Shoří mírový návrh skupiny G8 v požáru čínského velvyslanectví?
An English version of this article is in the current issue of Electronic New Presence.
Nedávný mírový návrh skupiny G8 je diplomatickým manévrem, který obětoval kdysi vznešené cíle Severoatlantického společenství, prostě jen proto, aby NATO získalo podporu Rady bezpečnosti OSN. Ale nejnovější "nešťastná tragédie" Severoatlantického společenství, totiž vybombardování čínského velvyslanectví v Bělehradu, pravděpodobně povede k tomu, že ani tento chybný mírový návrh Rada bezpečnosti OSN neschválí. I tak by znamenal tento návrh opuštění někdejších humanitárních cílů NATO, takže neschválení plánu skupiny G8 by nebyla žádná velká ztráta.
Pokud by přece jen nový mírový plán skupiny GB přežil a nesl ovoce, znamenalo by to, že tím NATO přiznalo selhání a porážku. Znamenalo by to, že by NATO nesmyslně vydalo miliardy dolarů jen na to, co všichni vojenští odborníci říkají už dlouhá desetiletí: válka se nedá vyhrát jen prostřednictvím leteckého bombardování. A co je důležitější, hrozí nebezpečí, že NATO prokáže světu, zejména autoritářským režimům, že demokraticky zvolení političtí představitelé, těžce závislí na úsměvu pro televizní kamery a na manipulaci s veřejným míněním, nemají žaludek na vedení skutečné války, a tak už demokracie nedokážou poskytnou skutečné odstrašení genocidních choutek diktátorů.
Plán skupiny G8 na "vyslání efektivní mezinárodní občanské a bezpečnostní přítomnosti do Kosova" znamenal, že se NATO radikálně vzdalo deklarovaných cílů v této válce. Jestliže by podle tohoto plánu vstoupily na území Bělehradem stále ovládaného Kosova mezinárodní jednotky, jak to navrhuje dohoda G8, bylo by to pravděpodobně bez vojsk NATO. To je nyní ještě daleko pravděpodobnější, vzhledem k intenzívnímu hněvu Pekingu, který otevřeně odmítl akci NATO proti Jugoslávii (a dokonce pochyboval o genocidě Bělehradu, páchané vůči Kosovanům) už dlouho před útokem na čínské velvyslanectví.
Nejhorší ze všeho je, že svého primárního cíle, totiž ochrany Kosovanů, se Severoatlantické společenství vzdalo. Většina Kosovanů byla úspěšně vyhnána z domovů a z vlasti. Velmi málo z nich se bude někdy chtít vrátit na základě zvrácené dohody, která poskytuje Miloševičovi nad nimi moc: navzdory tomu, že deklarace G8 požaduje "podstatnou samosprávu pro Kosovo", podporuje zároveň "zásady suverenity a územní celistvosti Federální republiky Jugoslávie." Žádat Kosovce, aby přijali Miloševiče jako nominální hlavu státu je dnes v podstatě totéž, jako žádat Židy v Israeli, aby přijali Hitlera jako čestnou hlavu státu.
Skutečnou zkouškou jakéhokoliv řešení kosovské krize je, do jaké míry poskytne uprchlíkům důvěru, že se mohou svobodně vrátit domů na místa, kde oni a jejich rodiny byli systematicky znásilňováni, vražděni a vyháněni srbskými úřady.
Vede se jen poloviční válka
Mnoho politiků členských zemí NATO se vyhnulo přímé odpovědnosti a pokusilo se nevhodným způsobem omezit vlastní osobní politické riziko. Důsledkem toho byl pokus vést pouze poloviční válku, a to ještě jen z bezpečné vzdálenosti.
Clinton se tolik bál, že přijde o podporu veřejného mínění, že se vzdal úsilí vést svou zemi a předsvědčit své občany, aby učinili, co je správné. Nyní je na pokraji dohody s masovým vrahem, který řídí a ochraňuje nejstrašlivější mučicí a vražednou mašinérii, jakou Evropa zažila za posledního půlstoletí.
Americká politika silně zapáchá, vzhledem ke Clintonově ochotě uvažovat o ústupu a přijmout dohodu G8. Je velmi pravděpodobné, že se Clinton začínal obávat, že ho na nekompromisnějším křídle předstihnou jiní politikové - v zahraničí Tony Blair a v Americe republikánský senátor John McCain, dva politikové, kteří různou měrou zastávají realističtější postoj vůči nutnosti pozemní války. Kdyby vznikla velká pozemní ofenzíva, Blair a McCain by se pravděpodobně stali jejími hrdiny, a to by bylo nepřijatelné pro Clintona a jeho propagandisty. Clintonova touha dominovat mezinárodní politické scéně a jeho snaha porazit potenciálního prezidentského kandidáta, který konkuruje demokratu Al Gorovi, by mohla stát tisíce životů. V důsledku této Clintonovy touhy je možné, že se Kosovo promění na dlouhá léta ve zničenou, neobydlenou poušť.
Nejrůznější politické ohledy ochromily válečné úsilí tím, že omezily vojenské metody. Zdůraznil to minulý týden čelný představitel NATO, předseda vojenského výboru NATO generál Klaus Naumann. Těsně před odchodem do důchodu kritizoval Naumann postup NATO při kosovském konfliktu. Bylo obtížné koordinovat 19 různých politických zájmů a aliance od samého počátku války ani nepřítele nepřekvapila, ani proti němu nepoužila drtivé síly. "Úmyslně lehká" první fáze bombardování, uvedl Naumann, jen konflikt prodloužila.
Generálovy závěry byly jasné: chcete-li vést válku, musíte to udělat pořádně. Když vedete jen polovičatou válku, nevyhrajete.
Možná tento závěr bude největším politickým poučením z celého konfliktu. Demokratický svět musí zacházet jasněji s vojenskými prostředky a užívat krátké, ale intenzívní války. Ve vhodné chvíli by měl být organizaci NATO sdělen požadovaný cíl a ta by ho měla dosáhnout všemi prostředky, které má k dispozici. Není to k ničemu, když se chodí kolem záležitosti opatrně po špičkách a když mají politikové právo rozhodovat, jaké procento války vlastně chtějí jen vést. Plýtvá-li se časem na poloviční válku, v dlouhodobé perspektivě to stojí více životů.
Miloševič vítězí
Ve svém kritickém prohlášení uvedl generál Naumann také: "Prezident Miloševič má pořád možnost plně dokončit kampaň hromadného vyhánění obyvatelstva z Kosova." Bohužel, Naumann i v tomto řekl pravdu.
Porovnejme důsledky války. Západ skončil tak, že se musí starat o statisíce zoufalých uprchlíků, vydal miliardy dolarů na bombardování, vydá další miliardy na opravu srbské infrastruktury a přesto bude muset i nadále nákladným způsobem hlídat Miloševičovu zrádnou diktaturu.
Zjevně, nikdo se vůbec nepoučil z války v Perském zálivu. Skončí to všechno tak, že bude Miloševič pravidelně trnem v boku Západu každého půl roku, jako Saddám Husajn? Kolik bude stát každoročně trvalý dozor nad tímto barbarským režimem? Kolik dalších válek zahájí Miloševič? Kolik dalších uprchlíků vyžene na Západ?
Miloševičovi se na druhé straně podařilo uskutečnit všechno, co si předsevzal. Z Kosova byla vyhnána více než polovina etnických Albánců a budou vyhnáni všichni, bez ohledu na to, kolik dalších bomb shodí NATO na Jugoslávii. Miloševič posílil v Srbsku svou moc. Jeho kumpáni a členové polovojenských jednotek se všichni obohatili osobním vlastnictvím Kosovanů, kteří byli zavražděni a vyhnáni ze země. V případech, kdy Srbové nezlikvidovali samotné lidi, zničili dokumenty vyháněných Kosovanů, čímž ztížili jejich možný budoucí návrat. A kromě toho se Miloševičovi ještě podařilo získat v Radě bezpečnosti OSN dva ochránce, Rusko a Čínu.
Po deseti letech vyvolávání válek na Balkáně může být Miloševič velmi potěšen důsledkem této války: je to jediná válka, kterou kdy vyhrál.
Severoatlantickému společenství a Západu zbude jen hanba. Je to však pro ně pořád lepší než osud Kosovců, jimž, pokud bude realizován plán skupiny G8, nezbude vůbec nic.
