Morálka rozšiřovaná z velké výšky
Toto je redakční komentář týdeníku Sunday Telegraph z 9. května 1999
Náhodné bombardování čínského velvyslanectví v Bělehradě společenstvím NATO vyvolalo téměř neskrývanou vlnu nadšení u prezidenta Miloševiče a jeho kumpánů. Připojili se k Číně a také odsoudili toto bombardování jako "válečný zločin". Srbům se tím však splnil dlouho vytoužený sen. Právě ve chvíli, kdy je, jak se zdálo, opustili jejich nejpevnější stoupenci, Rusové, jim bombardování vytvořilo nového spojence - Čínu a nový zdroj konfliktů uvnitř křehké koalice NATO. Už předtím se hovořilo o nutnosti zastavit nálety, aby mohlo začít vyjednávání.
Čína bude nyní intenzívně usilovat v Radě bezpečnosti OSN o zastavení bombardování. NATO by se nemělo tímto neupřímným čínským postojem příliš znepokojovat. Peking má vlastní důvody, proč chce vyvolat hněv vůči Americe - hlavním z nich je, že potřebuje odvrátit hněv, který pociťuje mnoho Číňanů, vůči čínské vládě, jak se blíží desáté výročí masakru na náměstí Nebeského míru. Jak bezpochyby tento týden připomene Blairovi Dalajláma v Tibetu, chování čínské vlády v Tibetu - masové vraždění, vyhánění, brutální represe - se skoro vůbec neodlišuje od Miloševičova chování v Kosovu. Možná právě proto sympatizuje tolik Čína s Miloševičovou kauzou.
Navzdory bombardování čínského velvyslanectví, navzdory bombardování nemocnic a zabíjení nevinných lidí nemá názor, že by mělo NATO zastavit svou válku, žádné opodstatnění. Válka je vedena z jediného důvodu: protože vyjednávání nezastavilo Miloševičovu rozhodnost etnicky očistit Kosovo od statisíců muslimů, kteří tam žijí. Problém se způsobem, jak NATO vede válku, není v tom, že používá příliš mnoho síly. Problém je, že NATO nepoužilo dostatečné množství síly, aby přesvědčilo Srby, že se mají chovat v souladu s minimální lidskostí.
NATO je ochromeno strachem, že by mohli přijít o život někteří jeho vojáci. Minulý týden zajistil prezident Clinton, že nedojde k pozemní válce, tím, že zorganizoval likvidaci kongresového opatření, které by mu poskytlo pravomoc využít "veškeré nutné síly" k vyhnání Srbů z Kosova. Prezidentovo zdůvodnění je, že průzkumy veřejného mínění v Americe ukazují, že americká veřejnost si nepřeje, aby museli američtí vojáci bojovat v situaci, kdy by někteří z nich mohli být usmrceni.
Tatáž argumentace vysvětluje, proč nemají piloti NATO povolení létat níže než 4500 metrů - bylo by to pro ně příliš riskantní. Důsledkem této politiky je, že byli skutečně ochráněni piloti NATO. Nezahynul ani jeden z nich. Důsledkem ale také byla smrt mnoha nevinných lidí - lidí, kteří měli a mohli být ušetřeni. Nehody, jak tvrdí mluvčí NATO, se ve válce stávají. Ale stávají se daleko častěji, když piloti shazují bomby z výšky 4500 metrů a nikoliv z výšky 180 metrů nad cílem.
Nedostatek odvahy nemají piloti, ale politikové. Jak napsal dnes v Sunday Telegraphu vrchní maršál britského letectva Sir Michael Graydon: "Mnoho posádek letounů by bylo ochotno podstoupit riziko létání na nižší úrovni, kdyby to znamenalo, že mohou jasněji identifikovat své cíle."
Nejhorším důsledkem bojácného postoje politiků je naprosté selhání jejich snahy ochránit lidi, v jejichž zájmu se tato válka údajně vede: kosovské muslimy. Srbské bojůvky, které vyhánějí muže, ženy a děti z Kosova, popužívají při tom ozbrojené transportéry a tanky. NATO má mnoho letadel, která jsou specificky schopna ničit takováto vozidla. Kdyby bylo jejich použití povoleno, srbská ofenzíva do Kosova by byla zastavena. Taková operace by ovšem vyžadovala, aby piloti NATO létali níže než 4500 metrů. To by vystavilo život některých z nich riziku. Zároveň by to však ale zcela jistě zachránilo životy tisíců Kosovců a možná by to zabránilo i nynější uprchlické katastrofě. Rovnice aliance NATO se zdá být prostá půl miliónu Kosovců nemá hodnotu jediného pilota NATO.
To stojí v posměšném kontrastu s morálními prohlášeními Tonyho Blaira. Ještě minulý týden konstatoval britský premiér, že Miloševičovo zlo "inspirovalo novou generaci k boji, vším možným způsobem, aby byla vyhnána pro příští generaci tyranie z Evropy". Avšak britský premiér musí moc dobře vědět, že NATO nemá vůbec v úmyslu bojovat vším možným způsobem, aby Miloševiče zbavilo moci. Blair se podílel na rozhodnutí nepovolit pilotům létat pod 4500 metrů. Ví, že nebude žádná pozemní válka.
Tato obrovská propast mezi rétorikou britského premiéra a válečnými fakty ukazuje, že Blair ztrácí kontakt s realitou. Miloševič však stále ještě dokáže dobře rozlišit rozdíl mezi slovy a válkou. Existuje jen jediná možnost, jak ho přesvědčit, aby ve věci Kosova ustoupil: zvýšit intenzitu války, nikoliv zvýšit intenzitu rétoriky.
