Ochuzený uran - smrtící zbraň, smrtící dědictví?

Tento článek vyšel v neděli 9. května 1999 v týdeníku Observer. Jeho autorem je Nick Cohen.

V roce 1991 jsem poprvé, a obávám se i naposledy, zažil takovou novinářskou práci, jakou člověk vidí jen v kině. V noci mi kdosi zatelefonoval, abych se dostavil do domu jednoho poděšeného informačního zdroje. Po delším přesvědčování a po několika lahvích whisky, po mém politováníhodném vydírání, kdy jsem apeloval také na jeho lásku k jeho vlastním dětem, bylo mé úsilí nakonec korunováno úspěchem a ten člověk mi předal dokument, který našel v Úřadu pro atomovou energii.

Můj zdroj byl šokován jeho obsahem. Počkal, až byl o samotě, udělal od dokumentu kopii a uprchl.

Nábojnice vyrobené z ochuzeného uranu, jichž bylo používáno spojeneckými armádami při válce v Perském zálivu, zanechaly na "bojištích Kuvajtu a Iráku alespoň čtyřicet tun radioaktivního prachu", konstatoval mezinárodní úřad pro atomovou energii. Teoreticky je to dost radioaktivního materiálu, aby to "usmrtilo 500 000 lidí." Malý "specializovaný tým" by měl být vyslán do Zálivu "naprosto tajně", aby se přesně zjistil rozsah zamoření.

Pentagon uvedl, že ve válce v Perském zálivu bylo použito 860 000 střel z ochuzeného uranu. Američanům se ty zbraně líbí, protože uran posiluje náboje a umožňuje jim proniknout obrněnými pláty tanku.

Není zjevně "realistické očekávat hromadná úmrtí", pokračoval dokument, protože by se muselo půl miliónu lidí postavit do fronty a prach vdechnout či sníst, ale úřad pro atomovou energii byl znepokojen, že by se ten prach mohl dostat do spodní vody.

Od té doby je tento dokument k dispozici na mnoha místech na internetu. Visí v kybernetickém prostoru jako předpověď katastrofy, o níž nikdo neví, jak vážně ji má brát. Mohly by tyto radioaktivní zplodiny s nízkou radiací vysvětlit časté onemocnění vojáků, účastnících se na válce v Perském zálivu (syndrom z války v Perském zálivu) a to, že se rodí hodně iráckých dětí s vrozenými vadami? Nejsou k dispozici žádná fakta.

Je jen jasné, že americká armádní studie v roce 1990 dospěla k závěru, že "žádná dávka oslabeného uranu není tak nízká", že by byla pravděpodobnost, že způsobí rakovinu, nulová. Jediná vyhořelá nábojnice z oslabeného uranu vydává radiaci, která je třikrát silnější, než je bezpečnostní limit pro americkou veřejnost.

Když si jeden německý vědec přivezl z Iráku vypálenou uranovou nábojnici, odsoudili ho v Berlíně u soudu za trestný čin "šíření ionizující radiace na veřejnosti".

Americká letadla A-10 "Warthog", se střelami z ochuzeného uranu se nyní používají ve válce o Kosovo a Pentagon nyní bagatelizuje obavy, že střely vedou k onemocnění a defektům u nově narozených dětí, jako paranoidní fantazírování. Avšak když naši politikové předvídají, že důsledky války proti Miloševičovi budeme pociťovat po celé generace, trvá zlé a nevyvrácené podezření, že možná předpovídají více, než si sami uvědomují.