Válečná fakta
Toto je redakční komentář, který vyšel v neděli 9. května v týdeníku Sunday Times.
Bombardování čínského velvyslanectví v Bělehradě bylo možná dobrou zprávou pro Slobodana Miloševiče, ale nemělo by to ovlivnit rozhodnost aliance NATO donutit ho, aby stáhl své jednotky z Kosova. K chybám, jako je tragické a náhodné bombardování nemocnic a autobusů, při čtyřiadvacetihodinovém bombardování nutně dochází. To pro ně není omluvou, avšak relativně mírná reakce Číny odráží to, že Čína uznává brutální fakta války. Je povzbuzující, že úsilí Ruska vyjednat diplomatické narovnání pokračuje, navzdory tomu, že Moskva veřejně odsoudila bombardování čínského velvyslanectví. Miloševič ví, že jeho jediná šance spočívá ve vyjednávání. Nemůže si dovolit, aby Rusko nyní přestalo jednat se Západem. Dokud nebude dosaženo míru, Miloševič ví, že NATO bude dál bombardovat se zvyšující se intenzitou. Kdyby nyní NATO mělo svou kampaň přerušit, bylo by to zradou kosovských uprchlíků a nově prosazované principy NATO by ztratily věrohodnost.
Spojenci musejí usilovat o trvalé narovnání na Balkánu, které by mělo vyhlídky na to, že by nakonec mohly být mezinárodní mírové sbory staženy. Balkán se nemůže v příštím století stát sudem prachu. Vyslat Miloševičovi nesprávný signál by nyní mělo osudové důsledky. Důraz na pomoc pro uprchlíky musí zlepšit jejich situaci v Albániia v Makedonii. Vytvořit albánskou diasporu by bylo přiznáním porážky. Spojenci musejí prosazovat plány na návrat uprchlíků do jejich domovů. Britské veřejné mínění podporuje rezolutní akci. Není pochyb, že to znamená použití pozemních jednotek proti srbskému odporu. To by mělo být postupně možné v důsledku bombardovací kampaně. Času ale už příliš nezbývá. Pokud budou uprchlíci ještě na podzim na volném prostranství, utrpení, které prožili dosud, se mnohonásobně zvětší.
Nedá se očekávat, že by Miloševiče svrhlo obyvatelstvo Srbska, které je v obležení. Miloševičova strategie je dvojí: maximální odpor vůči tomu, aby NATO hrálo nějakou roli při vytváření kosovského protektorátu pod vedením OSN a maximální manipulace při lákání spojenců do povrchního mírového narovnání, v jehož důsledku by zůstal v Bělehradě u moci a uprchlíky by to odstrašilo od návratu. Slabý americký prezident a zlovolný kongres nesou za toto diplomatické váhání silnou odpovědnost. Západ si nemůže dovolit nedovařená politická rozhodnutí, jako například zmatek v Kongresu minulý týden ohledně válečných pravomocí prezidenta.
Skutečnost, že bombardování vyslanectví soustředilo pozornost na Radu bezpečnosti OSN možná není úplně špatné. Čím větší mezinárodní pozornost je věnována Kosovu, tím lépe. Čím déle krize pokračuje, tím je větší nebezpečí, že se promění celý Balkán v chaos. Nemůžeme dovolit Miloševičovi, aby unikl své odpovědnosti v katastrofě, která by tak vznikla. Také bychom takovou katastrofu nebyli schopni zvládnout. Odpovědí je eskalace úderů NATO na maximum, zdvojnásobení úsilí vyhnout se civilním obětem, zrychlit plány na pozemní invazi a vyvíjet na Miloševiče diplomatický tlak, aby souhlasil s požadovanými podmínkami. V zájmu srbského lidu i v zájmu uprchlíků musíme přimět brzo srbského diktátora ke kapitulaci. Bohužel to není ani lehké, ani bezbolestné. To ale nikdo nikdy neočekával.
