V minulosti existovalo soupeření Američané - Sověti. Teď máme volbu mezi Američany - a všemi ostatními. V roce 2002 neexistuje zdaleka žádný soupeř, který by dokázal konkurovat Spojeným státům svým globálním vlivem.

Americký rozpočet na obranu je už nyní daleko větší než vojenské rozpočty většiny konkurentů Spojených států. S plánovaným obrovským zvýšením amerického vojenského rozpočtu se rozdíl mezi USA a ostatními státy ještě zvětší. Zdá se, že NATO přestává ztrácet smysl, protože hypermoderní americké armádě se jen do určité míry dokáží vyrovnat jen Britové a pak už nikdo a je nyní velmi obtížné vytvářet skutečné vojenské aliance.

Americká ekonomika, navzdory nynější staganci, vede nad Evropou i nad Japonskem. S rychlým úspěšným ukončením války proti terorismu je zjevné, že globální dosah a technologická nadřazenost USA dokazují, že i výraz "hegemonie" je poněkud slabý.

A tak je resentiment vůči americké moci - dokonce i mezi blízkými spojenci, jako je Británie - nejen pravděpodobný, ale nevyhnutelný. A protože neexistuje žádný skutečný soupeř USA, tento resentiment vůči Americe bude zjevně jen sílit. Například Čína na novou moc USA reaguje hlubokým podezřením a zuřivým novým nacionalismem. V Evropě existuje mezi elitami kult Evropské unie.

Zajímavější otázkou ale je, co by si měly Spojené státy počít, aby omezily resentiment vůči své hegemonii? Jistě, měly by se více radit se svými spojenci. Avšak jestliže tito spojenci nemají co nabídnout, takové konzultace začnou být cvičením arogance či falešnosti.

Ano, Amerika by měla hrát aktivnější roli v mnoha mezinárodních institucích. Těžko lze ale očekávat, že bude drtivou většinou financovat instituce, jako je OSN, jejichž hlavní rolí, jak se zdá, je útočit na Spojené státy a jejich spojence.

A ani by se nemělo očekávat, že musí velká mocnost pořád podřizovat své zájmy zájmům ostatních států, zejména, jestliže její činy ochraňují ostatní státy před nebezpečím.

Jestliže jde Evropanům moc Spojených států na nervy, měli by se zeptat, jestli by byli ochotni bojovat proti světovému terorismu bez Ameriky? Představme si, že by byla nyní al Qaeda nedotčená a jednala by s Irákem či Íránem o získání jaderných, biologických či chemických zbraní pro útok v Londýně.

Amerika je proklínána, když něco dělá, i když nedělá nic. Proto Američané se rozhodnou v určitý moment prostě dělat, co uznají za vhodné, a bědovací chórus z ostatního světa ignorují.