Ani Guardian není v této věci úplně bez viny, konstatuje Ian Mayes. Několikrát během posledních let nezveřejnil, že má autor určitého článku vazby na zájmy, o nichž píše, buď proto, že to autor neoznámil, anebo proto, že příslušný redaktor zveřejnění takového údaje nepovažoval za závažné. Já doporučuju, konstatuje dále Mayes, že kdykoliv vznikne pochybnost, zda je autor nějakého článku skutečně nezávislý a nezaujatý, nejsprávnější je veškeré jeho vazby publikovat a nechat na čtenáři, ať si rozhodne sám, co si o článku má myslet.

Interní předpisy listu Guardian hovoří jasně: "Je vždycky nutné deklarovat zaujatost, pokud píše novinář o něčem, na co má silnou vazbu. To se týká zaměstnanců listu i volných spolupracovníků. O této vazbě musí být informován příslušný redaktor v době přípravy článku. Plná otevřenost může znamenat, že prohlášení ohledně existence takové vazby bude publikováno i v listě.

Někdy autorova vazba k určitému tématu znamená, že je autor dobře kvalifikován pro to, aby napsal daný článek. Některé takové vazby jsou zjevné a bývají důvodem, proč byl autor o článek požádán. Musí to být však u článku vždycky uvedeno.

Nynější předpisy deníku Guardian konstatují: "Zaměstnanci listu si musejí dávat pozor na to, že činnost mimo jejich práci v deníku (aktivní činnost v různých organizacích, podnicích či politických stranách) může být považována za konflikt s jejich novinářskou integritou. Zaměstnanci listu musejí otevřeně deklarovat veškeré své osobní, filozofické či finanční vazby, které by mohly kompromitovat jejich profesionální novinářskou práci." Pokud existují pochybnosti, svěřte se s tím šéfredaktorovi.

Jednou jsem pracoval pro šéfredaktora, pokračuje autor, který byl ve městě, kde jsme list vydávali, členem 37 organizací. Naproti tomu nynější šéfredaktor listu Washington Post zastává tak postoj tak nenapadnutelné nezávislosti, že deklaroval, že raději ani nechodí k volbám.