V pondělí 15. března jsem byl v Londýně: na českém velvyslanectví jsem se s dalšími britskými univerzitními učiteli bohemistiky a velvyslancem dr. Pavlem Seifterem účastnil setkání s členy českého parlamentního výboru pro školství, vědu, kulturu a další záležitosti, které jsme přesvědčovali - s použitím celé řady důkazů - o tom, že je podpora české vlády pro českou kulturu v zahraničí a pro bohemistická studia pro Českou republiku ekonomicky nesmírně výhodná. Nikdo si to v ČR v současnosti jaksi neuvědomuje, i když je to docela samozřejmá věc.

V minulosti to lidé věděli - na Londýnské univerzitě existovala stolice bohemistiky od roku 1915 a československá vláda ji financovala až do roku 1943 - v letech války tedy dokonce z omezených finančních fondů československé exilové vlády. Financování skončilo v roce 1943 nikoliv proto, že by to československá exilová vláda dál nechtěla, ale proto, že britská vláda tehdy vydala předpis, podle něhož od roku 1943 neměla být žádná univerzitní učitelská místa financována ze zahraničí.

Do té doby nicméně financovalo místo profesora hungaristiky na Londýnské univerzitě i Maďarsko, přestože bylo v druhé světové válce pro Spojence nepřátelskou velmocí. I Maďarsko považovalo finanční podporu hungaristických studií v Británii za natolik důležitou, že k tomuto účelu posílalo tajně peníze do Británie přes Švýcarsko.

Po pádu komunismu nefinancuje nikdo nic. V době globalizace, kdy je mezinárodních informací o české kultuře a české civilizaci zapotřebí víc než kdykoliv předtím, na to český stát v podstatě nemá čas.

Český velvyslanec v Londýně má roční rozpočet na české kulturní akce Británii ve výši - 200 liber (10 000 Kč). Je to přibližně desetina měsíčního britského platu. Asi jako by měl nějaký zahraniční velvyslanec v Praze roční rozpočet na kulturní akce své země v České republice ve výší 1500 Kč. Zdálo se však, že poslanci přijímají naše argumenty. K čemu to bylo, není však úplně jasné - nynější parlament bude za pár týdnů rozpuštěn a s přesvědčováním o významu české kultury a bohemistického studia v zahraničí budeme zřejmě muset po volbách jiné poslance začít znova.

Musel jsem odejít předčasně - jel jsem do Londýna z Glasgowa na toto setkání ze vzdálenosti 600 km a musel jsem se v 19 hodin zase rychle začít přepravovat přes rozsáhlý Londýn zpět na letiště.

Těsně předtím, než jsem kolem 22 hodin na londýnském letišti Stansted nastoupil do letadla do Glasgow, jsem obdržel na mobil telefonát. Volala maminka jednoho našeho studenta bohemistiky, který v současnosti pobývá na tříměsíčním studiu v Ostravě. Velmi vážně onemocněl a octl se v nebezpečí smrti. Jeho skotská matka se o tomto drastickém vývoji událostí dověděla teprve pozdě v pondělí odpoledne a rozhodla se za synem do Ostravy okamžitě vydat. Letadlo jí letělo z Glasgowa v úterý ráno v 6.30.

Nemohl jsem s ní z londýnského letiště telefonicky dlouho hovořit, protože jsem už musel nastoupit do letadla, ale přislíbil jsem jí, že jí zavolám, jakmile za asi dvě hodiny dostanu domů. Spojil jsem se s ní telefonicky z domova znovu kolem jedné hodiny ráno a vysvětlil jsem jí, co má v Praze dělat a co může očekávat.

Vzhledem k tomu, že její rodina žije na venkově přibližně půldruhé hodiny od letiště, znamenalo to, že matka před odjezdem neměla příležitost skoro vůbec v noci už spát. Podařilo se mi během noci zalarmovat kolegy na Ostravské univerzitě, kteří fantasticky zafungovali. Sám jsem pak dostával k ránu informace od Daniely Pilařové v podstatě každou půlhodinu, co se se studentem v ohrožení života zrovna děje.

Skotská maminka přiletěla do Prahy včera, v úterý 16. 4. po poledni. K dispozici byl v Ruzyni sice let do Ostravy, avšak dostat se do něho bylo příliš pozdě. Zbýval tedy, jak bylo původně dohodnuto, vlak.

Skotská maminka, přibližně padesátiletá žena, která celou noc nespala, byla v stavu nejvyšší úzkosti o život svého syna, byla uprostřed cizí země, jejíž jazyk ani kulturu neznala (poslancům na českém velvyslanectví jsme se s kolegy britskými bohemisty snažili v pondělí vysvětlit, že ač se to může z Prahy jevit jinak, v zahraničí Českou republiku skoro nikdo nezná, nikdo se o ni nestará a nikdo o ní nic neví) se tedy odebrala taxíkem na pražské Hlavní nádraží. Přijela jen asi 10 minut před odjezdem vlaku do Ostravy ve 13.05.

A nyní došlo k neuvěřitelné scéně.

Poté, co si zakoupila jízdenku a chystala se vydat se na perón, stala se tato spánkově deprivovaná, starostmi o život svého syna usoužená, česky nemluvící cizinka terčem brutálního fyzického útoku. Zaútočil na ni muž, který chytl popruh jejího zavazadla, které měla přes rameno, a táhl ji kamsi do temných koutů nádraží. Nebylo, prosím tři hodiny ráno: stalo se to za normálního denního světla - ve 13 hodin. Paní začala zoufale volat o pomoc, nikdo jí nepomohl. Cestující se od ní odtahovali, případně předstírali, že nic nevidí. Že by už v ČR neexistovali muži? Asi ne.

Útočník ji za popruh zavazadla táhl celou cestou od pokladen na Hlavním nádraží podchodem k perónům až na příslušné nástupiště. Ukradl ji při tom peněženku s veškerými penězi a úvěrovými kartami. V nouzi nejvyšší se žena obrátila voláním o pomoc na železničního zřízence u vlaku do Ostravy. Pokrčil rameny a odešel. Násilník s ní vstoupil až do vlaku, kde se ho Skotka konečně s nejvyšším úsilím zbavila.

Celou tuto historii jsem slyšel po odjezdu vlaku z Prahy mobilním telefonem, který šokované návštěvnici poskytla Dana Soukupová, spolucestující a studentka z Pardubic, která se o zcela ztraumatizovanou matku našeho studenta ve vlaku postarala. "Já dojíždím do Prahy každý den," řekla mi do telefonu. Grossi, vy neefektivní parazite, poslouchejte: "Velmi často se tu starám o lidi, kteří byli na pražském Hlavním nádraží okradeni," řekla mi Dana Soukupová. Zdá se vám, Grossi, vy parodie na ministra vnitra, že je to přijatelné? A že vám to lidi budou akceptovat?

Kvalita života v dané zemi se tradičně posuzuje tím, jak ta země a její prostředí reaguje na situaci lidí, kteří se octli v krizi. Je absolutně skandální, že český ministr vnitra Stanislav Gross má hlavně zájem o PR v denících, jako jsou Lidové noviny, o to, aby na klíčových místech hlavního města Prahy, jako je například pražské Hlavní nádraží, byla za bílého dne zajištěna bezpečnost, už zrovna zájem nemá. V pondělí mi svědčila jiná dívka, která měla nedávno na pražském Hlavním nádraží potíže, že se obrátila na uniformovaného příslušníka. Odpověděl: "Já vám nemůžu pomoci, já jsem tady za Prahu 1." Tak proč tam proboha ten člověk vůbec postává? Jaký má jeho postávání smysl?

Proč nebyl nikde k dispozici jediný policista? Proč není na nádraží jediné místo, kde by člověk mohl přivolat pomoc? Proč se člověk, který se stane terčem fyzického útoku, nedovolá pomoci ani od zaměstnanců nádraží? Je to brutálně primitivní stav věcí.

Psali jsme v BL i o tom, že je pražské Hlavní nádraží centrem rozsáhlé homosexuální prostituce a vykořisťování deprivovaných mladých mužů. To nechává Stanislava Grosse taky chladným. Proč by se tím měl zabývat? Co je mu do osudu nějakých lidí? Jemu stačí organizování PR v tisku. Že je policie neefektivní? Pár PR článků, jak je "pan ministr" populární, to přece spraví. Nic není lehčího než manipulovat bezvědomý dav, že?

"Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Tobě zvoní," napsal anglický alžbětinský básník John Donne. Stane-li se takováto věc za bílého dne na pražském Hlavním nádraží zranitelné zahraniční návštěvnici, může se to stát bez výjimky každému z nás. Dana Soukupová svědčila, že se to také velmi často děje. Stanislavu Grossovi to ovšem nevadí. Ten nedokázal za své funkční období posledních let zajistit ani takovou maličkost, jako normální bezpečnost pro občany na normálním pražském nádraží. Je to hanba. Pevně doufejme, že tento neefektivní ministr a (soudě podle jeho akcí v parlamentě) antidemokrat, pro něhož je, jak se vyjádřil, víc než realita důležitější to, jak skutečnost prezentují média, a tedy, jak je "dokáže ovlivnit" a zmanipulovat veřejnost, po nadcházejících volbách zmizí z české politické scény. České společnosti jeho zmizení může jen prospět. Docela by si oddychla.

Jenže ono se to nestane. V české demokracii to má Gross pojištěné. Má své jisté, ať se choval na ministerstvu vnitra jakkoliv skandálně a neefektivně a přesto, že nezajistil občanům bezpečnost. ČSSD ho umístila na středočeskou kandidátku jako jejího "lídra", takže bude voličům vnucen, ať svou práci dělá dobře nebo špatně.

Možná že by ale voliči mohli dát sociální demokracii najevo, že nesouhlasí s tím, že preferuje na kandidátce neschopného ministra. Pokles volebních preferencí ČSSD ve středočeském kraji o pár procent by to - ke prospěchu veřejného zájmu i bezpečnosti občanů - naznačil docela jasně.

Takže je na vás, milí čtenáři, jak za pár týdnů sami rozhodnete.