6. 5. 2002
Prezident George W. Bush blokuje mezinárodní úsilí poskytnout mladistvým osvětu o pohlavním životě, protože je přesvědčen, že je předmanželský sexuální styk nepřípustný. Zdravotničtí odborníci varují, že to zřejmě drastickým způsobem ochromí boj proti chorobě AIDS. Bush investoval ve Spojených státech miliony dolarů do programů, které přesvědčují mladé lidi, že "skutečná láska čeká až na dobu po sňatku". Tyto programy argumentují, že předmanželská sexuální abstinence je nejlepším způsobem, jak se mohou nezletilé dívky vyhnout těhotenství. Nyní vyvolal Bush konflikt s britskou vládou a s jinými vládami Evropské unie, protože odmítl podepsat Deklaraci OSN o právech dětí, která má určit financování pomocných programů pro Třetí svět, dokud nebudou vyškrtnuty přísliby, že tato Deklarace bude také financovat programy sexuální osvěty. (Anglicky jsou tyto informace např. zde.)
|
5. 5. 2002
Motto: Když chápeš, skutečnost závisí na tobě. Když nechápeš, závisíš na skutečnosti. Když skutečnost závisí na tobě, pak to, co není skutečné se stává skutečné. Když závisíš na skutečnosti, pak to, co je skutečné se stává falešné. Když skutečnost závisí na tobě, vše je pravdivé. (Bódhidharma)
Chtěl bych pokračovat ve svých "předvolebních" úvahách a jako motto jsem si zvolil, pro mnohé asi ujetý, citát otce čínského zenového budhismu Bódhidharmy. Proč jsem to udělal? Na stránkách Britských listů jsem již vícekrát psal, že je mi cizí pýcha "moderního" člověka, který je přesvědčen, že jen poznání jeho kultury a jeho epochy je správné a vše ostatní pokládá za předsudky. Jsem přesvědčen, že právě naše současné racionalistické vidění světa není než směsí pravd, polopravd a předsudků. Budhisté vidí svět a člověka poněkud jinak. Naší verzi světa totiž neustále ovládá karteziánský předsudek(!) objektivity. Neexistuje nějaká objektivní verze světa, objektivní pravda, vše záleží jen na našem vědomí, takto nějak lze zjednodušeně popsat paradigma, podle kterého vnímají svět východní kultury. |
6. 5. 2002
Britští euroskeptikové často varovali, že příliš násilné pokusy rychle proměnit evropské národy v jeden těsně integrovaný, nadnárodní stát, vyvolá v jednotlivých členských zemích Evropské unie odstředivé tendence a škodlivý nacionalismus.
Obávám se, že do určité míry se to začíná projevovat v České republice, a to nejen proto, že někteří politikové v Rakousku a v Německu neodpovědně manipulují s pojmem Benešových dekretů a česká média jim neuralgickou reakcí dávají daleko více prostoru, než by si tyto manipulace v celkovém evropském kontextu zasloužily. |
6. 5. 2002
Početl jsem si na několika místech, jak slavili První máj komunisté. Texty to byly, pravda, obsahem dosti podobné - jak s ohledem na málo nosné téma, tak s ohledem na fakt, že se vůči těmto nosí nesnadný tón od lehké ironie až po sžíravý sarkasmus. Takovým tónem se nepíše nikomu snadno. Připomněly mi ty agitky asi rok starý textík jakéhosi Kuby - gymnasisty, který na školním webu ztrhal volební leták komunistů tak, že jsem měl po dvaceti řádcích onen pocit "již viděného", který mne pak neopustil až do konce toho textu. Nemýlil jsem se, stačilo za komunisty dosadit imperialisty a bylo to ono... Napsal jsem mu pár řádek, načež mi jeho matinka (sic!) velice studeně a zdvořile odpověděla, že jsem m.j. "první". Přeložil jsem si to jako "... sám, jiný, odlišný ..." a bylo to zase Ono.
Tož těch prvomájových komunistů se opravdu nějak přímo neobávám. Dokonce i jistý respekt tu pociťuji, protože stoupnout si kdykoli na kteroukoli stranu jasně a veřejně, zasluhuje, alespoň v mých očích, respekt o to větší, oč méně se onen názor právě nosí. Nemohu to říct například o tom či onom snaživém psavci, nepojal-li své Téma obzvlášť jiskrně. Zpravidla nepojal.
|
6. 5. 2002
Srdce každého "cizince", žijícího v České republice, musel potěšit úvod zřejmě dobře míněného článku v sobotních Lidových novinách, který se pokusil vysvětlit přistěhovaleckou problematiku v České republice. Potíž je, že autor nedokázal v úvodu článku zachovat nutnou novinářskou nestrannost a identifikoval se výrazy "náš", "u nás" atd. s většinovým společenským prostředím, které vylučuje z čtenářské obce všechny, kdož nejsou "naši", tedy "přistěhovalce". Celek pak působí navzdory možným snahám o opaku - xenofobně. Pro názornost: představte si, že žijete jako Američan v Praze či jako Čech v Německu a čtete v novinách takovéto titulky:
|
6. 5. 2002
O víkendu bylo hlavní zprávou ve Velké Británii, že Ann Wintertonovou, konzervativní stínovou ministryni pro otázky venkova, zbavil šéf Konzervativní strany Ian Duncan Smith této funkce za to, že v pátek řekla při recepci v rugbyovém klubu, jehož je místopředsedkyní, rasistický vtip.Wintertonová vyprávěla vtip o tom, jak Angličan vyhodí Pákistánce z vlaku, protože je jich v Británii "tucet za desetník". (Informace v angličtině jsou zde, níže uvádíme citace z nedělního pořadu BBC Radio Four "Svět tento víkend" k této záležitosti.)
|
6. 5. 2002
Nevýrazný prezidentský kandidát francouzské pravice Jacques Chirac, donedávna ostře obviňovaný z korupce, vyhrál v neděli drtivé volební vítězství nad extrémně pravicovým kandidátem Jean-Marie Le Penem. Získal přibližně 82 procent voličských hlasů, zatímco Le Pen 18 procent. Voleb se účastnilo o devět procent více voličů než v prvním kolem před 14 dny, kdy neúčast 28 procent voličů umožnila Le Penovi porazit (nevýrazného) socialistického kandidáta Lionela Jospina. Voliči nad Chiracovým vítězstvím jásali, avšak reportéři konstatují, že se radovali více nad porážkou Le Pena než nad vítězstvím tohoto kontroverzního prezidentského kandidáta. Le Penovo vítězství v prvním kole prezidentských voleb vyvolalo v Evropě zděšení a u politiků povědomí, že se budou muset zřejmě výrazněji zabývat otázkami domácí xenofobie, diskutovat o nich a možná jí i ustupovat, nemají-li jim agendu ukrást extremně pravicové strany. V anglických komunálních volbách byli minulý čtvrtek do komunálního úřadu města Burnley v severoanglickém hrabství Lancashire zvoleni tři zástupci pravicově extremistické British National Party. V médiích to vyvolalo téměř paniku, i když pro tyto radní hlasovalo pouze 1700 voličů. |
6. 5. 2002
Jen naivní hlupák (nebo mimořádně optimistický čtenář Britských listů) se může domnívat, že když získal kvalifikovaný certifikát podle zákona o elektronickém podpisu, znamená to, že úředníci s ním budou komunikovat elektronicky. Hluboký omyl! --- Napsal nám Jiří Faltus:
|
6. 5. 2002
Charles Chaplin sa stal slávnym aj vďaka svojej postave tuláka, ktorý sa púšťal, neveľmi úspešne, do najrôznejších profesií. Aktivity prezidenta SR už neraz vyzneli takisto nechcene komicky. Či už svojrázny výklad diplomatického protokolu, trápna "ľudová póza" cestovania vlakom, varenia v prezidentskom paláci na dvojplatničke, alebo mnohé iné excesy. Včera hlava štátu "zabodovala" zasa. Stal sa prvým občanom SR, ktorý dostal certifikát svojho elektronického podpisu. Už menej pozornosti médiá venovali tomu, že mu bude nateraz platný, asi ako tomu Chaplinovi obušok. A o údajnom vrelom vzťahu prvého občana ku Internetu, si tiež právom možno myslieť svoje.
|
6. 5. 2002
V poslední době jsme v Britských listech znovu otevřeli téma prodeje českých novin do vlastnictví dvou německých koncernů, čímž vzniká vážné riziko monopolizace českého tisku. Setkali jsme se přitom nejen se snahou tuto situaci prověřit, ale také s naprostou neznalostí pozadí a průběhu tohoto problému (a také neochotou antimonopolního úřadu ČR tuto situaci řádně prošetřit). Proto jsme se rozhodli, že tomuto tématu věnujeme v Britských listech samostatný prostor, který bude pravidelně aktualizován a v němž budou přehledně k dispozici všechny informace, o kterých jsme v BL dosud psali, ale také nová zjištění, reakce kompetentních orgánů apod. Zde najdete dotazník, jehož účelem by mělo být shromáždění informací o prodeji jednotlivých redakcí od kompetentních jedinců - konkrétně od přímých účastníků prodeje. Zpracováním shromážděných informací máme šanci získat velmi přehledný materiál, který bude vypovídat o vývoji českých tiskovin od jejich vzniku až po současnost. Dotazník může vyplnit každý, kdo se prodeje či jednání o něm přímo účastnil. Děkujeme předem všem, kteří nám při shromažďování informací pomohou třeba právě vyplněním údajů v dotazníku. Prosíme všechny, kdo tak učiní, aby údaje zaslali na adresu redigo@redigo.cz. |
6. 5. 2002
Obracíme se na Vás s prosbou o vyplnění následujícího dotazníku, které - jak doufáme - Vám potrvá jen několik minut a nám pomůže při shromažďování informací o aktuálním stavu vlastníků českých novin. Tyto informace po shromáždění dat zaneseme do anonymní tabulky, která bude přístupná na internetu pod hlavičkou Britských listů (www.blisty.cz).
Vyplněný dotazník prosím pošlete na mailovou adresu redigo@redigo.cz. Na této adrese rovněž přivítáme další Vaše nápady a připomínky k uvedenému tématu. Za Váš čas předem děkuje Daniela Pilařová. |
6. 5. 2002
Během první světové války byli němečtí vojáci známi jako Prušáci, nebo hůře - skopčáci. Zřídkakdy jako Němci. Slovo Němec dostalo zpět svůj lesk zásluhou Hitlerovou. Po porážce hitlerismu v poválečné atmosféře dobrého sousedství a posléze vojenského spojenectví se stále častěji mluvilo o nacistech a méně o Němcích. Byla to očistná metamorfóza pro národ Němců. Nacisté, nikoliv Němci, spáchali ty nejsurovější zločiny v historii lidstva, vždyť Němci o nich ani nevěděli. Tak se stali obětmi nacismu, právě tak jako Češi a Poláci.
|
6. 5. 2002
Co znamená digitální televize?
Jaký to přinese užitek divákům v České republice? Jsme připraveni? |
6. 5. 2002
Média nemají pravdu, když po zamítnutém návrhu poslance ODS Marka Bendy (členství v komorách by nemělo být povinné) tvrdí, že David Rath porazil ODS. Martin Zvěřina v Lidových novinách 3.5.2002 dokonce píše, že president ČLK slavně pokořil Václava Klause. To je předvolební manipulace prokoaličních Lidovek a oblbování lidí. Prezident České lékařské komory (původně nechtěl být lékařem, ale rodiče mu to nařídili), pokořil především sám sebe. Neunesl totiž tíhu odpovědnosti, kterou má vůči svému resortu i celé společnosti, a za halasného povyku potvrdil svoji individuální cestu čistě osobních zájmů. V civilizovaném světě by Rathovo infantilní extempore ("pokud Klaus Bendův návrh z jednání sněmovny nestáhne, a neomluví se, ČLK vyvine maximální úsilí směřující k volební prohře ODS") dostalo maximálně jeden odstavec na zadní straně novin (Lidovky tomu věnovaly titulní stranu).
|
3. 5. 2002
Houpu se na židli, před sebou atrium. Nebo spíš světlík. Za světlíkem je další okno a za ním zuří porada vedení. Je ráno a kormidelníci našeho deníku se zase snaží vycucat si z prstů, o čem by ty zítřejší noviny měly být.
Fernet s energetickým drinkem Divoký kůň dobře konají svou práci a následky včerejší kalby mizí v novém krásném červnovém dopoledni. Sekretářku snad konečně sklátila padoucnice, takže tu není a neotravuje s tím idiotským Country rádiem. Ale za světlíkem se sakra něco děje. "Hele Vildo, pojď se podívat, dneska jsou nějaký živí." Kolega, specialista na kriminalistiku a soudní procesy s poberty všeho druhu, odloží noviny a chvilku zírá. |
3. 5. 2002
David Aaronovitch, reportér listu Independent, jeden z "židů v médiích", jak je uveden na seznamu rasistické British National Party, pozval na oběd šéfa této strany Nicka Griffina. O čem hovořili, napsal v článku, který vyšel v jeho deníku ve čtvrtek (viz zde) a který shrnujeme.
|
3. 5. 2002
Znovu a znovu se ukazuje u některých českých vzdělanců, že mají skutečný problém s pojmem demokracie jakožto svobodného prostoru, v němž probíhá otevřená diskuse "padni komu padni" a na jejímž základě, vždy podle aktuálního stavu znalostí o dané věci (který je možno a nutno vždy průběžně korigovat, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti) dochází k uzavření společenského konsensu, na jehož základě pak vznikají určitá regulační opatření, která zamezují sobeckým či individualistickým výstřelkům, ohrožujícím svobodu druhých.
Jistěže tento výše popsaný, ideální stav, nefunguje v normálních demokratických společnostech vždycky nejefektivněji, přesto však lze říci, že víceméně funguje. Ivan Klíma má ale zkušenost, že v českém prostředí tomu tak není. Tuto českou zkušenost poněkud neústrojně rozšiřuje na celý svět. Tak vylévá s vaničkou i dítě: zhnusen vlnou komerční zábavy dochází k názoru, že svoboda může být vlastně nebezpečná - paradoxně "omezuje svobodu občana". Jenže zavedenější společnosti fungují víceméně tak, že se to, na co si Klíma stěžuje, v nich neprojevuje tak drasticky jako v ČR. Klíma, zdá se, zahajuje na základě české zkušenosti diskusi o tom, co je v současné době v zavedenějších společnostech víceméně vyřešeno (i když není vyloučeno, že v budoucnosti vzniknou znovu problémy i tam). Avšak: |
5. 5. 2002
k 184. výročí narození německého filosofa a ekonomaWilly Brandt
Toto je doba, v které jsme - nejen v Německé spolkové republice - vyzýváni přihlouplými a zlomyslnými hesly. Toto je okamžik, který od nás požaduje, abychom vynaložili nové úsilí nejen v boji za liberalitu a svobodomyslný právní stát. Toto je také doba, v níž musí být znovu vysvětlen poměr ke komunismu a v níž je třeba, abychom se zamysleli ještě intenzivněji než dříve nad základními otázkami, které vznikají z trvale napjatého vztahu mezi kolektivností a individuálností.
Marx byl nejen velký Němec. Patří k nejvýznamnějším postavám evropského osvobozeneckého hnutí. Cokoli se z Marxe dělalo nebo dělat chtělo: motivem jeho myšlení a jeho činů bylo usilování o svobodu, o osvobození člověka z poroby a nedůstojné závislosti. Jinými slovy byl demokratickým revolucionářem v době, kdy žádná demokracie v Evropě nikde neexistovala - přesně tak, jako byli angličtí chartisté a francouzští socialisté svým způsobem demokratickými revolucionáři. |
12. 6. 2002
Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat. V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
6. 5. 2002 | Odmítáme pojem kolektivní viny, ale zahraniční vlastnictví českého tisku je vážný problém | Jan Čulík | |
6. 5. 2002 | Tabu: víte, že čteme v ČR německé noviny? | Bořivoj Čelovský | |
6. 5. 2002 | Byrokratických orgií se bojím víc než části komunistů | Jaroslav Sever | |
6. 5. 2002 | Sólo pro milovaného vůdce a 41 tisíc statistů | Jan Paul | |
6. 5. 2002 | George Bush se spojil s Vatikánem a s muslimskými zeměmi v tažení proti sexuální osvětě | ||
6. 5. 2002 | Velká Británie: konzervativní stínová ministryně zbavena funkce za rasistický vtip | ||
6. 5. 2002 | Lidové noviny: xenofobní úvod u (snad) dobře míněného článku | Jan Čulík | |
6. 5. 2002 | První strasti e-občana Faltuse: Váš certifikát není kvalifikovaný! | Jiří Faltus, Tomáš Pecina | |
5. 5. 2002 | Jdu-li volit, stávám se spoluviníkem krachu této civilizace | Eugen Haičman |