Tolik lidí se přiznalo k duševní skleslosti, že to bylo až komické. Odchýlil jsem se nevím jak nakonec od zadaného směru a skončil jsem spíše s pocitem jsem spíše s pocitem veselí.

První skupina uvažovala "bodově" a vlastně vůbec nepochopila, oč jde. Druhá skupina (největší) uvažovala, jako by se myšlení určovalo přímkou, tj. v prvním momentě udaný směr úvahy vedla stále stejným směrem.

Třetí skupina oslovených zkoušela už uvažovat trochu jinak, váhavě, nicméně k ladné, elegantní a jako luk vypjaté myšlence měli ještě daleko. Ve světle tohoto úkazu jsem se vrátil k našim nešťastným německým packalům a před očima mi vyvstal ten nejkomičtější obraz: myši.

Malá hloupá bavorská myš spokojeně hryzala kus postaršího sýra jakoby nikým nerušena s tím svým neopakovatelně přihlouplým a blaženým výrazem - jako by ten kus znehodnoceného sýra byl ten největší poklad světa.

Nevím, jestli jste někdy mezi četbou Heideggera a Junga měli možnost pozorovat myš. Tady na vsi je to však úkaz častý. Myš má jedinou zbraň: umění reprodukce.

Je to zbraň nenápadná, nicméně účinná. Hospodáře dovede přivést k nefalšovanému zoufalství. Tak mi připadali najednou i ti pasovští a düsseldorfští. Naprosto zbyteční mrňaví kmáni, zastánci vášnivé a nesmyslné reprodukce. Od myši jsem se vrátil ke kmánům českým a napadlo mě jen jedno jediné: ti lidé vůbec netuší, že v Čechách žijí kočky!

Nevím, jestli jste měli někdy mezi četbou Heidera a Stoibera čas pozorovat kočku. Tady na vsi je to však úkaz častý.

Kočka se chová nadmíru důstojně. Zná dokonale terén. Většinu času věnuje svému kulturnímu zjevu, a s lidmi je proto zadobře.

Při pohledu na myš neprojevuje žádný strach, naopak - projevuje živý, profesionální zájem o myš. To srandovní malé nic ji zcela zaujme. Běda, když se to pohne!

Samozřejmě že kočka může žít úplně bez myší. Ale nebyla by to tak trochu škoda?

Určitě jsem ještě nepřečetl ohlasy všechny, ale tímto upřímně zdravím pana Kubíčka.