23. 1. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Jiné zprávy
Zprávy, o kterých se v Česku mnoho nedovíte. Zprávy ze světa, který není jiný. Zprávy, které ale jiné jsou.
připravuje Štěpán Kotrba
Resources in English on Czech film, literature and politics
Rozšířené vyhledávání Google
  Hledej na WWW
  na www.blisty.cz
  na www.britskelisty.cz

zpravodajství Google






Rozšířené vyhledávání Google



Ekonomická krize
Ropný šok
Encyclopaedia Britannica


Reklama
Britské listy využívají
mediálního monitoru
Newton IT
překladače a slovníky
EUROTRAN 2006
WORDMASTER 2006
SLOVO - Politicko spoločenský týždenník
Politicky nekorektní karikatury Michaela Marčáka
Siromacha - román na pokračování
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 1. 2002
Matka mé matky, Helga Haupt Müllerová, se přistěhovala do Brazílie v roce 1945, jako tou dobou mnoho nacistů. První vlna lidí z německy mluvících oblastí přišla koncem devatenáctého století, také do Argentiny, do Uruguaye a do Chile. Proto si tolik Hitlerových stoupenců zvolilo po pádu Třetí říše Jižní Ameriku. Babička byla z Rakouska. A měla bratrance a sestřenice v Sudetech v Československu. Vyrostl jsem s představou, že jsou Sudety země, protože o nich babička hovořila jako o zemi, kterou ukradli Čechoslováci.
Nenad Vitas, Týden
23. 1. 2002

Sonda do tristního stavu výtvarné kultury v novinách a časopisech

Novinářská karikatura je ve světě uznávaný obor a také velmi dobře placený. Přední deníky a časopisy mají své stálé kreslíře, z nichž mnozí spolupracují s jedním titulem desítky let a spoluvytvářejí jeho podobu a charakter. Tradice české karikatury se začala psát již před válkou a v této souvislosti nelze nevzpomenout alespoň osobnost Františka Bidla a nebo třeba Ondřeje Sekory. V uvolněných šedesátých letech nastalo oživení této výtvarné disciplíny. Objevilo se mnoho nových jmen, z nichž mnozí jako třeba Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín a Miroslav Barták, dodnes trůní na Olympu českého kresleného humoru a karikatury. Z té doby lze připomenout i bezkonkurenčního Haďáka, jehož jméno je dnes prakticky zapomenuto. Zajímavou postavou tehdy politicky angažovaného karikaturisty byl třeba Otakar Štembera. Byl to sice autor poplatný tehdejšímu zřízení, ale jako kreslíř byl velmi schopný.

Pokusil jsem se o malé pátrání po české karikatuře a uskutečnil jsem malou sondu do českého tisku, který je na našem trhu nějak etablován. Za tímto účelem jsem v loňském roce zakoupil v rozmezí půl roku vždy stejná periodika a v zájmu jejich srovnání jsem nedělal rozdíl mezi těmi tzv. seriozními a bulvárními. Nebylo možné se zcela vyhnout kreslenému seriálu a ilustracím, protože ty byly před listopadem 1989 běžnou součástí českých novin. Nekladl jsem si za cíl pátrat mimo tento test po mnoha talentovaných mladých autorech, kteří z nejrůznějších důvodů buď nedostanou v médiích prostor (v tisku zřejmě stále přetrvává nikoliv poptávka kvality, ale "jánabráchismus") anebo se věnují lukrativnější výtvarné činnosti. Věřím že tito autoři existují, věřím že jsou velmi dobří, ale při svém hodnocení jsem vycházel z toho, co bylo možné v tu chvíli z daného vzorku vidět. Objektivnější systém pohledu na skutečný stav novinářské karikatury u nás, nebylo možné zvolit.

23. 1. 2002
"Chceme svobodu nebo smrt," píše se na ručně psaném vzkazu, propašovaném z Woomery, vazebním středisku pro žadatele o azyl v jihoaustralské poušti, kde se v pondělí 21. ledna připojily k protestní hladovce asi sedmdesáti dospělých Afghánců i tři děti, kteří si - stejně jako dospělí - jehlou a nití sešily rty.
23. 1. 2002

Tónem uražené nevinnosti, který se blížil zmatenému úžasu, hovořil v úterý americký ministr obrany Donald Rumsfeld hodinu na obranu amerického zacházení s vězni v zálivu Guantánamo. Charakterizoval palcové titulky, které tvrdí, že dochází k mučení a nelidskosti, jako "naprostý nesmysl", konstatoval ve středu deník Guardian. Rumsfeld potřásal hlavou a vzdychal, kdykoliv mu byla předložena kritika od britských poslanců. Jenže v Evropě se kritika Spojených států dále šíří. Chris Patten, bývalý čelný britský konzervativní politik a nyní komisař Evropské unie pro zahraniční vztahy, konstatoval, že hrozí nebezpečí, že Západ přijde o morální autoritu, ukáže-li se, že bylo s těmito vězni zacházeno špatně anebo že byli popraveni. Javier Solana, generální tajemník Evropské rady, a německý ministr zahraničních věcí Joschka Fischer oba požadují, aby Američané zacházeli ze zajatci podle Ženevských konvencí.

Mezitím zdržel federální soudce v Los Angeles pokus skupiny právníků, zabývajících se občanskými právy, a aktivistů, včetně bývalého amerického generálního prokurátora Ramseyho Clarka přivést případ vězňů ze zálivu Guantánamo před americké soudy.

Soudce Howard Matz vyjádřil pochybnosti, zda má pravomoci zabývat se tímto případem, a vydal rozhodnutí, které vyžaduje, aby autoři podání k jeho soudu dokázali, že tyto pravomoce skutečně má. Záležitost bude rozhodnuta 14. února.

Rumsfeld se stal na úterní tiskové konferenci terčem vytrvalých otázek, tato jeho tisková konference byla pravděpodobně nejdelší od začátku války v Afghánistánu. Do amerických novin se to však většinou nedostalo. New York Times sice vyjádřil mírné znepokojení, ale většina amerického tisku se otázkou práv zajatců nezabývala, kromě úterního listu New York Post, který vlastní tiskový magnát Rupert Murdoch (mezinárodní Vladimír Železný). New York Post otiskl na první straně palcový titulek "Mučení pravdy" a stěžoval si, že se liberální evropský tisk "zbláznil". New York Post však citoval jen pravicový polobulvární deník Daily Mail. Komentátor Steve Dunleavy připomněl, že britská policie měla ve zvyku bít irské vězně, a dodal: "Neznám žádnou jinou zemi na světě, která se nemusí vůbec stydět za to, jak zachází s vězni. Bůh žehnej Americe." (...) Rumsfeld na tiskové konference vyjadřoval obdobný postoj.

22. 1. 2002

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld odmítl kritiku britských poslanců ohledně podmínek na americké základně na Kubě, kde jsou zadržovány osoby z Afghánistánu, informovaly v úterý v 18 hodin zprávy britského rozhlasu. Dodaly, že zacházení s vězni na základně kritizovala celá řada zemí. Červený kříž v současnosti hodnotí situaci na základně. Washingtonský zpravodaj britského rozhlasu uvedl v úterý v 18 hodin, že mají podle Rumsfelda prý kritikové "nesprávné informace": "Donald Rumsfeld vystoupil nesmírně sžíravě. Debata v britské Dolní sněmovně je podle něho 'prostě neuvěřitelná'. 'Je neuvěřitelné,' pokračoval s intenzivním sarkasmem, 'jak tomu všemu britští poslanci ze vzdálenosti 8000 km tak dobře rozumějí.' A to bylo téma amerického ministra obrany: že kritika, vznesená mnoha lidmi z pohodlné vzdálenosti, je prostě nepravdivá. Se zadržovanými osobami v zálivu Guantánamo se zachází lidsky, podle Ženevských konvencí. Rumsfeld trval na tom, že je prý správné, že nejsou zadržované osoby považovány za válečné zajatce: nenosily prý své zbraně otevřeně, skrývaly své insignie, nebojovaly jménem legitimní vlády. A, co je důležitější, řekl americký ministr obrany, jsou stále ještě nebezpečné:

'Bude se všemi jednotlivými vězni zacházeno lidsky? Samozřejmě. Když budou přesunováni z místa na místo, budou neutralizováni tak, aby bylo méně pravděpodobné, že usmrtí amerického vojáka? Samozřejmě. Je nelidské to dělat? Ne. Bylo by pitomé dělat něco jiného? Ano.'

Jeden vězeň, uvedl Rumsfeld, už prý kousl jednoho vojáka, který ho hlídal. Cílem jejich pokračujícího zadržování je podle ministra obrany zabránit jim, aby nebyli na ulicích, v letadlech a v jaderných elektrárnách.

Bylo to dosud nejrobustnější vystoupení Donalda Rumsfelda k této otázce. Po celé Evropě vzniklo v této věci znepokojení - Amerikou to nehne," uzavřel reportér britského rozhlasu z Washingtonu.

22. 1. 2002

Červený kříž obvinil v pondělí Spojené státy, že porušily Ženevské konvence tím, že zveřejnily fotografie osob, podezřelých z členství Talibánu a organizace al Qaeda, zadržovaných v zálivu Quantánamo, napsal v úterý britský deník Independent (viz zde). Ženevské konvence totiž zakazují, aby byli váleční zajatci vystavování "zvědavosti veřejnosti". Červený kříž požaduje, aby zadržované osoby v zálivu Guantánamo byly považovány za válečné zajatce. Mluvčí Červeného kříže konstatoval, že zveřejněním fotografií porušily Spojené státy třetí Ženevskou konvenci. Do kontroverze vstoupila i Evropská unie, když Javier Solana, činitel Evropské unie pro bezpečnostní otázky, konstatoval ve španělské televizi, že by měli být tito vězňové považováni za válečné zajatce. V úterý se má federální soudce v Los Angeles zabývat peticí, kterou podal soudu Ramsey Clark, bývalý americký generální prokurátor, a další aktivisté za lidská práva, kteří tvrdí, že zadržování osob, které nebyly obviněny, je protizákonné. Independent poznamenává, že se zdá, že Pentagon, který vlna světového rozhořčení (českými médii v podstatě ignorovaná) silně překvapila, začíná do určité míry ustupovat. Pentagon uvedl, že zařizuje, aby byl vězňům na základně v zálivu Guantánamo k dispozici islámský duchovní, který by vedl jejich modlitby a vysílal vedení modliteb táborovým rozhlasem.

List Guardian k tomu dodává, že Spojené státy učinily podstatný ústupek a dovolily v důsledku nynější vlny kritiky Mezinárodnímu Červenému kříži, aby byli jeho zástupci v táboře "X ray" v zálivu Guantánamo od nynějška trvale.

23. 1. 2002
V dopise Jaromíru Křepelkovi argumentovala poslankyně Alena Páralová, že přece Spojené státy v zálivu Guantánamo "nijak neporušují Ženevské dohody", protože to "říká Tony Blair" a "přední americké televizní stanice". Lze však Tonyho Blaira a "přední americké televizní stanice" považovat za nezávislé pozorovatele?

23. 1. 2002
I v úterý večer přicházela další kritika toho, jak Spojené státy zacházejí se zajatci na táboře v zálivu Guantánamo na Kubě, konstatoval pořad britského rozhlasu "PM". Svůj hlas ke kritikům, vyjadřujícím znepokojení, přidala svůj hlas Evropská unie. Šéf EU pro zahraniční politiku Javier Solana požadoval, aby Spojené státy zacházely se zadržovanými osobami podle předpisů Ženevských konvencí, které se týkají válečných zajatců. Tato mezinárodní kritika, zaměřená na Spojené státy, však nedělá naprosto žádný dojem na Joea Arpeia. Jeho zacházení s vězni ve věznici v Arizoně vedlo k tomu, že se mu říká "nejtvrdší americký šerif". Pořad britského rozhlasu "PM" se ho v úterý zeptal, zda si myslí, že světem vládne neznalost - že svět nechápe správně účel amerických věznic. Velitel věznice v Arizoně Joe Arpeio odpověděl:
23. 1. 2002
Praha se stala magnetem pro organizovaný zločin z Ruska, z Albánie, z Ukrajiny a z Číny, napsal včera list Independent v textu, který se zdá být v podstatě PR článkem pro britskou a českou policii. Gangy mafiánů podle článku využívají plánovaného rozšiřování Evropské unie směrem na východ k zintenzivňování pašování drog, zbraní a prostitutek do Británie. Mezinárodní zločinci, kteří působí v ČR, jsou podle českého ministerstva vnitra prý "dobře organizovaní" a "stávají se agresivnějšími".
23. 1. 2002
Proč psát o vraždě devatenáctiletého muže do Britských listů, když vraždy jsou i v Kanadě na denním pořádku? Smrt Waltra Zepedy byla jiná. Byl zabit v Londonu, poměrně velkém ontarijském městě, protože byl posedlý ďáblem a jeho vymítání nebylo snadné. Pro Britské listy zpracoval Miloš Kaláb.
23. 1. 2002

Ve středu 23. ledna udělí České centrum PEN klubu Cenu Karla Čapka na rok 2002 Ludvíku Vaculíkovi "za vzácně návaznou a osobitě provokativní fejetonistickou a beletristickou tvorbu". O ceně rozhodla porota ve složení: Miroslav Balaštík, Aleš Haman, Pavel Kosatík, Jaroslav Med (předseda) a Vladimír Pistorius. Cena se skládá z plastiky Vladimíra Preclíka a její laureát také dostane také finanční částku 150 000 Kč, kterou poskytla jedna pražská soukromá firma. Cena Karla Čapka se uděluje každé dva roky, v roce 1996 ji dostal Arnošt Lustig, v roce 1998 Jiří Kratochvil, v roce 2000 Josef Topol.

22. 1. 2002
"Nějaký letadla narazily do baráku v Americe a Ameriku to rozzlobilo. Zabilo to nevinný lidi. My jsme to neudělali. A já nevím, která země to udělala. Ale protože ty letadla narazily do toho baráku a přišli o život lidi, Amerika se rozhodla jít do války proti lidem v Afghánistánu." Těmito - smrtelně vážnými - slovy desetiletého afghánského chlapce Hasana začal v neděli večer 20. ledna 2002 v televizi BBC v pravidelném pořadu "Correspondent" (jednom z mnoha pravidelných pořadů dokumentárních filmů v televizi BBC, o nichž tvrdil ředitel České televize Jiří Balvín v rozhovoru v MFD, že je jich po světě jen málo, takže je ČT nemůže koupit) pětačtyřicetiminutový film íránského režiséra Taghiho Amiraniho "Zapomenutí afghánští uprchlíci" (Afghan's forgotten refugees) (informace o pořadu v angličtině jsou zde). Tento pozoruhodný film se vyznačoval charakteristickým přístupem televize BBC, která se především zajímá, jak dopadají obyčejní, individuální lidé, s nimiž nás spojuje společné lidství. Film interviewoval celou řadu afghánských uprchlíků, kteří v listopadu skončili v táboře Makaki nedaleko afghánsko-íránské hranice. Boural stereotypy. Většina obyvatelů tábora Makaki, které film interviewoval, byli lidé, silně toužící po vzdělání pro sebe nebo pro své děti: učitelé, televizní režisér, řidič náklaďáku. ("Moje děti jsou negramotné," řekl nešťastně afghánský televizní režisér. "Nemohly chodit do školy.") Zajímavě film dokumentoval i to, že lidé, kteří za vlády Talibánu byli na straně Talibánu (anebo byli nuceni předstírat, že ho podporují) se okamžitě po jeho pádu dali na opačnou stranu: "Vždyť já jsem se vám snažil nepřímo naznačovat, když jste tady byli posledně, že jsem proti Talibánu." - Česká zkušenost?
22. 1. 2002
V pondělí ve 22.30 se vysílala v televizi BBC v pořadu Newsnight (a posléze také na satelitním okruhu BBC World) bouřlivá a dramatická debata o nynější kontroverzi, týkající se podmínek, za nichž zadržují Spojené státy na základně v zálivu Guantánamo osoby, podezřelé z členství v Talibánu a organizaci al Qaeda. Diskuse se z Washingtonu účastnil čelný americký konzervativní politik Richard Perle, předseda Obranné rady Pentagonu, labouristický poslanec Donald Anderson, předseda výboru pro zahraniční záležitosti britské Dolní sněmovny a další diskutéři. Z dramatické debaty, jejíž přepis přinášíme níže, vyplynuly velké rozdíly v pojímání práva a morálky ve vztahu k Afghánistánu i k zajatcům, zadržovaným na Kubě, které zřejmě existují mezi Spojenými státy a ostatním světem. Diskusi doporučujeme - něco takového v Jednadvacítce ČT sotva uvidíte. V angličtině je možno během úterý shlédnout tento televizní pořad na internetu na tomto místě.
23. 1. 2002

I kopírování zpráv z cizích zdrojů vyžaduje jisté úsilí. České noviny (vydávané ČTK) přinesly zprávu, jak dobře je zacházeno s vězni na Guantánamu. Své čtenáře přitom obšťastnily dvěma překladatelskými skvosty.

Autoři "dk" a "ank" nazvali základnu rentgenovým táborem. S rentgenováním však nemá internační středisko nic společného - chyba vznikla tím, že v anglické hláskovací abecedě se používá spelling písmene X (třeba při hovoru vysílačkou nebo telefonem) "X-ray", tedy "rentgen". (Jinak se říká třeba "D" jako "David", atd.) Guantánamo je prostě "tábor X". S podobnými chybami se mimochodem setkáváme pravidelně v dabingových překladech filmů z vojenského prostředí, kde překladatele k osobité interpretaci svádějí zejména "Charlie", "Hotel" a "Juliet".

O několik řádků dál se užaslý čtenář dozví, že na základnu dorazil muslimský klerik. Slovo, které spisovná čeština vůbec nezná, má patrně označovat duchovního.

22. 1. 2002
Pozoruhodně naivní, povrchní a vůči Spojeným státům úslužný článek o "významu NATO" publikoval v úterý ráno v ČTK Karel Barták zde. Na textu je pozoruhodné, jak autor neumí záležitost vůbec hodnotit z nezávislého hlediska, nemá přístup k nezávislým zdrojům a prostě jen nekriticky opisuje, cokoliv, co mu napovídají vysocí státní úředníci.
Karel Neuwirt, předseda ÚOOÚ
9. 2. 2002

Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci...

Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu.

8. 1. 2002

Zjistil jsme, že z mobilních telefonů firmu Eurotel nelze spolehlivě posílat esemesky do zahraničí. Telefon se sice tváří, že esemesku odeslal, ale text adresátovi nedojde, i když bezpochyby odesílatel za esemesku Eurotelu zaplatil příslušný poplatek. Textové zprávy chodí pouze jedním směrem, např. z britských mobilních telefonů na telefony Eurotel, nikoliv však obráceně. To je naše zkušenost při posílání textových zpráv z několika mobilních telefonů Eurotelu v Praze na několik britských mobilních telefonních čísel. Pracovníci Eurotelu na pražské lince pro pomoc zákazníkům neprojevili absolutně žádnou snahu tuto technickou poruchu opravit. Sdělili nám, že Eurotel "doručování esemesek do zahraničí nezaručuje". (To mi připomíná poštu za komunismu - je dobré, že se Eurotel inspiruje komunistickou totalitou, nakonec je to - alespoň nějaká - "tradice"...:)) Z mobilních telefonů firmy Paegas lze posílat esemesky z ČR do zahraničí na rozdíl od Eurotelu spolehlivě. - Po zveřejnění této noticky se Britským listům ozval Eurotel a přislíbil, že se závadě pokusí přijít na kloub. O výsledku budeme čtenáře informovat.

Poznámka z 28.1. 2002: Dne 8. 1. 2001, v den původního zveřejnění tohoto textu, jsme obdrželi mj. tuto zprávu od Martina Žabky z Eurotelu:

Dobry den,

poprosil jsem nase techniky, zda by mohli vyselektovat pravdepodobnou pricinu neuspesneho dorucovani vasich SMS zprav. O vysledku vas budu informovat.

S pozdravem

Martin Zabka

Dosud čekáme bezvýsledně na odpověď. Textové zprávy z telefonů Eurotelu stále na inkriminované britské číslo nechodí.

21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
23. 1. 2002 Spojené státy nejsou problém, tvrdí Rumsfeld   
23. 1. 2002 Ďábel byl vyhnán, ale posedlý zemřel...   
23. 1. 2002 Děti afghánských uprchlíků si v Austrálii na protest sešily rty   
23. 1. 2002 Zeman kontra Haider Fabiano  Golgo
23. 1. 2002 Velitel věznice v Arizoně: "Moji vězni musejí nosit růžové podvlíkačky"   
23. 1. 2002 Ilustrace a karikatura v českém tisku Jan  Paul
22. 1. 2002 Guantánamo: Donald Rumsfeld odmítl kritiku poslanců Dolní sněmovny   
22. 1. 2002 Sunday, Bloody Sunday David  Řeřicha
22. 1. 2002 Richard Perle: "Bezpečnost amerických vojáků je pro nás důležitější než morální autorita"   
22. 1. 2002 Do dvou let budou zřejmě moci mít dvě ženy vlastní dítě, bez nutnosti oplodnění mužem