(Publikujeme znovu text pracovníků obchodu Art.cz a podrobujeme ho rozboru.)

Jan Paul napsal pro internetové Britské listy a později pro časopis Redhot - číslo 40-41/ 2001 ( už toto zdvojení vzbuzuje podiv) články, zpochybňující úroveň a počínání Art.cz stejně tak jako naše mediální partnerství s Národní galerií v Praze. Skutečných argumentů aby se člověk dohledal, nicméně reagovat je nutné.

Proč vzbuzuje publikace Paulova článku v BL i v Redhotu "podiv"? Pracovníci podniku Art.cz zde uměle vytvářejí problém, který není. Není to poprvé, co článek publikovaný v BL vychází i jinde. Ne všichni mají přístup k internetu. Je-li článek závažný, není důvodu, aby nemohl být zveřejněn na více místech. (Mimochodem tak funguje většina českého regionálního tisku!) Zdá se, jako by pracovníci obchodu Art.cz nikdy neslyšeli o syndikaci tiskových článků: komentáře a analýzy slavných amerických komentátorů tisknou ve Spojených státech v rámci takové syndikace stovky místních novin. Tvrzení, že v Paulově článku "aby se člověk argumentů dohledal" je věcně nepodložené. Namísto něho následuje osobní útok na Jana Paula:

Hned v úvodu je třeba zmínit pro nezasvěcené, že Jan Paul "opomněl" sdělit, že je především malířem a pak až příležitostným glosátorem výtvarného umění. Věříme, že se mu do tohoto přiznání moc nechtělo, neboť tento fakt vrhá naprosto jiné světlo na jeho celé "nestranné" hodnocení. Také jeho kvality jako umělce se nedočkaly obecně přílišného uznání, ba právě naopak ( byl, mimo jiné, "oceněn" ve známém prestižním týdeníku anticenou Nevermore za svou expozici v pražském Mánesu).

To nám připomíná, jak za komunismu tajní policisté v Československu rozhodovali, kdo je a není spisovatel. Spisovatelem byl jen ten, kdo podle nich měl legitimaci oficiálního Svazu spisovatelů. Námitka, že Jan Paul je malířem, a tak nemá co psát kritické články, protože je jen "příležitostným glosátorem výtvarného umění" je komická. (A vůbec, Jan Paul má povinnost mlčet, protože je to malíř špatný! :) ) - Jak známo, i kdyby tomu tak bylo, na to, aby někdo něco kritizoval, nemusí danou věc sám umět. Smím kritizovat špatné jídlo v restauraci, i když neumím uvařit lepší... V argumentaci pracovníků obchodu Art.cz převládá účelový diskreditační tón. Viz i dále:

Paul je, jak se zdá, v jádru negativní člověk, což dokazuje hned dvěma články ve zmíněném Redhotu. Obviňuje šmahem ( tedy na základě Cibulkových seznamů ) celou frontu odborných znalců, obviňuje, či přímo zesměšňuje novináře ( "Ohlas v tisku / na galerii Art.cz, pozn. autora/ ale ukazuje jen neutěšený stav naší výtvarné publicistiky a neschopnost píšících autorů..."), výtvarníky hází do jednoho pytle, studenty kárá. Paulovi vadí delší dobu i chování celých institucí ( výstavní aktivity bank či bussines center ), nyní i samotné Národní galerie v Praze ( pisatelova averze vůči řediteli Milanu Knížákovi je zřejmá, ne že ne. Stačí se podívat na Paulovy internetové stránky a jeho díla z předcházejících let ).

Avšak Jan Paul věcně doložil konkrétními argumenty, proč je činnost znalců, působících v oblasti výtvarného umění, pochybná. Jeho "povahové vlastnosti", které pracovníci obchodu Art.cz podrobně rozbírají, nemají s Paulovým textem absolutně nic společného, nemají ani na jeho text žádný vliv. Komentátor - i řadový občan - má právo na to, aby mu něco vadilo, zvlášť když konkrétně uvede, proč mu to vadí. Mé povahové vlastnosti nemají na můj text žadný vliv, jak je mi podsouváno. Mám právo na to, aby mi něco vadilo, zvlášť když řeknu proč mi to vadí. Pracovníci firmy Art.cz nevyvracejí Paulovy argumenty, ale snaží se diskreditovat jeho osobu.

Janu Paulovi vadí spojení státní instituce a komerční firmy.To, že je to ve světě, ale již i u nás, běžné, potřebné a přínosné, je zřejmé a není třeba o tom diskutovat. Jedná se o spolupráci oboustrannou a především neziskovou, tedy reciproční. Art.cz popularizuje a prezentuje státní kulturní instituci s omezeným rozpočtem (připomínáme internetovému publiku zajímavé sbírky i aktuální akce). Národní galerie na oplátku zveřejňuje na některých svých materiálech pouze naše logo, stejně jako v dalších běžných případech, kdy spolupracuje s jinými mediálními partnery ( např. s novinovými deníky atd. ). Toť vše. Takové spojení "může budit rozpaky", říká kritik, ale to je asi tak vše, neboť jde o subjektivní názor, který se nedá měřit s jinými konkrétními výsledky.

Autoři nedoložili, proč je "spojení státní instituce a komerční firmy ... běžné, potřebné a přínosné. Je třeba o tom diskutovat. Jan Paul konstatoval, že Milan Knížák poškozuje Národní galerii, protože se jednak spojil s nedůvěryhodným partnerem, a zadruhé - prodává jeho prostřednictvím vlastní díla. To je střet zájmů. Nedůvěryhodnost Art.cz spatřujemei především ve způsobu presentace. Firma Art.cz, volí laciné prostředky při oslovování veřejnosti:

Stejně tak oblíbené a tvárné slovo "prestižní"je Paulem relativizováno. Prestiž lze však věcně doložit ( nejedná se o lacinou popularitu, ale uznání odborné veřejnosti ). Umělci na Art.cz jako Michael Rittstein, Ivan Komárek, Tomáš Císařovský, Gabina Fárová, Roman Sejkot, Michal Gabriel, Stanislav Kolíbal, Aleš Lamr či Stefan Milkov jsou prostě umělci prestižní, ať si Jan Paul říká co chce ( to lze doložit například účastí na mezinárodních přehlídkách a porovnávat s dosaženými cíli ). Galerie Art.cz se prestižní stává - spolupracuje totiž také s těmito umělci ( oboustranně a dobrovolně ), s významnými a s úspěšnými firmami ( SAS, Dell Computer, Nikon atd.). Navíc se Art.cz prezentuje na významných akcích ( PIW, E-goverment ), kam je zvána, kde je oceňována.

Slovo "prestižní" používá jen ten, kdo je zakomplexovaný, anebo kdo se snaží udělat dojem na osoby zakomplexované. (Zkuste si otevřít nějaké anglosaské noviny a hledejte v nich slovo "prestižní" ...:) ) Paul ve svém textu vyjádřil názor, že důvěryhodnost neposílí ani účast některých známých umělců, které tu vyjmenovali). Nemyslíme, že i jejich účast je významná ve smyslu serióznosti tohoto webu. Stále zůstává větší počet těch umělců, jejichž účast na akcích důvěryhodnost podniku Art.cz nepotvrzuje a kteří nemohou porovnat dosažené cíle s účastí na prestižních přehlídkách. Toto lze konkrétně doložit. Mnohé osoby, jejichž díla Art.cz prodává, objevují se ve velice sporných projektech.

Art.cz je také kladně přijímána řadou špičkových výtvarníků i obecně v různých médiích (Ekonom, MF Dnes, Právo, E-biz, České Slovo, Moderní byt, Lidové noviny, Můj dům, Stavební forum, Prague Tribune, Strategie, Pipe & Cigar atd.). Negativní články pak mají jedno společné: je pod nimi podepsán Jan Paul.

Kterých špičkových výtvarníků?Kladné přijetí zmíněnými médii nic neznamená ve smyslu posílení jména Art.cz. Většina těchto médií není nezávislá.

"Art.cz je jednou z nejbulvárnějších virtuálních galerií u nás...", chrlí dále výtky nelítostný garant dobrého vkusu Paul. Ať však nahlížíme na galerii z nejrůznějších úhlů, "bulvárnost" nenalézáme. Co to je ? Nabízíme přední výtvarníky, jejich díla, anonce na jejich výstavy ( i v jiných galeriích ), případná významná ocenění ( naposledy úspěch Pavla Besty a účast Daniela Pešty a Romana Franty na Bienále ve Florencii za kurátorského vedení paní Dr.Vlasty Čihákové-Noshiro ), upozorňujeme výtvarníky na případné zakázky, přinášíme novinky. Nezmiňujeme zákulisní intriky, komiksové satiry či vtipy, chytlavé titulky a nevymýšlíme povrchní nálepky všeho druhu. ( Jane Paule, výraz "ideolog" bych pak vůbec na vašem místě nepoužíval ).

Bulvární je především způsob zviditelnění obchodu Art.cz - chtějí dělat tzv. velký byznys s uměním, kladou si prostřednictvím svých partnerů za cíl být jedničkou v obchodu s uměním na internetu, ale úspěšnost nijak ověřitelně nedokládají. Nabídka spolupráce "přes ulici" má zcela nepochybně bulvární charakter - Art.cz se otevírá všem.

"Art.cz chce ale prodat cokoli, kdykoli a komukoli," hřímá dozorčí Paul dále ve svém článku. Galerie nabízí, dle svého mínění, díla kvalitní a vhodná k prodeji, na vás jsme se, díky těmto kritériím, nikdy také neobrátili, (řada vašich kolegů vám může dosvědčit, že u nás neuspěli). To že vybízíme případné další zájemce k zaslání katalogů jejich práce, ještě přeci neznamená, že bereme a zveřejňujeme cokoliv! Chceme tím spíše dát prostor autorům, kteří nejsou v médiích tak známí, což jistě, jak uznáte, není ještě důvod k zatracení. Panu Paulovi dále například leží v žaludku nabídka koberců v naší oddělené sekci Art & Design. Dovolte tedy jednu vsuvku: známá firma vyrábějící koberce Vorwerk již několik let úzce spolupracuje s malíři, sochaři a designéry. V minulosti zaujala sérií Arterior, stvořenou takovými osobnostmi světového věhlasu jako jsou Enzo Chucchi, Rolf Heide, Sam Francis, Jeff Koons, Jiri Georg Dokoupil a mnoho dalších. Pane Paule, znáte je? Navíc autorky originálních koberců na Art.cz jsou čerstvými absolventkami UMPRUM. Že by tedy měl pan Paul dalšího protivníka ve vysokém odborném školství, neboť neodpovídá jeho(!) představám o úrovni absolventů?

Panu Paulovi také vadí naše široká nabídka a stylová různorodost. O tu nám - tedy galerii - přeci ale jde. Nejsme malá kamenná galerie, profilující se víceméně uzavřeným okruhem umělců (jak to má být), jsme širokou platformou, jakýmsi průřezem napříč významnými proudy a osobitými projevy, aniž bychom jeden z nich akcentovali více než jiný. To špatný přístup?

Snaha vyhovět v nabídce a stylové různorodosti není snahou vyprofilovaných galerií s jasným programem toho, co chtějí presentovat. Je proto snahou být "pro všechny" a jde o bulvární způsob prodeje.

Pan Paul vytýká studentům AVU a UMPRUM spolupráci s galerií. To už vůbec nechápu! Pokud nezanedbávají školu (a to my, ani vy posuzovat nebudeme), je pro začínající umělce vhodné seznamovat se se situací (nabídka - poptávka), jaká je bude jistě čekat po absolutoriu. Škola je na takový zlom v profesním životě nemůže připravit, spolupráce s námi v jisté míře ano. Mimochodem: o díla studentů je u nás až překvapivý zájem, takže jejich potenciál lze tušit. Obraz Nikoly Novákové za 70 000 Kč, nad kterým se pan Paul pozastavuje, je běžnou cenou, jejíž základ si, ostatně dobrovolně, stanovují všichni umělci na Art.cz. Navíc Nikola Nováková je na kulturní scéně poněkud více etablovaná než většina jiných studentů. Byla před časem vybrána pro unikátní výstavu Továrna v areálu firmy Techo, spolupracující s kvalitními autory ( Opočenský, Rittstein, Roučka, Bláha atd.).

Obchod Art.cz by měl doložit tento zájem o práce studentů. Argumentace ve smyslu osvěty v nabídce a poptávce je laciná, neboť jde vždy o individuální záležitosti, platí to, co Jan Paul už napsal.

"Výtvarné umění jako pizza" - to je jeden ze sloganů, kterým chce Jan Paul naše služby zdiskreditovat. Nevíme, co je špatného na tom, dostat informace až do domu, stejně tak, jak se to děje v jiných významných oborech. Z takové věty má pak čtenář pocit, že snad rozvážíme objednané obrazy do domu v krabicích ještě za tepla. Zde opět pan Paul jaksi "zapomněl", že na naší úvodní stránce červeným písmem jasně zdůrazňujeme jeden závažný fakt. Každé umělecké dílo má možnost zákazník vidět v reálu a v klidu tak posoudit, zda má o něj zájem. A dokonce: může si obraz či grafiku zapůjčit domů ( což se také stává, souhlasí-li s tím autor ) a zjistit doma, zda se hodí do zamýšleného interiéru či nikoliv. Tedy žádná pizza, žádný rychlý supermarket, či tuctová velkovýroba. Naše virtuální nabídka je pouze(!) vstupní informací, po které následuje tradiční "fyzický" proces seznamování a nakupování. Stačí pozorně číst.

Diskreditační pro Art.cz je to, že zmiňuje a zveličuje něco, co je v logice věcí zřejmé. Informace o zápůjčce díla do bytu jen dokládá bulvární způsob prodeje. V prestižních galeriích se nic podobného neděje, neboť tam se předpokládá, že zájemce ví co kupuje. Autoři nepochopili, že "umění jako pizza" je metafora.

A aby toho nebylo dost, tak pan Paul obviňuje dále: "...v umění první poloviny dvacátého století se objevuje na trhu nejvíce falz", reaguje tak autor na nejnovější službu Art.cz. Galerie totiž nabízí, mimo současníků, ve zvláštní sekci díla Emila Filly, Jana Zrzavého, Skupiny 42, ale i Pabla Picassa či Andy Warhola. I v tomto počínání jsme my - i partneři - nějak prý podezřelí. Jste demagog, Paule. Vy vlastně tvrdíte, že díla námi nabízená by mohla být nepravá, ale nevíte to přesně, tedy nemůžete to doložit, že ... zamyslete se. K vrcholným manipulacím páně Paula pak patří toto sdělení: "Majitelé se tváří, že dělají tvrdý obchod s uměním. O to hůř pro Národní galerii. Nebo si snad chce nejprestižnější stánek s uměním přilepšit tím, že bude prostřednictvím internetu rozprodávat své sbírkové fondy?" A zase: pravda - nepravda, hlavně, že taková úvaha zazní a vzbudí - i když nepodložené - podezření. Když to není pravda, proč to, sakra Paule, vůbec píšete? Vy to víte?

Ano, nabízená díla mohou být nepravá. Art.cz neuvádí žádné mechanismy, kterými by pravost takových děl mohl zaručit.Konstatování že jde o spolupráci se sběrateli a znalci, nestačí. Je třeba vědět s jakými znalci a s jakými sběrateli a odkud díla budou, kdo je nabízí k prodeji, kdo je posuzuje atd. Art.cz nabízí v tomto případě opět něco, o co je zájem, ale neříká nic o tom, kdo ručí za věrohodnost podobných děl. Jan Paul ve svém původním článku konstatoval fakta. Art.cz by měla dokázat, že díla, která prodávají, jsou skutečně pravá, avšak oni to udělat nemohou, protože dílo začnou shánět až v případě zájmu zákazníka