem téhož české obyvatelstvo o tom, že americká finanční krize se příliš nedotýká České republiky, neboť český finanční trh je velmi stabilní a dozor nad finančními institucemi je v naší zemi dostatečný. Ba co více -- prý je "mnohem dále než kdekoliv jinde".

Na právě probíhající výroční konferenci Konzervativní strany oznámí její šéf David Cameron, že konzervativci zruší labouristické plány na výstavbu třetí rozjezdové dráhy na letišti v Heathrow a namísto toho vybudují novou vysokorychlostní železnici, která bude jezdit rychlostí 300 km/h a podstatně zkrátí dosavadní dobu jízdy z Londýna do měst, jako je Birmingham, Manchester a Leeds. Konzervativci doufají, že to povede ke zrušení až 66 000 letů ročně z Heathrow, protože tato doprava se převede na železnici. Komentátoři to vítají jako podstatné ekologické rozhodnutí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kdyby víc lidí rozumělo tomu, co se stalo v americkém a britském bankovním systému, finanční krize by se dala zvládnout jen okamžitým částečným znárodněním všech britských a amerických bank. Na banky nezaútočili malí střádatelé, kteří by požadovali vydání všech svých úspor. Děsivým způsobem na sebe zaútočily banky navzájem, píše v týdeníku Observer známý britský ekonomický komentátor Will Hutton.

V Británii totiž finanční trhy, které banky provozují mezi sebou, okamžitě a úplně zamrzly. Došlo k tak obrovskému rozkladu důvěry a vznikla taková panika, že si nejznámější britské banky navzájem odmítly půjčit peníze. Namísto toho jim musela miliardy liber půjčit sama ústřední Anglická banka.

Letošní Mnichov je tradičně až do 5. října ve znamení "Oktoberfestu", tedy svátku pivního veselí. Nic nenasvědčuje, že před sedmdesáti léty byl svědkem jedné z nejodpornějších diktátů novodobých světových dějin. V tomto hlavním městě Svobodného státu Bavorského byla podepsána dohoda, která de facto likvidovala svobodné Československo a otevřela cestu k druhé světové válce. V tehdejším "Führerbau" -- vůdcově domě, kde byla podepsána Mnichovská smlouva, dnes sídlí vysoká hudební a divadelní škola. a nic tudíž nepřipomíná, co se zde událo v září 1938. Zejména díky německým veřejnoprávním médiím se však na toto výročí nezapomíná a jejich prostřednictvím je s ním veřejnost seznamována.

Globální trh prožívá ekonomickou krizi. Nerozumím ekonomickým pochodům natolik, abych si dokázal odvodit, co všechno v procesech, jak jsou dnes v hyperreálném finančním světě nastaveny, proběhne za změny. Bohužel to ale nejsou často schopni odhadnout ani nositelé Nobelovy ceny, kteří ji obdrželi právě za porozumění ekonomických pochodů. Ekonomické modely, sebelépe propočítané, prostě nestačí. Na celé věci mě proto zajímá ten sociální konflikt, který stojí v pozadí. Souvislosti vedoucí k určitému vysvětlení mi přinesl reklamní banner, na němž je porsche. Jenže to auto tam není jako předmět reklamy, ani jen tak nějaký dárek zviditelňující nějaký produkt, ale jako specifický fetiš.

K televiznímu klání senátorů Obamy a McCaina si dovolím pouze jednu poznámku. Nechci tvrdit, že předvolební televizní debata mezi Paroubkem a Topolánkem byla něco extra, ale zdá se, že takové nesmysly jako oba Američané se přece jenom asi báli veřejně vyslovit, anebo jim je někdo nedokázal napsat. Ve světle této show bychom si měli uvědomit, že skutečně dlouhodobá hra na demokracii, dokáže vynést na čelná místa ještě daleko neuvěřitelnější zjevy než ta naše mladá, jiná, skoro nezkažená...prostě Moravova.

Soudní spory související se svobodou slova bývají většinou již svou povahou zajímavé. Zejména pak v těch případech, kdy se žalobce snaží soudní cestou postihnout různé kritické výroky, které byly o jeho osobě učiněny v tisku. Takový spor, v němž byly žalovanou stranou přímo Britské listy, popisuje článek v Britských listech z 25. 9. 2008.

Shodou okolností jsem zastupoval žalovanou stranu v obdobném sporu. Žalobcem byl Zdeněk Kratochvíl, zmíněný rovněž v článku v Britských listech o kauze Bernard a známý především tím, že mu byla udělena prezidentem v roce 2008 milost, čímž bylo ukončeno jeho letité a rozsáhlé trestní stíhání.

Úplný Spengler a Petra Hůlová o Gruzii a budoucnosti na začátku září

Originální, promyšlený názor podložený argumenty a nejen dojmy U Nás nenajdete, i když „názor“ mají Češi všichni. Rubriky na ně máme ve všem tisku. Máme blogy, a přece kapacita nestačí. Kdo názor nejen má, ale taky se zajímá o názor druhých, zjistí brzy, že „pravicové“ názory jsou U Nás jeden jako druhý, tedy opravdu velká, hloupá, tupá, sprostá nuda (Steigerwald, Doležal, Komárek, Fištejn, Verner, Neff, Macek). Levičáci bývají chytřejší a vtipnější. Dobrá, je to věc vkusu, ...ale že by to bylo zrovna pestré? (Keller, Hekrdla, Bělohradský, Schnur, Kartous). Jan Čulík si v Blistech xkrát posteskl, že zajímavé konzervativní nebo aspoň pravé pravicové názory prostě nejsou na trhu, a proto se Naši zuřivci zprava marně vztekají, že jsou Blisty takový „Bolševický Hnůj“ . Konzervativní Pravda to tedy věru není. U Nás prostě není z čeho brát. Z jisté nostalgie, co je U Nás „nového“ si občas koupím Bakalův Respekt. No, to je něco. Nedávno jsem pro sebe objevil Asia Times, které mají také názorovou rubriku a autory, o kterých jsem nikdy neslyšel. A je to síla. Doporučuji Asia Times. Na ty Bakala naštěstí nemá.

V časopise A2 č. 39/2008 tuto středu vyšla -- pod "výraznějším" a deklamativnějším titulem "Akademická jatka" -- poněkud zkrácená verze následujícího článku. Psal jsem jej se snahou vylíčit celý příběh financování jednoho ústavu jedné fakulty nejstarší středoevropské univerzity. Značný textový rozsah, jímž laskavého čtenáře zatěžuji, je dán tím, že oblast financování veřejných vysokých škol v ČR a humanitních oborů v nich zvláště je zatížena řadou tradovaných mýtů a nepřesných informací. Například když před pár dny naše média zveřejnila zprávu, že učitelé dostanou příští rok na platech o deset procent přidáno, ne každý ví, že vysokoškolských učitelů se tato "dobrá zpráva" netýká. Jde mi tedy jen o to, aby "se vědělo". Britským listům jsem vděčný za ochotu zveřejnit článek v původní podobě.

Petr Bílek

Politikové všech našich stran na požádání kdykoli rádi zadeklamují, že jejich prioritou je budovat společnost vzdělanosti. Čeští učitelé mají dle zveřejněných statistik relativně dobrý plat a dostávají průběžně přidáno, byť se jim tempo růstu mezd zdá malé a občas kvůli tomu zkoušejí i stávkovat. Premiér se věnuje modelům financování vědy a výzkumu a jeho vláda nedávno na tyto účely schválila návrh výdajů; státní dotace bude narůstat zhruba o dvě miliardy ročně. Nicméně aby té radosti nebylo zas příliš, dovolím si nabídnout příběh jedné katedry jedné fakulty jedné univerzity. Nakolik je tato "případová studie" (case study, abych se držel češtiny ministerského rady prof. Matějů) o osudu oboru bohemistiky na přední fakultě nejstarší středoevropské univerzity zobecnitelná, k tomu nechť se případně vyjádří ti, kdo najdou čas a chuť reagovat.

Přesně před dvěma lety a dvěma dny vydaly Britské listy o majiteli pivovaru Stanislavu Bernardovi článek s názvem "Transparency International: pod povrchem špína", ve kterém kritizovaly činnost tohoto podnikatele, jeho lobbistickou činnost ve sněmovně, jeho angažmá pro několik politických stran, moralizování v "protikorupční organizaci" Transparency International poté, co se veřejně přiznal sám od sebe k dávání "benefitů", které sám označil za úplatek (24.1.2005, Profit str. 18, Blanka Růžičková) , a v neposlední řadě k propagaci konzumace alkoholu jeho firmou.

Stanislav Bernard je ve svém regionu nejspíš člověk, který oprávněnou kritiku neunese a domnívá se, že média jsou tady od toho, aby o něm zveřejňovaly jen servilní chválu. Spletl se. Zažaloval Britské listy "za poškození dobré pověsti" a svou při prohrál. Britské listy se až do vynesení pravomocného rozsudku zdržely jakéhokoliv medializování případu, aby neovlivňovaly soud.

Stanislav Bernard prohrál spor o tom, že je nepřijatelné nazývat ho politickým turistou a lobbistou, který nedodržoval etický kodex organizace, v jejíž správní radě seděl. To, že nyní kandiduje za Občanskou demokratickou stranu do Senátu, vypovídá o něm a o této straně víc, než je mu milé. Soud celkem logicky uznal, že Britské listy poskytly korektně Stanislavu Bernardovi prostor k vyjádření vůči konstatováním, v článku uvedeným, dle tiskového zákona, a uznal, že Stanislav Bernard měl možnost reagovat i v jiných médiích. Soud tak explicitně konstatoval, že svoboda slova zůstává v tomto státě zachována a je nadřazena mínění "mocných" o sobě samých. Šedivá je nicméně teorie, zelený je strom života. Člověk, jehož firma nyní Bernarda v kampani podporuje reklamou a který také v minulosti sponzoroval ODS, byl prezidentem Klausem v dubnu 2008 po deseti letech trestního stíhání udělenou milostí zbaven trestního stíhání za tunelářský paragraf zneužívání informací v obchodním styku a další trestné činy, a omilostněn. Podpora ODS v tom podle vyjádření čestného předsedy ODS a prezidenta v jedné osobě nehrála roli...Olomoucký vrchní soud v červenci 2004 potvrdil Kratochvílovi pětiletý trest za nelegální obchod, na kterém měl on a Radek Leopold vydělat pět milionů korun. Pár měsíců na to ale nejvyšší soud rozhodl, že byl porušen zákon, protože Vrchní soud v Olomouci zamítl Kratochvílovo odvolání, přestože jeho obhájce včas požádal o odročení a požádal o psychiatrické posudky. Podle nich trpí Zdeněk Kratochvíl, generální ředitel firmy ICOM, kterou převedl na svou dceru, duševní poruchou a nemůže být souzen. Dnes firma ICOM vozí reklamu kandidáta do Senátu Stanislava Bernarda. Vrána k vráně sedá a navzájem si oči nevyklovou...

Tento týden měla v Londýně, péčí divadelního souboru Orange Tree, premiéru hra Václava Havla Odcházení. Podle Kirsty Young, moderátorky kulturního týdeníku Newsnight Review v televizi BBC, obsahuje Havlova hra odkazy na Krále Leara a na Čechovův Višňový sad. Odcházení místy působí jako absurdistická hra. Vstupuje do ní Václav Havel sám, svými extempore z reproduktorů, čtenými, jak píše recenzent deníku Times, "se silným českým přízvukem".

Dovedete si představit, že by naši čelní politikové na konci svého funkčního pobdobí napsali hru, která by jednak ostře kritizovala jejich následovníky, a zároveň by suše ironizovala je samotné? Že by Tony Blair napsal černou komedii pod názvem Ano, zbraně hromadného ničení v Iráku nebyly? Tohle víceméně právě udělal Václav Havel ve své poloautobiografické hře o kancléři nejmenované země, kde jsou ale všechna jména jasně česká, píše recenzent deníku Times Benedict Nightingale, který dal jeho hře tři z pěti hvězdiček.

Havlovo Odcházení je smutná, rozpustilá, sympatická hra, kterou autor sám přerušuje nahrávkami vlastního hlasu.

Z dramatického hlediska je Odcházení dost špatné a nemá satirickou sílu her jako Audience či Protest, které Havel napsal, když byl ještě disidentem.

Přestože je Odcházení hravé, nad jeho závěrem visí deprimující otázka. To se tedy východní a střední Evropa osvobodila pro tohle?

Kompletní článek v angličtině ZDE

Kéž bych mohl říct, že je Odcházení triumf, neboť Havel je jedním z velkých mužů naší doby, mimo jiné i proto, že během všech svých zkoušek i následných poct nikdy neztratil svůj šibalský smysl pro humor., píše Charles Spencer v deníku Daily Telegraph.

Jenže právě jedna z Havlových knih [tj. jeden anglický výbor, pozn. red.] se jmenuje Život v pravdě, a pokud mám být věrný této obdivuhodné filozofii, musím říci, že mi Odcházení připadá jako vážné zklamání.

Po letech vydal Václav Havel novou hru. Stručně řečeno: je zklamáním. Z mnoha důvodů text nefunguje.

Havel v Odcházení použil zavedené techniky psaní svých starých her ze sedmdesátých a osmdesátých let. Starou strukturu oživil jen novým tématem, jenže tématem, které bohužel působí banálně. Hlavním hrdinou Odcházení je zkorumpovaný vysoký politik, který je donucen odejít z úřadu a přijde při tom i o vládní vilu, protože není veřejně ochoten chválit jiný mocenský klan, který po jeho svržení uchvátil správu země.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 150 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2008 přispělo celkem 145 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 606.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.8. 2008 částku 221 857.95 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,422.96 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.