Až skoro do konce války, do února 1991, zdůrazňovaly vlády záběry "inteligentních" bomb a potlačovaly záběry mrtvých, zmrzačených či umírajících lidí. Veřejnosti předložily obraz klinické, přesné a dokonce i milosrdné vojenské moci. Dodnes nevíme, kolik Iráčanů bylo usmrceno. Propagandisté přesvědčili Brity - a snaží se to udělat znovu - že "toto je válka proti iráckému vedení, nikoliv proti iráckému lidu".

Sdělovací prostředky nekriticky přebíraly falešné zprávy o obrovské síle iráckých vojsk v Kuvajtu, o pravědpodobnosti, že spojenecká koalice utrpí masové ztráty a o možnosti invaze do Saúdské Arábie. Tiskl se i zcela vymyšlená historie o zavražděných nemluvňatech vypnutím inkubátorů v Kuwait City. Nikdo neměl informace o tom, jak spojenci metodicky zničili iráckou infrastrukturu.

Nám, co jsme byli v Iráku, pokračuje autor, bylo ukázáno málo, a všechno bylo tvrdě cenzurováno. Když jsme vysílali, Londýn nás interviewoval opatrně. Když jsme odhalili skutečnou hrůzu, jako když americké inteligentní bomby upálily více než 400 civilistů v krytu al-Amariyeh v Bagdádu, "pool" opakoval ze Saúdské Arábie, že to byl irácký vojenský bunkr. "Pool" se nechal obelstít.

Britští politici a "vlastenci" postavili BBC v této věci na pranýř. To pak vede k autocenzuře.

O poslední válce v Perském zálivu se nezačalo informovat pořádně, dokud neunikli reportéři vojenským dohližitelům a nevydali se sami na frontu, kde uviděli masakr na Mitla Road a jak zoufale vypadaliubozí iráčtí vojáci, poté, co se vzdali.

Dnes by tomu mohlo být jinak: na frontě jsou stovky reportérů s přenosným satelitním zařízením a s přístupem k četným nezávislým komunikačním sítím. Měli by ukazovat to, jak se válka opravdu vyvíjí. Avšak nedělají to.

Mnoho těchto reportérů - od BBC je jich 30 - jezdí poslušně s vojenskými jednotkami. Armáda tedy ovládá, čeho se smí stát novinář svědkem a co smí odvysílat. Vzniká přátelská indentifikace mezi velitelem jednotky a novinářem. Je to znepokojující.

Naděje veřejnosti nutně spočívá v nezávislém reportéru a technikovi se zařízením, které se vejde do malého automobilu. Tito lidé musejí umět přelstít úřady a musejí odesílat živé a nezcenzurované televizní i rozhlasové reportáže, tak dlouho, dokud jim vystačí benzín a odvaha. Zkouškou bude, zda budou mít jejich šéfové v Londýně odvahu odvysílat materiál, který se nebude hodit vládě či proválečným poslancům.

Ze základny Doha v Kataru, z Pentagonu a z Whitehallu se šíří proud falešných informací - často dezinformací - od vojáků a činitelů, kteří vědí, jak obelstít sdělovací prostředky. Zpochybňují všechno, co se zdá nepřijatelné - to bylo zjevné už ve čtvrtek ráno, kdy tvrdili, že Saddámův projev národu natočil a přednesl jeho dvojník.

Mnoho reportérů a moderátorů je nadšeno. "Dobrá" válka jim hodně pomůže při kariéře. Avšak co vědí o válce a o lhaní? Kolik z nich ví něco o Blízkém východě a o arabských způsobech a o arabských aspiracích? O tom, co si myslí iráčtí lidé, se nevysílá.

Pro zpravodajské týmy v Bagdádu je to všechno nesmírně obtížné. Avšak šéf zpravodajství BBC tvrdí, že se snaží nesmírně silně, aby byly jeho týmy mobilní a nezávislé, a myslím, píše autor, že to míní vážně. BBC je odhodlána reflektovat hluboké pochybnosti o této válce, které pociťují britští občané, tisk, politikové i mnozí členové britského armádního a bezpečnostního establishmentu.

BBC vydala redakční pravidla: ve vysílání se zásadně hovoří o "britských" vojácích, nikoliv o "našich" vojácích. Má se vysílat i materiál z arabských televizních stanic, včetně al Jazeery.

Pochybnosti ovšem zůstávají. Do televizního studia je zváno tolik takzvaných expertů bez řádného vysvětlení, kdo to vlastně je, jsou to pánové hladce přesvědčiví, za psacími stoly v Londýně a ve Washingtonu, o nichž se často ukazuje, že to jsou proizraelští lobbisté, pravicoví jestřábi anebo jiné zaujaté strany.