Vážený pane předsedo,

Nejprve mi dovolte, abych Vám ještě jednou jménem svým i jménem občanského sdružení ECSSU popřál požehnaný rok 2002 plný zdraví ducha i těla, úspěchů a radosti z nich. V následujících dvou částech tohoto dopisu Vám předkládám návrh řešení předmětné kauzy a důvody k jeho implementaci.

I. ČÁST - NÁVRH ŘEŠENÍ

1/ V březnu minulého roku (21/03/01) Vám naše asociace doručila výsledky první vlny mezinárodní petice protestující proti bezprecedentní zločinné devastaci jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších sakrálních monumentů Evropy, chrámu sv. Michaela Archanděla na Starém Městě pražském, a požadující důslednou rehabilitaci této specificky jedinečné památky, která patří k nemnohým hmatatelným svědkům napojení rané české kultury na kořeny evropské křesťanské civilizace, a současně k perlám světového kulturního dědictví.

Petiční archy, podepsané signatáři širokého evropského prostoru, doprovázely významné deklarace a dokumenty vrcholných evropských institucí, vyjadřující jasně a konkrétně definovanou podporu našemu cílovému záměru usilujícímu o autentickou záchranu a důstojné zhodnocení kostela sv. Michaela Archanděla. Tím je, jak víte, projekt vybudování Evropského centra starého sakrálního umění (ECSSU), s akcentem na výtvarnou a hudební oblast. Výhledově druhým ideovým vrcholem tohoto velkorysého záměru je otevření mezinárodního univerzitního studentského centra v prostorách bývalého servitského kláštera.

Dosud jsme však od Vás neobdrželi věcnou odpověď, neboť Vaše jednovětné vyrozumění (02/04/01) o předání dokumentace předsedovi Výboru pro kulturu a vzdělání PSP ČR P. Marešovi bohužel nemůžeme považovat za kompetentní a uspokojivé řešení závažné kauzy evropských dimenzí, z příčin uvedených v důvodové zprávě (zejména bod 3). Vzhledem k nešťastné shodě okolností, jež opětovně zmařila uskutečnění naší dohodnuté pracovní schůzky, vnímám epistolární formu jako suplující alternativu pro sdělení důležitých aktuálních informací, které usnadní příští rozhovory.

2/ Vážený pane předsedo, ve světle současného stavu věcí Vás prosíme a žádáme, abyste se alarmujícím případem chrámu sv. Michaela Archanděla začal seriozně zabývat, zcela ve shodě s právními normami České republiky, i se svým vlastním postojem, demonstrovaným při projednávání návrhu zákona o registrovaném partnerství, kdy jste během rozpravy ve Sněmovně PČR prohlásil, že "pokládáte za svou povinnost seznámit poslance s výsledky petiční akce" na dané téma.

Vyjadřujeme hluboké politování a znepokojení nad skutečností, že stejnou povinnost jste za dobu téměř jednoho roku nepocítil v případě petice s mezinárodní působností, ačkoliv jste byl opakovaně seznámen s jednoznačným stanoviskem nejvyšších a nezpochybnitelných odborných autorit České republiky (rektoři a profesoři českých univerzit, ředitel Státního ústavu památkové péče, prezident ICOMOS, významní členové AV ČR,...), vrcholné reprezentace církví a náboženských společností (kardinálové, primasové Katolické a Pravoslavné církve, vrchní zemský rabín,...), a představitelů předních evropských i světových institucí sekulární a církevní sféry (prezident Evropské komise, prezident nejvýznamnější frakce Evropského parlamentu, prezident Rady Evropy, prezident Evropské lidové strany, prezident Papežské komise pro kulturní monumenty Církve, ministryně Regionální vlády v Moskvě, a mnohé další osobnosti).

3/ Vážený pane předsedo, v důsledku nejen těchto argumentů, a s přihlédnutím k právnímu řádu České republiky, si jménem asociace ECSSU dovoluji vznést tři konkrétní požadavky:

A/ důkladně prošetřit situaci in sito skupinou poslanců a senátorů, na jejímž výběru bude mít asociace ECSSU podíl, která vykoná inspekční prohlídku ve všech prostorách tzv. rekonstrukcí archeologicky, architektonicky a pietně zmrzačeného a zneuctěného chrámu sv. Michaela Archanděla. Pro podrobné ohledání sporných míst a podání důkazných svědectví si dovolím pozvat dalšího očitého svědka z období tzv. rekonstrukce;

B/ v souladu s petičním zákonem uspořádat veřejné slyšení v Parlamentu České republiky za účasti poslanců, senátorů, odborné veřejnosti a představitelů náboženského života;

C/ na základě veřejného slyšení prosadit v PSP ČR důslednou, věrohodnou a důstojnou rehabilitaci tohoto sakrálního monumentu tvořícího nedílnou součást světového kulturního dědictví (při faktickém respektování původních kriterií stanovených neodvolatelným závazným rozhodnutím MK ČR z 29/03/94). K dosažení tohoto cíle lze využít dvou alternativních mechanismů:

a/ exekutivní nástroje -

ukončit stávající nájemní vztah, např. prokázáním nulity nájemní smlouvy od samého počátku na základě její nekompetentní formulace, zatížené hrubými chybami, či z důvodu soustavného porušování nájemních podmínek (dle shodného prokazatelného tvrzení ředitele Národní knihovny České republiky V. Balíka i jeho asistenta M. Hory; je překvapující, že ministr kultury P. Dostál dne 28/11/01 ve své odpovědi na interpelaci ze dne 01/11/01 k bodu 1/ sděluje: "zatím nedošlo k porušení ustanovení smlouvy o nájmu").

b/ legislativní nástroje -

přijmout zákon ad hoc

4/ Po více než desetiletém období sporů, v nichž stále převažuje krátkozraký a vratký komerční prospěch nad moudrým a trvalým zájmem pravdivé kultury ryzích hodnot, který je současně zájmem národním i státním, zasahujícím všechny oblasti života společnosti, máme před kritickým pohledem budoucích generací naléhavou povinnost mimo jakoukoliv pochybnost zřetelně, jasně a s definitivní platností na tomto závažném precedentním případu ukázat, že existují elementární, nadčasové hodnoty, které se v civilizovaném a kultivovaném prostředí právního státu nesmějí stát předmětem nemravných finančních kalkulací nebo politických či jiných tlaků. Z tohoto pohledu je kostel sv. Michaela Archanděla významným modelovým precedentem pro podobné případy kdekoliv a zároveň čestným symbolem boje za uchování úcty a respektu k hodnotám evropské civilizace vyrůstající z židovských a křesťanských kořenů. Přiblíží-li se postmoderní společnost k svým pramenům, přinese toužebně očekávanou úlevu a narovnání lidským vztahům na všech úrovních, počínaje zdravými rodinami, přes zmírnění konfliktů v mikro- i makro-měřítku a v důsledku až k materiální prosperitě. Její rozvoj bude urychlen poklesem hospodářské a násilné kriminality, redukcí astronomických výdajů na zbrojení a silové složky státní správy, nezbytné v současné době, kdy - analogicky jako před pádem Berlínské zdi, ač v jiném uskupení - lidstvo žije ve stavu neustálého vyrovnávání silových potenciálů na ochranu zájmů větších či menších skupin, nikoli však v míru, který chápeme jako vnitřní pokoj duše a vnější soulad mezi jednotlivými lidskými bytostmi, respektující jejich neopakovatelnou hodnotu v očích našeho společného Otce.

5/ Na podporu vyslovených požadavků přikládám další stovky podpisů signatářů dvou mezinárodních peticí za záchranu kostela sv. Michaela Archanděla a realizaci projektu ECSSU, domácí i zahraniční provenience (místopředseda Senátu J. Ruml, předseda Výboru pro Evropskou integraci J. Zvěřina, rektor Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně V. Suchý,..., neapolská provincie, florentinská provincie Řádu servitů v čele s převorem, prezident a členové Rady benátského magistrátu,...) Během osobního jednání mohu předložit deklarace podpory finálnímu záměru (ECSSU) a pozitivní stanoviska čelních představitelů významných českých i světových odborných, politických a církevních institucí (V. Cikrle, P. Dostál, V. Havel, D. Havlová, J. Homolka, M. Horyna, J. Graubner, S. Gross, J. Kasl, J. Kotalík, I. Kořán, J. Koukl, J. Koutecký, Kryštof, D. Líbal, A. Liška, K. Malý, J. Matějka, V. Míšek, R. Palouš, M. Pavlík, P. Pithart, J. Polc, K. Sidon, J. Škarvada, Z. Škromach, Vl. Šlapeta, Vl. Špidla, J. Štulc, F. Tomášek, M. Vlk, Z. Vojíř, I. Wilhelm, J. Zieleniec,...; R. Cibrian, G. Coppa, P. Faiola, F. Marchisano, E. V. Markova, W. Martens, H. Moons, A. Pacini, H.-G. Poettering, R. Prodi, L. Saaby aj.)

---

Projekt "Evropské centrum starého sakrálního umění v chrámu sv. Michaela Archanděla na Starém Městě pražském" se stane hodnotným přínosem naší krásné a duchovně bohaté země ke kulturní rozmanitosti multietnického prostoru integrující se Evropy, jako mozaiková ukázka křesťanského umění na celém kontinentu, od Portugalska k Rusku a od skandinávských zemí po Sicílii či Krétu. Jeho realizací Česká republika posílí svou mezinárodní autoritu a respekt, neboť prokáže schopnost uhájit své vlastní kulturně-historické kořeny, a tím též způsobilost chránit a opatrovat společné hodnoty hmotného i duchovního dědictví Evropy.

---

II. ČÁST - DŮVODOVÁ ZPRÁVA

"Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí"

V. Havel (1989)

"Šlechtic ví, že někdy je třeba hájit i nehájitelné, zatímco plebej často nehájí ani to, co je velmi dobře hájitelné..."

M. Uhde (2001)

1/ V civilizovaných evropských zemích se stabilizovaným demokratickým uspořádáním věcí veřejných platí, že hodnoty všeobecně uznávané morálky, čestnosti a pravdomluvnosti jsou oficiální nepostradatelnou vstupenkou ("aktivní právní legitimací") do politického života. Vycházeje z tohoto předpokladu, informace v předkládané důvodové zprávě se zaměřují především na nedostatky v těchto kvalifikačních předpokladech, zůstávají však v rovině konstatování S. Q., aniž by si činily nárok na odsuzování či vyvolávání emocionální averze vůči komukoliv z jmenovaných. Odhalení slabších stránek politiků vnímám především jako upozornění na využitelné rezervy v jejich pracovním repertoáru, a jako výzvu ke změně politického chování. Současně však platí i druhé pravidlo demokratického systému: kdokoliv se odhodlá vstoupit do života politiky, apriori počítá s tím, že jako veřejný subjekt bude sledován a kontrolován občany, kteří mu svěřili mandát zastupovat jejich zájmy v důležitých rozhodovacích procesech. Nemůže-li se občan v dlouhodobém horizontu dovolat svého zákonného práva na spravedlnost cestou opakovaných proseb a žádostí v úzkém okruhu kompetentních adresátů, legitimním prostředkem jeho úsilí o nápravu situace je říkat pravdu nahlas široké veřejnosti. Nežijeme v otrokářské, feudální či totalitní společnosti, ale máme právo na svobodné šíření pravdivých informací. Neboť pravda osvobozuje od iluzí jako světlo od tápání ve tmě, a odděluje zrno od plev. To platí především pro čas voleb. Proto každý, kdo je ve svém jednání poctivý, pravdu vítá.

Chci poděkovat všem, kdo nalezli odvahu v této nelehké kauze se k pravdě veřejně přihlásit, ve smyslu moudré výzvy A. Solženicyna "Nežít se lží". Zvláště pak děkuji za každý konkrétní projev činné pomoci, která vede k jejímu prosazení a vítězství, jak prorocky slibuje prezidentská zástava vlající nad Pražským Hradem. Omlouvám se, že jména čestných dobrodinců a jejich zásluhy na úspěšném pokračování obtížného boje o mravní identitu našeho národa a civilizační kořeny Evropy nejsou v této zprávě v úplnosti zveřejněny. Je to dáno výlučně technickými důvody, neboť kompletní výčet díků by prodloužil stávající text o několik stránek. Jména a činy statečných jsou však bezpečně zapsány v jiné Knize, z níž je nikdy nikdo nevymaže.

2/ Zkušenosti z období posledních 5 let usilovné práce na pravdivém a důstojném očištění a zhodnocení "tohoto Domu Božího" (citát z protestu generálního převora Řádu servitů proti komercializaci chrámu sv. Michaela Archanděla) přinesly řadu nečekaných překvapení a odhalení. Tento kostel se stal prubířským kamenem postojové orientace jednotlivců a skupin v sekulární i církevní sféře. Optimistickým příslibem úspěchu je silný pozitivní potenciál lidí dobré vůle, věřících i tzv. nevěřících, kteří poskytují krásné a hodnotné svědectví o lidské a křesťanské solidaritě a současně o zodpovědném vlastenectví a evropanství daných vztahem k svěřenému bohatství společného kulturně-duchovního dědictví. Důkazy o efektivní podpoře a pomoci přicházejí v širokém rozsahu od prezidentů významných evropských a světových struktur, přes vedoucí reprezentanty kulturních a vzdělávacích institucí, domácích i zahraničních, až po tisíce jednotlivých konkrétních lidských bytostí, které si uvědomují potřebu přispět alespoň "vdoviným haléřem" k záchraně sdílených hodnot evropské civilizace, a proto připojují své podpisy k mezinárodní petici za rehabilitaci chrámu sv. Michaela Archanděla v historickém srdci Prahy a Evropy.

Naproti tomu negativní zkušenost osciluje od různých projevů strachu, tichých intrikánských metod zatajování informací či nepravdivých a nespravedlivých nařčení, přes zřetelné projevy neochoty, nevůle a zatvrzelosti srdce, v horším případě věrolomného chování, lži, podvodu, osobních výpadů a zloby až k přímému vyhrožování. Všechny tyto odstíny, které jsem reálně prožil, zdokumentoval a jež mohu zcela přesně konkretizovat, spojuje jeden společný záměr: cílevědomá snaha mařit poctivé úsilí o nápravu důsledků nešťastných omylů a špatných rozhodnutí. Proč? Proč již desátý rok je třeba bojovat nejen s explicitním zlem špinavých zájmů komerčních, antikulturních a antikřesťanských vlivů, ale také s permanentním tuhým odporem v řadách přirozených partnerů? Proč je nutné plýtvat drahocennou energií, ztrácet čas a sílu tam, kde očekáváte spontánní podporu a pomoc?

3/ Na počátku roku 2000 jsem po předběžné dohodě poskytl předsedovi Výboru pro kulturu a vzdělání PSP ČR P. Marešovi podkladové informační materiály k přípravě interpelace ministra kultury P. Dostála ve věci kulturně-duchovní devastace chrámu sv. Michaela Archanděla na Starém Městě pražském. (V roce 1998 jsem připravil na vlastní žádost opozičního poslance P. Dostála písemnou i ústní interpelaci na stejné téma). Podle plánu měla být podána písemná interpelace v červnu 2000. Termín se bohužel nepodařilo dodržet, dle vysvětlení P. Mareše, z technických důvodů. V září téhož roku jsem se jej proto zeptal, má-li zájem v započaté spolupráci pokračovat. Odpověď byla jednoznačně kladná a zdánlivě uspokojivá, absolvovali jsme několik pracovních schůzek. Před velikonocemi 2001 předseda rozptýlil mé pochybnosti o serióznosti svých úmyslů prohlášením, že interpelace vyžaduje jen kosmetické úpravy a slíbil, že ji podá ihned po svátcích. Nestalo se, a P. Mareš se mi začal vyhýbat. V otevřeném telefonním rozhovoru, s připomínkou předcházející zářijové diskuse, jsem mu opět nabídl od spolupráce odstoupit bez udání důvodu a vyzval jej k jasné odpovědi ano-ano, ne-ne s tím, že mám připraven i alternativní plán. Předseda rezolutně odmítl mé obavy z opakování scénáře předešlého roku, a ujistil mne o promptním splnění daného slibu. Při následné osobní schůzce však zpochybnil připravenost slib dodržet výmluvami na přílišnou složitost a závažnost kauzy a omezené časové možnosti. Odpověděl jsem, že bych byl tuto argumentaci akceptoval jako korektní a legitimní o měsíc dříve, a navrhl mu kompromisní řešení: předseda podá pouze interpelaci písemnou (bez níž není možné o tématu hlasovat ve Sněmovně), která byla podle jeho tvrzení již připravena, a nemohla jej tudíž časově nijak zatížit, a pro ústní fázi budeme společně hledat alternativního nositele. P. Mareš souhlasil a souhlas potvrdil stiskem ruky. Dohodnutým termínem podání byl čtvrtek 17/05/01. Následující týden jsem se předsedy osobně zeptal, zda interpelaci podal. Odpověď byla uspokojivá: "Ve čtvrtek ne, ale v pondělí ano" (21/05/01). Požádal jsem o kopii registrace, přičemž byl domluven způsob jejího převzetí. Ten však selhal, a proto jsem se obrátil s prosbou o její poskytnutí na organizační oddělení PSP ČR. Zde vyšlo najevo, že inkriminovaná interpelace podána nebyla. Teoretickou alternativou podání mohlo být její přímé zaslání ministru kultury, ale ani jeho sekretariát o ní neměl žádné informace. Telefonicky jsem se proto dotázal P. Mareše, jakou formou interpelaci podal. Dostalo se mi stručné a uspěchané odpovědi, v níž před rychlým zavěšením zazněla slova: "normální, klasickou..." Znovu jsem pečlivě ověřil původní údaje na organizačním odboru PSP i sekretariátu ministra, se stejným výsledkem: pohřešovaná interpelace nikdy neexistovala...

4/ Po Vašem předání petičních dokumentů Výboru pro kulturu a vzdělání (předem oběma stranami schváleném) mi jeho předseda P. Mareš písemně oznámil (18/04/01 - opět jedinou větou), že materiály postoupil předsedovi Podvýboru pro kulturu J. Talířovi.

J. Talíř dodnes nepodal žádnou odpověď. Vzhledem k osobnímu podílu viny na spáchané zločinné devastaci kostela sv. Michaela Archanděla v období, kdy zastával funkci ministra kultury, jeho alibistické mlčení nepřekvapuje, což však v žádném případě neznamená, že s ním lze souhlasit. Současná funkce jej zavazuje k respektování právních norem a k plnění povinností z ní plynoucích. Z hlediska budoucí prevence je legitimní požadovat alespoň deklaratorně objektivní a kvalifikované posouzení jeho minulé politické zodpovědnosti (podobně jako u dalších protagonistů celé série omylů a chybných rozhodnutí).

Talířův náměstek V. Koronthály navzdory včasnému upozorňování na probíhající archeologicko-architektonickou a pietní devastaci chrámu sv. Michaela Archanděla odmítal pozitivně reagovat a naopak v srpnu a v prosinci 1997 podepsal první dva ze čtyř dodatků k nájemní smlouvě mezi Národní knihovnou a rakousko-českou společností Michal Praha s.r.o., jimiž byl ortel nad kostelem zpečetěn (poslední dva dodatky podepsal náměstek ministra kultury I. Racek - 12/98, 12/00). Dne 05/05/98 během schůzky na Ministerstvu kultury (jíž jsem byl přítomen) za účasti nejvyšších autorit odborných kruhů a Katolické církve V. Koronthály demonstroval totální absenci profesionální kompetence i morální způsobilosti zastávat svěřenou funkci:

Na námitku proti dvoupatrové restauraci v půdním prostoru chrámu reagoval nepřijatelnou výmluvou, že mu "stavební dělníci při návštěvě místa minulý týden řekli, že v kostele restaurace nebude". Dále zcela vážně prohlásil, že s ohledem na možné porušení pocitů věřících občanů "MK velmi dbalo na to, aby název multimediálního projektu nebyl 'Tajemství sv. Michala', ale 'Tajemství u sv. Michala'." V této souvislosti lze citovat současného ministra kultury P. Dostála, který show nazval "lunaparkem" (ČTV 1998): "Řadil jsem se a řadím se k odpůrcům toho programu, který je tam prováděn, leč to je všechno, co jako ministr kultury v této době mohu udělat; jen se zařadit. Protože si musíte uvědomit, že ten program, který tam je, byl řádně schválen doložkou jako projekt, který podepsal tehdejší náměstek ministra kultury pan Koronthály".

Je paradoxní a obtížně tolerovatelné, že se V. Koronthály později stal náměstkem starosty pro Prahu 1, J. Buergermeistera, v jehož administrativní působnosti chrám sv. Michaela Archanděla leží, a od roku 2001 kancléřem Pražského arcibiskupství. Takový příklad "recyklace kádrů" je v příkrém rozporu s oficiálně deklarovanými snahami naší společnosti důsledně a efektivně vymanit českou politickou a exekutivní sféru z víru chronických staronových "nemocí".

Neschopnost či neochotu k sebereflexi a hledání cesty k nápravě spáchaného "barbarského činu" (citace z dopisu ministra kultury P. Dostála) J. Talíř ukázal již během interpelace v PSP ČR dne 14/05/98, kdy spolu s tehdejším předsedou klubu KDU-ČSL J. Borákem hlasoval proti zájmu kostela, aby podržel svého resortního nástupce M. Stropnického, který tento zrůdný zločin hájil jako "přijatelný kompromis". Neuhájil, neboť Poslanecká sněmovna výsledkem hlasování 68 : 24 hlasům ve prospěch chrámu sv. Michaela Archanděla jasně potvrdila legitimitu úsilí všech lidí dobré vůle, kteří bojují za záchranu naší národní i evropské identity. Je však smutné, že reprezentanti křesťanských tradic a křesťanského životního stylu neměli na tomto zřetelném vítězství smysluplného konzervativního zájmu žádnou zásluhu: z celého poslaneckého klubu KDU-ČSL hlasovali v souladu se svým posláním (a svědomím) pouze J. Karas a V. Lukáš, který již bohužel v poslaneckých lavicích nesedí. Tito dva spravedliví vyvážili negativní hlasy svých kolegů zmíněných výše na nulový stav. A kde byli ostatní "křesťané"? Neměli snad právě oni pozdvihnout hlas jako první?! (Toto je oprávněná otázka drtivé většiny populace výrazně sekularizované české společnosti...)

5/ Po nečestném selhání P. Mareše v květnu 2001 se na podzim téhož roku tématu interpelace ujal předseda Stálé komise PSP ČR pro kontrolu OT PČR, poslanec T. Kladívko. Po několika efektivních pracovních schůzkách byl text interpelace podán a řádně zaregistrován v sekretariátu předsedy PSP ČR V. Klause dne 01/11/01. Ministr kultury P. Dostál na interpelaci odpověděl dne 28/11/01. Lze důvěryhodně prokázat, že text jeho odpovědi obsahuje tvrzení, která - bohužel - patří do kategorie polopravd, nepravd a lží.

Velmi vstřícný postoj a účinnou pomoc aktivitám ECSSU projevil předseda parlamentního Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Z. Škromach (mj. požádal o písemné vysvětlení ministra kultury P. Dostála) a předseda Výboru pro evropskou integraci J. Zvěřina (mj. rovněž podepsal mezinárodní petici).

Naopak pokusy o komunikaci s předsedou PSP ČR V. Klausem byly zcela neúspěšné, navzdory detailním informačním podkladům, které jsem mu oficiálně osobně předal. Netečnost V. Klause je překvapující a současně znepokojující také proto, že na počátku této kauzy sehrál významnou roli: ve funkci premiéra české vlády podepsal dne 18/08/93 vládní výjimku, která umožnila prodej kostela sv. Michaela Archanděla v dražbě (výsledky aukce byly zpětně anulovány a chrám se vrátil do rukou státu - Národní knihovny). Tato skutečnost kontrastuje s jeho suverénním tvrzením ze 04/09/01, kdy na mou opětovnou prosbu o pracovní schůzku kategoricky prohlásil: "To není můj business!"

Bývalý poslanec I. Němec, současný radní pro kulturu pražského Magistrátu, byl jediným členem ODS hlasujícím při výše zmíněné interpelaci v PSP ČR (14/05/98) ve prospěch kostela sv. Michaela Archanděla. Je tudíž překvapující, že nyní možností svého úřadu nevyužívá, a projevuje alibistickou pasivitu. Na zasedání Zastupitelstva HMP (29/03/01) přednesl starosta P. Bratský interpelaci žádající o nápravu S. Q. Výrazným podnětem pro ni bylo konání pompézní erotické diskotéky v chrámu sv. Michaela Archanděla 30/03/01, inzerované plakáty na veřejných místech v Praze (další diskotéka proběhla 31/12/01). Před zahájením interpelací jsem radnímu I. Němcovi předal právní analýzu nájemní smlouvy mezi NK a firmou Michal Praha s.r.o. s výčtem modelových možností ukončení nájemního vztahu ze strany státu včetně možných důsledků. Starosta P. Bratský deklaroval otázky, k jejichž zodpovězení se při svém vystoupení radní I. Němec zavázal. Na mé opakované urgence (14/04/01, 17/11/01) radní ve své odpovědi (22/11/01 - po déle než 7 měsících) stručně sděluje, že "po prozkoumání všech právních stránek předmětné problematiky nemůže hl. m. Praha v této věci konat žádné právní úkony, neboť nemá k uvedené stavbě žádný majetkový vztah." Důkazem nepravdivosti tohoto tvrzení je usnesení Rady Zastupitelstva HMP (26/10/93) k dražbě kostela sv. Michaela Archanděla, které "konstatuje, že byl porušen zákon, protože vlastník památkově chráněného objektu jej přednostně nenabídl ke koupi hl. m. Praze..." V důsledku tohoto podnětu vydal Obvodní soud pro Prahu 1 předběžné opatření, odkládající aukci za účelem vyjasnění situace. (Soudní verdikt doručil do aukční síně bývalý tajemník MHMP, současný poslanec J. Vidím, jemuž však nebylo umožněno dokument uplatnit a probíhající aukci zastavit).

Ve světle obecné, naivně alibistické a zjevně nepravdivé odpovědi radního I. Němce, která se zcela vyhýbá pěti konkrétním dotazům a požadavkům specifikovaným v interpelaci, vyznívá jeho "přání mnoha úspěchů ve Vašem záslužném počínání" jako prázdná, hluchá a cynická fráze. Dokreslením její licoměrnosti je emocionální prohlášení I. Němce z 19/12/01, že jej nezajímá, co si o něm občané Prahy myslí. Tento nezájem potvrdila i jeho předem deklarovaná neúčast na tiskové konferenci, organizované na MHMP dne 17/12/01 za účasti odborných, církevních a diplomatických kruhů (AV ČR, UK,...; delegace českého primase Pravoslavné církve; zejména italský velvyslanec deklaroval explicitní podporu projektu ECSSU). Primátor J. Kasl účast slíbil, na poslední chvíli se omluvil z důvodu paralelní akce. Signifikantním indikátorem upřímnosti zájmu o nápravu důsledků zločinné devastace a o respektování mravního a právního řádu v naší zemi byla absence zástupců Arcibiskupství pražského a Ministerstva kultury, jejichž představitelé na pozvání neodpověděli. K negativním ukazatelům patří i selhání slibu MHMP o akci informovat média.

Účastníci konference jasně deklarovali a potvrdili smysl a význam úsilí o rehabilitaci chrámu sv. Michaela Archanděla: naplnit volání prezidenta V. Havla po "vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí". Ukázat, zda národ svatého Václava, svatého Vojtěcha, svaté Anežky, Mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského i Jana Palacha je ještě vůbec schopen říci a slyšet pravdu, a ve smyslu prezidentského slibu (29/12/89) ji chce prosadit proti stále se opakujícím útokům lží a polopravd, jež se podle goebbelsovské logiky postupně stávají "pravdou" ?!

Vyústěním tiskové konference je otevřený dopis prezidentovi, kardinálovi a premiérovi, podepsaný cca 30 signatáři. K nim patří nejvyšší, nezpochybnitelné odborné autority ČR. Spolu se všemi lidmi dobré vůle očekávají zásadní změnu postoje kompetentních exekutivních orgánů: od liknavého nezájmu a zatvrzelého předstírání, že vše je v nejlepším pořádku a nic se nedá dělat (připomínajícího tragikomický příběh H. Ch. Andersena "Císařovy nové šaty"), k moudré otevřenosti a k uvolnění politické ochoty konečně zjednat (po deseti letech !) účinnou, plnohodnotnou a důslednou nápravu statutu quo. (Dopis dosud nebyl mediálně publikován).

Velmi vstřícný postoj a účinnou pomoc aktivitám ECSSU projevil předseda parlamentního Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Z. Škromach (mj. požádal o písemné vysvětlení ministra kultury P. Dostála) a předseda Výboru pro evropskou integraci J. Zvěřina (mj. rovněž podepsal mezinárodní petici).

Naopak pokusy o komunikaci s předsedou PSP ČR V. Klausem byly zcela neúspěšné, navzdory detailním informačním podkladům, které jsem mu oficiálně osobně předal. Netečnost V. Klause je překvapující a současně znepokojující také proto, že na počátku této kauzy sehrál významnou roli: ve funkci premiéra české vlády podepsal dne 18/08/93 vládní výjimku, která umožnila prodej kostela sv. Michaela Archanděla v dražbě (výsledky aukce byly zpětně anulovány a chrám se vrátil do rukou státu - Národní knihovny). Tato skutečnost kontrastuje s jeho suverénním tvrzením ze 04/09/01, kdy na mou opětovnou prosbu o pracovní schůzku kategoricky prohlásil: "To není můj business!"

Bývalý poslanec I. Němec, současný radní pro kulturu pražského Magistrátu, byl jediným členem ODS hlasujícím při výše zmíněné interpelaci v PSP ČR (14/05/98) ve prospěch kostela sv. Michaela Archanděla. Je tudíž překvapující, že nyní možností svého úřadu nevyužívá, a projevuje alibistickou pasivitu. Na zasedání Zastupitelstva HMP (29/03/01) přednesl starosta P. Bratský interpelaci žádající o nápravu S. Q. Výrazným podnětem pro ni bylo konání pompézní erotické diskotéky v chrámu sv. Michaela Archanděla 30/03/01, inzerované plakáty na veřejných místech v Praze (další diskotéka proběhla 31/12/01). Před zahájením interpelací jsem radnímu I. Němcovi předal právní analýzu nájemní smlouvy mezi NK a firmou Michal Praha s.r.o. s výčtem modelových možností ukončení nájemního vztahu ze strany státu včetně možných důsledků. Starosta P. Bratský deklaroval otázky, k jejichž zodpovězení se při svém vystoupení radní I. Němec zavázal. Na mé opakované urgence (14/04/01, 17/11/01) radní ve své odpovědi (22/11/01 - po déle než 7 měsících) stručně sděluje, že "po prozkoumání všech právních stránek předmětné problematiky nemůže hl. m. Praha v této věci konat žádné právní úkony, neboť nemá k uvedené stavbě žádný majetkový vztah." Důkazem nepravdivosti tohoto tvrzení je usnesení Rady Zastupitelstva HMP (26/10/93) k dražbě kostela sv. Michaela Archanděla, které "konstatuje, že byl porušen zákon, protože vlastník památkově chráněného objektu jej přednostně nenabídl ke koupi hl. m. Praze..." V důsledku tohoto podnětu vydal Obvodní soud pro Prahu 1 předběžné opatření, odkládající aukci za účelem vyjasnění situace. (Soudní verdikt doručil do aukční síně bývalý tajemník MHMP, současný poslanec J. Vidím, jemuž však nebylo umožněno dokument uplatnit a probíhající aukci zastavit).

Ve světle obecné, naivně alibistické a zjevně nepravdivé odpovědi radního I. Němce, která se zcela vyhýbá pěti konkrétním dotazům a požadavkům specifikovaným v interpelaci, vyznívá jeho "přání mnoha úspěchů ve Vašem záslužném počínání" jako hluchá a prázdná fráze. Dokreslením její licoměrnosti je emocionální prohlášení I. Němce z 19/12/01, že jej nezajímá, co si o něm občané Prahy myslí. Tento nezájem potvrdila i jeho předem deklarovaná neúčast na tiskové konferenci, organizované na MHMP dne 17/12/01 za účasti odborných, církevních a diplomatických kruhů (AV ČR, UK,...; delegace českého primase Pravoslavné církve; zejména italský velvyslanec deklaroval explicitní podporu projektu ECSSU). Primátor J. Kasl účast slíbil, na poslední chvíli se omluvil z důvodu paralelní akce. Signifikantním indikátorem upřímnosti zájmu o nápravu důsledků zločinné devastace a o respektování mravního a právního řádu v naší zemi byla absence zástupců Arcibiskupství pražského a Ministerstva kultury, jejichž představitelé na pozvání neodpověděli. K negativním ukazatelům patří i selhání slibu MHMP o akci informovat média.

Účastníci konference jasně deklarovali a potvrdili smysl a význam úsilí o rehabilitaci chrámu sv. Michaela Archanděla: naplnit volání prezidenta V. Havla po "vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí". Ukázat, zda národ svatého Václava, svatého Vojtěcha, svaté Anežky, Mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského i Jana Palacha je ještě vůbec schopen říci a slyšet pravdu, a ve smyslu prezidentského slibu (29/12/89) ji chce prosadit proti stále se opakujícím útokům lží a polopravd, jež se podle goebbelsovské logiky postupně stávají "pravdou" ?!

Vyústěním tiskové konference je otevřený dopis prezidentovi, kardinálovi a premiérovi, podepsaný cca 30 signatáři. K nim patří nejvyšší, nezpochybnitelné odborné autority ČR. Spolu se všemi lidmi dobré vůle očekávají zásadní změnu postoje kompetentních exekutivních orgánů: od liknavého nezájmu a zatvrzelého předstírání, že vše je v nejlepším pořádku a nic se nedá dělat (připomínajícího tragikomický příběh H. Ch. Andersena "Císařovy nové šaty"), k moudré otevřenosti a k uvolnění politické ochoty konečně zjednat (po deseti letech !) účinnou, plnohodnotnou a důslednou nápravu statutu quo. (Dopis dosud nebyl mediálně publikován).

6/ Dne 04/04/01 jsem požádal předsedu Senátu PČR P. Pitharta o předání dopisu prezidentovi Evropské komise R. Prodimu, neboť pravděpodobnost mého setkání s ním byla velmi nízká. Předseda slíbil mé prosbě vyhovět, bohužel slib nesplnil. Díky příznivému vývoji událostí jsem však R. Prodimu dne 06/04/01 kopii dopisu s přílohami předal osobně. (Při této příležitosti prezident EK jednoznačně potvrdil, že se v Praze nebojuje za jeden, byť jakkoliv výjimečný monument, nýbrž za záchranu kořenů evropské křesťanské civilizace). Původní originál dopisu mi byl později po složitých peripetiích vrácen ze sekretariátu předsedy Senátu.

S P. Pithartem jsme o kauze chrámu sv. Michaela Archanděla jednali v minulosti již vícekrát; na intronizaci biskupa D. Duky v Hradci Králové v září 1998 ve mně vzbudil důvěru v účinnou pomoc slovy: "Nemusíte mne přesvědčovat, je to zločin, udělám cokoliv, připomeňte mi to." Výsledkem následných rozhovorů byl kvalitní kritický dopis, který tehdejší místopředseda Senátu zaslal (01/04/99) šéfredaktoru Učitelských novin J. Freyovi (ostrý protest napsal mj. děkan FF UK F. Vrhel), proti masivní desetitýdenní propagaci obludné lunaparkové show "St. Michael's Mystery" v kostele sv. Michaela Archanděla na stránkách tohoto pedagogického periodika; apeluje v něm na změnu šéfredaktorova postoje zdůrazněním hodnoty sebereflexe: "Vždyť přiznat pochybení je dnes ctností z nejvzácnějších". P. Pithart vyslovil mj. také příslib možného jednání s prezidentem V. Havlem.

Jednoznačným stoupencem rehabilitace práv chrámu sv. Michaela Archanděla je bývalý místopředseda Senátu J. Musial. Pozitivní postoj zaujali jeho současní nástupci ve funkci J. Ruml (podpořil svým podpisem mezinárodní petiční akci), Z. Vojíř a řada dalších senátorů.

7/ S předsedou vlády M. Zemanem jsme na dané téma hovořili od roku 1999 sedmkrát. Při druhém setkání premiér potvrdil prostudování poskytnutých informačních materiálů a na přímou otázku, zda můžeme počítat s jeho podporou, jasně a jednoznačně odpověděl: "To v každém případě můžete, pane kolego, již proto, že devastace kostelů se mi z duše hnusí." Během následujících setkání ad hoc projevoval vlídné a vstřícné porozumění. Postoj resortního ministra kultury komentoval slovy: "Víte, on má na to pan ministr Dostál trochu jiný názor, ale já jsem se ho snažil poněkud modifikovat." Při posledním rozhovoru (18/09/01) jsem mu dal k nahlédnutí originál deklarace podpory projektu ECSSU podepsaný nejvyšší autoritou Vatikánu pro danou kompetenci (výše zmíněný prezident Papežské komise pro kulturní monumenty Církve F. Marchisano) a znovu jej požádal o osobní pracovní schůzku. Premiér mi ji explicitně slíbil: "Ano, a doufám, že Vám nebude vadit, že se té schůzky zúčastní i pan ministr Dostál." Poděkoval jsem předsedovi vlády i písemně a ujistil jej, že účast ministra kultury naopak velmi vítám. Ten však pozvání odmítl a schůzka se přes opakované urgence doposud neuskutečnila.

Z rozhovorů s členy (i bývalými) Zemanovy vlády (P. Dostál, J. Fencl, B. Fišer, M. Grégr, S. Gross, V. Grulich, J. Kavan, M. Kužvart, E. Lánský, P. Mertlík, O. Motejl, P. Rychetský, I. Svoboda, V. Špidla, V. Vetchý, E. Zeman) vyplynul důležitý závěr: bezpříkladnou devastaci chrámu sv. Michaela Archanděla většina Kabinetu odsoudila. Současně vzhledem k precedentnímu významu této závažné kauzy mnozí ministři považují rehabilitaci specificky jedinečné sakrální památky, tvořící nedílnou součást světového kulturního fondu, za potřebnou, při různé míře vnímání její naléhavosti. Pro šéfa resortu kultury je klíčovým faktorem otázka financí. Tento pohled nesdílí např. rozvážný ministr životního prostředí, který spolu s dalšími moudrými kolegy vnímá volbu priorit pod širším zorným úhlem. Současný ministr vnitra splnil slib svého předchůdce a inicioval kriminologické vyšetřování případu. Navíc je nezbytné mít stále na paměti, že vlastníkem kostela sv. Michaela Archanděla je stát, který vzniklou situaci zavinil selháním funkce svých správních nástrojů, a proto obvykle kladená otázka, kdo zaplatí cenu za nápravu barbarské kulturně-duchovní devastace, je tím logicky jasně zodpovězena. Odvoláváme-li se často na morální autoritu zakladatele prvního československého státu, jehož vysoká asketická postava s bystrýma, vědoucíma očima shlíží mj. i ze stěny pracovny místopředsedy Senátu vládní strany, lze připomenout slova jeho oblíbené písně: " ... Když se ti zlámalo, dej ho spravit, nauč se synečku hospodařit!"

Mimo to ve srovnání s jinými reálně nutnými výdaji v řádu desítek či stovek miliard korun (nákup stíhaček, oddlužení IPB,...) je potřebná částka relativně zanedbatelná. Přináší však mnohonásobně vyšší efekt: zatímco zbraně řeší pouze důsledky již nakumulovaných napětí, investice do hodnot ducha, kultury a vzdělání jsou účinnou prevencí, která vzniku ohnisek napětí předchází.

8/ V prosinci roku 2000 jsem osobně předal kopie průvodních dopisů (s překladem) pro prezidenta Evropské komise R. Prodiho a prezidenta Evropské lidové strany W. Martense následujícím českým institucím: Kanceláři prezidenta, Parlamentu, Úřadu vlády, Ministerstvu kultury, Ministerstvu zahraničních věcí, Kanceláři primátora hlavního města Prahy, Arcibiskupství pražskému; dále Apoštolské nunciatuře a Řádu servitů. Na jaře následujícího roku (04/00) jsem se v KPR telefonicky informoval na osud předaných dokumentů (22/12/99 v podatelně Pražského Hradu) a audience u prezidenta V. Havla. Byl jsem vyzván, abych zavolal cca o týden později s ujištěním, že se danou problematikou "určitě někdo zabývá, pravděpodobně paní doktorka Štětinová". Při druhém telefonátu jsem se však dozvěděl, že se dokumenty nezabývá nikdo, protože "takový materiál KPR nikdy nedostala..." Po dohodě s ředitelem politického odboru KPR P. Fischerem jsem KPR zaslal nový soubor kopií a v následné korespondenci (22/02/01) pan prezident při vědomí "skutečné hodnoty této kulturně-historické památky" odpověděl, že mu je naše "úsilí o záchranu tohoto objektu velmi sympatické" a vyslovil víru, že jej budeme "i nadále informovat o vývoji této záležitosti". Méně povzbudivě působila věta v témž dopisu: "Bohužel však není možné, aby se pan prezident v této věci angažoval, protože nemůže zpochybňovat legálně uzavřené právní závazky, a to ani v případě, že by se s daným aktem plně neztotožňoval." J. Štětinová v telefonním rozhovoru projekt ECSSU zhodnotila kladně, sdělila mi však, že "pan prezident má jiné priority". Pro úplnost připomínám, že jsem o kauze chrámu sv. Michaela Archanděla v minulosti jednal také s bývalým kancléřem I. Medkem, bohužel bez jakéhokoliv efektu.

Sympatizující podpora prezidenta V. Havla plně harmonizuje s jeho slibem vysloveným v děkovném projevu po zvolení prezidentem Československa (29/12/89): "Děkuji vám, vaši důvěru nezklamu, pravda zvítězí", i s jeho diagnosticky přesnými postřehy vyjádřenými ve výročních projevech 28/10/01 (A) a na Nový rok 2002 (B).

Volně citováno (A):

"cítím kolem nás málo občanské hrdosti a vlastenecké odvahy; lze pozorovat velmi slabou potřebu sloužit spravedlnosti, odsoudit vše odsouzeníhodné; vlažnost a ochablost...; některé přetrvávající způsoby myšlení, postoje k světu a hodnotové stupnice se v podstatě neliší od způsobů pěstovaných komunizmem, aplikovaných na nové poměry; pokoru a údiv vystřídala pýcha ...; za cíl a smysl lidského snažení je vydáván bezbřehý, jen a jen kvantitativní hmotný růst ... a podrobovat ho kritické reflexi či upozorňovat na hrůzy, k nimž začasté vede - to je málem vydáváno za protistátní činnost; autorita moci se pokouší srůstat s autoritou pravdy; zase je nadáváno všem, kdo si troufají samostatně, nezávisle a kriticky myslet, mluvit a psát; občané, kteří se zajímají o veřejné věci, označovaní za samozvance, mohou zůstat beznadějně osamělými, izolovanými, bezmocnými, a proto snadno manipulovatelnými; zbavit se všeho špatného nebude lehké, ale já pevně věřím, že se nám to podaří; víra ve spravedlnost, úcta k hrdinství a dobrému lidskému dílu..."

(B):

"letošní rok by mohl být přelomový ... teprve teď budeme zřejmě rozhodovat o charakteru našeho státu, o klimatu ve veřejném životě; budeme otevřenou demokratickou společností umožňující všem občanům, aby ovlivňovali její osud ... nebo bude rozhodovat úzké bratrstvo ovládající ekonomickou a mediální moc? Budeme státem hrdých občanů, kteří se nebojí před nikým mluvit ... nebo státem, v němž se nevyplácí přijít do sporu s vlivnými? Budeme společně pečovat o tvář našich sídel a krajiny ... nebo bude veřejný život poznamenán nenávistí, závistí, intrikami a manipulacemi? Máme mezi sebou moderní normalizátory ..., ale jsou mezi námi tisíce takových, kteří navzdory všem obtížím, a dokonce bez nároku na zisk či slávu, usilují o dobré věci; stateční občané, kteří se dokážou vzepřít moci menšiny lidí, nemajících sice žádné skrupule, ale o to víc podezřele nabytých peněz a z nich pramenícího vlivu; kdo převládne, záleží jen na míře odvahy a prozíravosti každého z nás; měli bychom se ptát politiků a pečlivě zkoumat, zda nás nebalamutí, vědět, jak chtějí čelit všem projevům mafiánství, posilovat moc práva i vliv občanů, jejich sdružení ... jak míní prosazovat úctu k mravnímu i právnímu řádu; (na rozcestí evropské integrace:) buď se otevřeme svému okolí, anebo se uzavřeme do sebe v bláhové naději, že nejlepší bude, když nám nikdo nebude do ničeho mluvit, protože my přece víme všechno nejlépe; buď necháme do své země proudit svobodného ducha, smysl pro právo a občanskou kulturu ... nebo ještě více usnadníme život tunelářům, šejdířům a lidem bez skrupulí; buď se budeme podílet na společném pěstování duchovních i materiálních hodnot našeho kontinentu ... nebo dáme přednost být zahnívajícím skanzenem; (o národní identitě:) denně ji mnozí z nás rozpouštějí przněním českého jazyka, banalizací architektury, ničením krajiny, přehlížením kultury a kopáním do svobodného kritického myšlení; do evropských a světových souvislostí se včleňujeme respektem získaným svou výkonností, objevy, myšlenkami, statečností, typem své odpovědnosti za svět, druhem své péče o naše kulturní dědictví a své starosti o tvář naší země; (o smyslu tragického teroristického neštěstí:)...veliká výzva k činům, k prohloubení lidské solidarity, schopnosti sebeomezení a ochoty bojovat za základní lidské hodnoty, velký podnět k nové reflexi světa a všech jeho ohrožení; ta hrůza přilétla - v duchu Apokalypsy - z nebe. Kéž by nás všechny přiměla dívat se častěji a pozorněji vzhůru, nad nás, kde je tradičně lidskými kulturami tušen zdroj tajemného daru, kterým je tento svět, život v něm a lidský duch! ... Věřím pevně, že v tomto přelomovém roce se nám všem podaří zaznamenat významná vítězství nad těmi, kdo neblaze zamořují naše ovzduší."

Pravdivost a váhu prezidentových slov plně potvrzuje mj. poslední hodnotící zpráva Evropské komise: jedním z nejzávažnějších handicapů České republiky je obtížná vymahatelnost práva.

V září roku 2001 jsem se obrátil se žádostí o pomoc na zakladatelku Nadace Vize, manželku prezidenta republiky paní D. Havlovou, která naší prosbě vyhověla a projevila výraz své solidarity podpisem mezinárodní petice za záchranu kostela sv. Michaela Archanděla (26/10/01). Téhož dne jsem - po předchozí dohodě s pracovnicí právního odboru KPR J. Chalupovou - předal v podatelně Pražského Hradu závažný dopis pro pana prezidenta, na jehož odpověď dosud čekám.

9/ Na závěr si dovolím tři aktuální relevantní srovnání:

A/ Ministr kultury P. Dostál se rozhodl ukončit provoz slavného otáčivého hlediště v parku krumlovského zámku navzdory petiční akci, k jejímž signatářům se připojil také Dostálův stranický kolega, místopředseda vlády České republiky P. Rychetský. Ministr argumentoval mj. tím, že se připravuje příjezd evropského komisaře, který se má na místě s celým případem podrobně seznámit (TV Nova, "Na vlastní očí", 15/01/02).

Podobnost s kauzou chrámu sv. Michaela Archanděla je evidentní a velmi markantní: v obou případech se jedná o "očištění" historické kulturní památky od novodobých prvků 20. století, jimiž byl stylově porušen její původní obraz a významový smysl jejího autentického obsahu. Vnější estetický kontrast anglické zahrady s tělesem točny, podobným rejdující lodi, je přitom z hlediska míry nesouladu zcela zanedbatelný a nesrovnatelný s archeologickou devastací, architektonickým znetvořením a vulgárním pietním zneuctěním jednoho z nejcennějších sakrálních monumentů Evropy. (N.B. Večer se neopakovatelný genius loci původního slovanského osídlení Starého Města pražského proměňuje v rejdiště prostitutek, jejichž práci v průchodu a na nádvoří, bývalém hřbitově, před kostelem sv. Michaela Archanděla usnadňuje jen o pár metrů dál nově otevřené "SEX-MACHINE-MUSEUM", či erotické bary s velkoplošnými obrazovkami v oknech Melantrichovy ulice, vystavující na odiv kolemjdoucím naduté tvary kyprých i svalnatých těl a ještě nadutější sebevědomí jejich propagátorů).

Jak je možné, že Ministerstvo kultury České republiky a potažmo Česká komise pro UNESCO mají dvě tak diametrálně odlišná měřítka a s naprosto nepochopitelnou rozporuplností posuzují stejný systémový problém zcela protichůdným způsobem?

Jak lze vysvětlit, že Česká komise pro UNESCO na svém posledním zasedání dne 20/12/01 zamítla žádost (po předběžně pozitivních ústních příslibech) o udělení morální záštity projektu ECSSU, který usiluje právě o důslednou, autentickou a důstojnou rehabilitaci kostela sv. Michaela Archanděla jakožto klenotu světového kulturního a duchovního odkazu, potažmo pod ochranou UNESCO, a to s cynicky alibistickou argumentací jeho neuskutečnitelnosti z důvodu "nereálnosti podmínky vypovězení nájemní smlouvy současného nájemce" (J. Moserová). Absurdnost tohoto rozhodnutí umocňuje fakt, že vlastníkem chrámu sv. Michaela Archanděla není nezávislý a neovladatelný privátní subjekt, nýbrž (stále ještě) český stát, který má ze zákona povinnost svědomitě a zodpovědně spravovat svěřený majetek.

Je si tuto absurdní skutečnost ministr kultury vůbec schopen uvědomit? Vzhledem k zápalu, s nímž hájil záchranu kostela sv. Michaela Archanděla v době opozičního mandátu při interpelaci svého resortního předchůdce M. Stropnického (14/05/98), by se to snad dalo očekávat. Proč tedy s lehkou elegancí a rychlostí blesku otočil kormidlo svého postoje do protisměru, jakmile usedl na ministerské křeslo? Může být zdůvodněním a omluvou programové nevůle pokračovat v započatém díle nápravy zločinu odpověď novopečeného ministra (?): "Když se na to dívám jako ministr kultury, tedy musím říci pokorně - ano, byla opravena památka, na kterou stát neměl peníze..." (ČTV, 13/08/98). A proč stále není ochoten reagovat a houževnatě odmítá všechny pokusy o jednání?

---

Občan má právo vyžadovat od ministra korektní a poctivý přístup k plnění povinností plynoucích ze zákona, tj. zodpovědně pečovat o svěřený státní majetek, který je naším společným bohatstvím a současně jednou z perel světového kulturního dědictví. Měl-li současný ministr kultury dost odvahy a energie bojovat za tento klenot v období svého opozičního mandátu, po získání ministerských pravomocí je povinen hájit jeho zájmy s dvojnásobnou rasancí. Vytrvale, důkladně, až ke konečnému prosazení národního, evropského i světového zájmu. Zanedbá-li tuto povinnost, či dokonce jedná ve zjevném protikladu s ní, bude shledán nekompromisním pohledem dějin ministrem špatným a nespravedlivým, který této zemi i celému svobodnému lidskému společenství způsobil závažnou hodnotovou škodu, nevyčíslitelnou přímými ekonomickými ukazateli, avšak definovatelnou úbytkem míry lidskosti ve vzájemných vztazích; ten působí pokles etického a estetického potenciálu ve společnosti a vede k otupení citlivé vnímavosti jedince, k nespokojenosti a frustraci posilující agresivitu, k hledání chybějícího uspokojení v drogách, k sebevraždám, k zločinným aktivitám a nadnárodnímu terorismu. Finanční ztráty způsobené těmito fenomény jsou již konkrétně vyčíslitelné v miliardách dolarů. Zastavme tedy zločinné trendy v počátcích. Antoine de Saint-Exupéry říká, že nevytrhnou-li se baobaby včas, dokud jsou malými, zdánlivě nevinnými rostlinkami, navíc obtížně odlišitelnými od druhých, svými rychle a agresivně rostoucími kořeny brzy roztrhnou planetu... Máme ještě čas tupě zírat v sebevražedné nečinnosti na všudypřítomnou rakovinu finančních a jen finančních zájmů, jimž "svítí zelená" za každou cenu?! Tyto cynické komerční trendy právem ostře kritizoval opoziční poslanec P. Dostál při své obdivuhodné interpelaci v PSP ČR 14. května 1998...

Opakované výzvy ministra P. Dostála: "Pane doktore, přineste mi půl miliardy a budeme se o tom bavit", jsou ve smyslu předchozí úvahy nejen neprofesionální, ale současně hluboce nespravedlivé a nemravné. V bilanci postojů vrcholných evropských i světových struktur je tento přístup dvojnásob závažný, logicky neobhájitelný a neudržitelný. Místo přímé nabídky ke korektnímu jednání o efektivní nápravě stavu věcí mi ministr P. Dostál svým dopisem ze 17/10/01 lakonicky sděluje: "...záležitost bývalého chrámu sv. Michala je pro Ministerstvo kultury uzavřena a v další korespondenci na toto téma nemám v úmyslu pokračovat". S takovou arogancí moci se nemá právo chovat vedoucí představitel administrativního, tj. "služebního" orgánu, který je povinen svědomitě pečovat o svěřené statky a který je za své spolehlivé fungování financován z peněz daňových poplatníků naší země. Ministerstvo kultury se nemůže vymanit z dílu své zodpovědnosti za akt bezprecedentního zločinného barbarismu evropských dimenzí.

K této závažné chybě současného ministra kultury přistupují četné další chyby, mj. tvrzení o nálezu unikátního židovského pohřebiště evropského významu z 13. stol. ve Vladislavské ulici v Praze, které je nejstarším židovským hřbitovem v ČR (založen roku 1254) a jedním z nejstarších v Evropě: "Z hlediska kulturně-uměleckého to má prostě hodnotu nulovou" (ČTV, 1999). Dále přivolení ke stavbě zcela nesourodé reklamní krychle v Sovových mlýnech, hyzdící harmonický celek původní zástavby aj. Ministrovy chvályhodné výroky spojené s "Lidickou aférou" ("To je nehoráznost, to není možné, že národ zapomíná na svoji minulost", a zvláště "V tomto případě platí dvojnásob, že mlčení znamená souhlasit se zločinem", jsou v příkrém rozporu s jeho alibistickými výmluvami na nedostatek finančních prostředků, jimiž se soustavně snaží umlčet ty, kdo právem volají o pomoc. Jednou ze smutných ilustrací této zatvrzelé neochoty a profesionální neschopnosti jednat moudře a prozíravě je výše zmíněný ministrův "refrén" o přenášení finančních nákladů za nápravu důsledků selhání státní správy na bedra fyzických osob.

Nestor české památkové péče, vážený prezident ICOMOS úctyhodného věku, D. Líbal nedávno vyjádřil svou lítost, bolest a zděšení nad žalostným stavem péče o kulturní dědictví naší země; významný profesor dějin umění, člen AV ČR I. Kořán při příležitosti tiskové konference 17/12/01 na MHMP uvedl, že za posledních 10 let bylo zničeno řádově 40 % veškerého movitého kulturního majetku ČR (devastace, ztráty, krádeže,...)

---

Proč předseda Senátu ČR P. Pithart a premiér české vlády M. Zeman nejsou schopni či ochotni splnit své sliby, ačkoliv jim byly mnohokrát ústně i písemně připomínány? Proč předseda Výboru pro kulturu a vzdělání P. Mareš v této závažné kauze podváděl a lhal? Proč je u mnohých jedinců třeba neustále narážet na nepochopení, nezájem, strach či zbabělost, faleš, aroganci i vyhrožování? ("Geben Sie die Haende weg davon, sonst ... werden Sie die Konsequenzen tragen! - Dejte od toho ruce pryč, nebo ... ponesete důsledky!" - 26/04/98).

Proč má hlas pravdy vyslovený PSP ČR, kulturním výkvětem našeho národa i špičkami evropských a světových struktur, podepřený bezpočtem lidí dobré vůle, tak málo posluchačů v lůně exekutivní moci? Jen proto, že chrám sv. Michaela Archanděla leží v "nedotknutelné sféře zájmu" rakouského kapitálu (J. Nowikovsky), jehož se každý "opatrný" a "loajální" člověk bojí dotknout i nevhodně voleným slovem?

---

Hlasování ve Sněmovně (14/05/98) předcházela vystoupení několika poslanců; významný archeolog Z. Klanica vyjádřil jasné a jednoznačné stanovisko: "Jako člověk, který se stále ještě profesionálně zabývá našimi nejstaršími dějinami, musím plně podpořit to, co tady uvedl kolega Dostál, protože došlo skutečně na Starém Městě ke zbytečnému a neodvolatelnému zničení velmi důležitého pramenného materiálu k počátkům slovanského osídlení této oblasti. Myslím si, že to bylo v důsledku vážného pochybení státních orgánů, a je potřeba z toho vyvodit patřičné závěry."

Bývalý předseda České národní rady a ex-ministr kultury české vlády M. Uhde reagoval věcným a zásadním prohlášením, že výkonné a zákonodárné orgány nemají tolerovat stav, "kdy exekutivní funkcionář shledává, že formálně je vše v pořádku a nedá se nic dělat, a přitom uznává spolu se svými kritiky, že stav není dobrý, a mělo by se s ním něco dělat... Já jsem přesvědčen, že to není možné, že to společně ani exekutiva ani poslanci nemáme trpět! Nemáme trpět stav, který objektivně všichni pojmenováváme jako nešťastný, a někteří z nás říkají, že se nedá nic dělat. To je špatné!" (Navzdory tomuto spravedlivému rozhořčení se zdržel hlasování).

V logické návaznosti lze citovat též prohlášení bývalého ministra spravedlnosti, J. Nováka (ČTV, 1998; bohužel v rozporu s jeho hlasováním), ve vazbě na chybějící správní soudnictví a rizika finančních postihů, které ČR hrozí: "My si takto připravujeme, podle mého přesvědčení, potravu pro Evropský soud pro lidská práva a neseme riziko, že si občané budou na tento fakt stěžovat a že jednoho dne může tento stát nést riziko poměrně vysokých finančních plnění." (Pravdivost jeho slov se začíná reálně naplňovat).

Smysl a význam pravdivé a důstojné rehabilitace chrámu sv. Michaela Archanděla potvrdil osobně prezident Evropské komise R. Prodi (04/01, 08/01), oficiálním dokumentem prezident Evropské lidové strany W. Martens (01/00); jeho zhanobení striktně odsoudili prezident nejsilnější frakce Evropského parlamentu H.-G. Poettering (02/00; archeologickou, architektonickou a pietní devastaci kostela nazval "svatokrádeží, kterou je nutno ukončit") a ministryně Regionální vlády v Moskvě E. V. Markova ("...plány na využití pražského chrámu sv. Michaela jako zábavního podniku s restaurací, kabaretem a striptýzem jsou zneuctěním historických, kulturních a duchovních tradic jak České republiky, tak i celého našeho Evropského domu"). Evropská komise nabízí možnost získat finanční prostředky na vybudování ECSSU. Snahy o záchranu kostela schválil osobně prezident Rady Evropy R. Johnston (06/00) a UNESCO v Římě (08/00, 07/01), projekt ECSSU oficiálně podpořili prezident Papežské komise pro kulturní monumenty Církve F. Marchisano (08/00, 07/01, 01/02), prezident Rady magistrátu v Benátkách s kolegiem (09/01), k mezinárodní petiční akci se připojily odborné a laické kruhy mj. v Itálii, Velké Británii, Dánsku, Polsku, atd...

B/ Vláda České republiky učinila strategické rozhodnutí na svém vlastním území investovat miliardové částky do jaderného energetického gigantu Temelín a oficiálně jej považuje za smysluplný a bezpečný projekt. Určité kruhy (nejen) v sousedním Rakousku s tím nesouhlasí, vytrvale a důrazně protestují, neboť se obávají ohrožení svého životního prostředí. A rakouské vládní instituce tyto protesty svých občanů vnímají, volající hlasy slyší a v rámci kompetencí a politických prostředků své země je respektují až na hranice krize domácí koaliční vlády...

---

Rakouský kapitál investoval na cizím území - svrchovaném teritoriu České republiky, v historickém srdci Staré Prahy - a (ať již v dobré víře či jakkoliv jinak) za asistence českých úřadů fakticky zmrzačil a zneuctil jeden z nejstarších a nejvýznamnějších sakrálních monumentů Evropy - chrám sv. Michaela Archanděla. Kulturní elita naší země v nejlepším slova smyslu a všichni lidé dobré vůle bijí na poplach a volají o pomoc, neboť se neobávají potenciální budoucí kalamity, ale proto, že už nyní - TADY A TEĎ - je ničeno, drancováno naše domácí, a současně společné životní prostředí, opakovanými výbuchy zrůdného pošlapávání nejcennějších tradic naší civilizace, je pleněno nejintimnější ledví naší národní a evropské identity. Bezprecedentně znetvořený a bezuzdně zneužívaný chrám sv. Michaela Archanděla je obrazem explodujícího Temelína, který pustoší napříč všemi hranicemi celý evropský prostor. A naše bílé krvinky? Exekutivní a politické orgány moci? Jsou paralyzovány virem HIV, který je synonymem zbožnění peněz. Neschopny jakékoliv obranné reakce - v napadeném nemocném organizmu vlastní země... Uzdravíme se?? Přijmeme nabízený lék? Nebo budou i nadále nejpovolanější domácí hlasy odporu proti soustavnému devastování našeho národního bohatství s bohorovnou pýchou ignorovány a s tupou arogancí zadupávány do země?

V případě Temelína měl rozhodčí roli sehrát verdikt Evropské komise, reprezentující hlas celého společenství zemí EU, která svůj zájem o zachování bezpečného životního prostoru jednoznačně deklarovala. Rovněž v případě otáčivého hlediště v Českém Krumlově zaznívá evropský akord. A zdá se, že Česká republika byla a je ochotna naslouchat - jistě nikoliv k svému neprospěchu.

V případě chrámu sv. Michaela Archanděla se společenství evropské rodiny vyslovilo rovněž: v širokém rozpětí od bruselského Evropského parlamentu a Evropské komise (W. Martens, H.-G. Poettering, R. Prodi) přes stovky petentů významných institucí světového jména až k vrcholným autoritám Vatikánu (F. Marchisano) a Moskvy (E. V. Markova). Uchopíme tuto pomocnou ruku? Využijeme této šance? K záchraně své a k dobru celého Evropského domu? Jaký výmluvnější signál ještě potřebujeme, abychom se probudili?

Z hlediska fungování občanské společnosti, jež je nedílnou součástí standardních kriterií pro vstup do EU, způsob odezvy rakouské a české vládní exekutivy na stejný systémový podnět obyvatel těchto zemí demonstruje zřetelný kvalitativní rozdíl, který nemůže být ignorován při negociačních rozhovorech mezi ČR a EU.

---

N.B. Vzhledem k vývoji sousedského konfliktu s Rakouskem lze nabídnout i další model:

Podle výpovědi některých rakouských občanů by bylo podpisů pod referendem (třetím nejúspěšnějším v historii Rakouska) proti Temelínu mnohem méně, "kdyby si váš premiér Zeman odpustil své výroky". Má-li předseda vlády ČR určitou "zásluhu" na poškození českého státního zájmu v mezinárodním měřítku, vyprovokováním emocionální argumentační odezvy rakouských sousedů v oblasti potencionálních rizik jaderné energetiky (navzdory racionálním mezinárodním dohodám), mohl by se s úspěchem pokusit tuto psychologickou ztrátu efektivně vykompenzovat poukazem na rakouský kapitál (českou stranou bohužel shovívavě tolerovaný) již několik let devastující ČR a s ní celé evropské civilizační prostředí v mnohem širším a hlubším prostoru kulturně-historických a morálních hodnot.

---

C/ Bývalý šéf Škody Plzeň (1990) L. Soudek čelí obvinění z úmyslného uzavírání nevýhodných smluv; ředitel Národní knihovny V. Balík rovněž uzavřel se soukromým (rakouským) partnerem pro český stát velmi nevýhodnou nájemní smlouvu, která umožnila bezprecedentní brutální devastaci jedné z nejcennějších českých a evropských sakrálních památek. Za Ministerstvo kultury potvrdil její platnost svým podpisem náměstek L. Kratochvíl (02/06/94). Neprofesionální kvalitu "Smlouvy o nájmu" na 35 let sarkasticky odsoudil již ministr kultury M. Stropnický při své odpovědi na výše zmiňovanou interpelaci poslance P. Dostála dne 14/05/98. Ministr tehdy ve Sněmovně o smlouvách náměstka Kratochvíla veřejně prohlásil: "Ať se podívám na jakoukoliv z nich, myslím si, že by se mělo o nich vyučovat na právnické fakultě jako o odstrašujícím příkladu zabezpečení jakéhokoliv vztahu".

---

Není v žádném případě pravdivé tvrzení V. Balíka o "ohromné rehabilitaci (kostela), které se (rekonstrukcí) dosáhlo..." (ČTV, 1998; jedinou dosaženou hodnotou je nájemné, které firma Michal Praha s.r.o. pravidelně platí Národní knihovně). Jako nepravdivé bylo opakovaně vyvráceno odbornými autoritami (AV ČR, AVU, SÚPP) tvrzení protagonistů tzv. rekonstrukce, že "budova kostela byla krátce před zřícením" (ČTV, 1998).

Není pravdivá ani "legenda" o tzv. "odsvěcení" chrámu sv. Michaela Archanděla. Na tuto polemickou otázku dal relevantní, jasnou, vyčerpávající a definitivní odpověď odborný posudek Liturgického institutu (23/02/98), vystavený na žádost zejména děkana FF UK J. Homolky, již mnohokrát citovaný při významných jednáních i ve veřejných písemných materiálech:

"...Přestane-li posvěcený prostor sloužit k bohoslužebným účelům, může být předán k jinému počestnému využití, které nezpochybní tu skutečnost, že ani potom nepřestává být posvátným prostorem ... Mluvit o "odsvěcení" je tedy bezobsažné, a proto nesprávné. Dějinná a bohužel i současná zkušenost je sice taková, že některé kostely jsou činností v nich provozovanou znesvěcovány, nelze však mluvit o jejich odsvěcení. Zůstávají posvátným prostorem se všemi důsledky, které z toho pro jejich uživatele vyplývají".

Zde je vhodné připomenout dvě důležitá prohlášení Ministerstva kultury: náměstek ministra V. Koronthály (MF dnes, 01/1998) uvedl, že "MK by nikdy takové využití nepovolilo, kdyby kostel nebyl odsvěcen..." Ministr M. Stropnický při citované interpelaci (14/05/98) slíbil, že obdrží-li MK oficiálně expertní stanovisko Liturgického institutu, "bude se jím samozřejmě zabývat" (dokument byl bezodkladně MK oficiální cestou doručen, s jediným "kosmetickým" výsledkem: o tři a půl roku později, v textu své odpovědi na interpelaci T. Kladívka, ministr P. Dostál (28/11/01) uvádí správnou formulaci "kostel byl zrušen", místo dříve chybně užívaného termínu "odsvěcen").

10/ Není ve světle popsaných skutečností překvapující, že vláda České republiky na svém zasedání rozhoduje o tom, zda bude zapůjčen obraz gotické Madony na mezinárodní výstavu (a právem), nebo že Poslanecká Sněmovna Parlamentu řeší takové "detaily", jako např. chodníkové těleso v malé české obci, a naproti tomu se premiér, resortně příslušné ministerstvo i předsedové obou komor Parlamentu paradoxně odmítají zabývat problémy a hodnotami nesouměřitelně významnějšími ?!

Bude snad třeba založit novou "Chartu lidských práv", aby těm, jimž skutečně a upřímně záleží na osudu naší vlasti, byl konečně popřán sluch a prostor? Aby stát znovu nutila dodržovat jeho vlastní zákony a měřit všem stejnou měrou, ať je to vhod či nevhod? Tuto nezbytnost moudře a výstižně připomněl V. Bělohradský na nedávném diskusním setkání chartistů slovy o universálním poselství Charty: "Je psáno, ale v životě platí něco jiného". Slušní a stateční občané naší země podepisovali Chartu a následně vyšli do ulic právě proto, aby tato zvrácená praxe skončila. Skončila? Žijeme v právním státě? Chceme usilovat o jeho prosazení a upevnění? Kdybych nebyl přesvědčen o kladné odpovědi milionů poctivých matek, otců, jejich dětí a všech lidí dobré vůle, každý den v nejrůznějších povoláních prakticky usilujících o uzdravování naší společnosti, nejen bych tuto otázku nepoložil, ale ani bych "neztrácel" čas psaním tohoto dopisu. A podobné otázky by mohly pokračovat dále...

Vážený pane předsedo, věřím, že i Vy se pevně postavíte za prosazení stále aktuálního hesla prezidenta V. Havla, usilujícího o "vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí", které v podobně patetické verzi hlásá i zástava českého státu. Historická zkušenost potvrzuje, že tento boj musíme svádět vždy znovu s neutuchající vytrvalostí. Věřím proto, že v něm jednoznačně zaujmete své místo na straně moudrých a zodpovědných Evropanů, kteří si plně uvědomují závažnost kulturně-duchovního zápasu, odehrávajícího se v samém ledví Staré Prahy i Evropy, jehož výsledek významným způsobem ovlivní vztah k obecnému hodnotovému systému i daleko za hranicemi naší země. Aktuálnost tohoto faktu je velkou výzvou také vstupu do třetího tisíciletí, jež otevírá cestu k duchovnímu rozvoji lidské existence.

Již Otto von Bismarck pokládal geopolitický prostor Čech za strategický klíč k ovládnutí celého kontinentu. Lze tedy s trochou nadsázky říci, že budoucnost duchovní identity a kulturní orientace Evropy závisí na osudu monumentu, historicky spjatého s kořeny evropské židovské a křesťanské civilizace, který se stal významným modelovým precedentem a zároveň symbolem uchování nejušlechtilejších aspirací lidského ducha.

Se srdečným pozdravem a přáním všeho dobra,

Jiří Pešek

Prezident E.C.S.S.U.