25. 2. 2002
Batelka a Klaus - souboj "gigantů"Stručně a jasně řečeno: Batelkův článek "Václav Klaus a Země na prodej" se mi zdá zbytečně dlouhý a hloupý. Nesdílím sice pohled Václava Klause na ekologii, jenže Batelkovo nenávistné spisování je morálně odpudivé a domyšleno do konce jdoucí proti zásadám elementární tolerance a slušnosti k odlišným názorům, které on sám požaduje po druhých. Nevím, proč někdo plýtvá svým časem na "analýzu" textu, aniž by se obtěžoval seznámit se s hlubším pochopením teoretických Klausových východisek. Ale k jádru věci:
|
Už pro úvodní tezi "MY a ONI" jsem nenašel v Klausově článku oporu. Klaus jen velice jednoduše tvrdí, že je třeba, aby se o určitých pojmech vedla co nejvíce otevřená diskuse, protože patří "nám všem" - tedy i třeba mně nebo Batelkovi. Je směšné, že po filipice na téma MY-ONI Batelka hází na jednu hromadu komunisty, fašisty a podporu Bushe po 11. září. Podle Batelky ekologie není nalevo či napravo, což si myslím, že je správné. Ale je zde v nějakém rozporu s VK, který tvrdí, že slova ekologická rovnováha˝ a ˝udržitelný růst˝ patří nám všem? Pro Batelku pochopitelně ale platí, že zatímco MY je používáme správně, ON Klaus s nimi manipuluje. Opravdu Klaus NESMÍ sdělit svůj pohled na věc? Na druhou stranu mne až fascinuje s jakou jednoduchostí se Batelka vyrovnává s pojmem svoboda. Ano samozřejmě, že svoboda je "vděčným nástrojem manipulace", to vám poví každý diktátor. Stejně tak pokrok. Učit sedláky číst? Proč, když se negramotný snáze bije po čuni. Což nikomu z reagujících nedošlo, že by tato pasáž mohla být beze změny čtena v šedesátém osmém z ruských tanků? Potíž s Batelkou je v tom, že se hlavními argumenty Václava Klause míjí a připisuje mu (a celé ODS) snahy o likvidaci Země, lidstva, atd. Otázka, proč by to ten Klaus vlastně dělal, není na pořadu dne. S tím souvisí i další ne nepodstatná drobnost - pokud chce Batelka dokumentovat zločiny ODS, nespoléhal bych se materiály hnutí Duha. Propříště bych prosil alespoň elementární úctu k protivníkovi, zajisté se poměrně dost věcí dá nalézt v záznamu parlamentních rozprav. I když (či právě proto), že je to pracnější. Druhá potíž je v tom, že Batelka "v zápalu boje" tvrdí nesmysly. Pokud přijmeme tezi, že katastrofické filmy, jako specifická forma konzumní kultury, nemají žádný vliv na postoje lidí, analogicky to znamená, že reklama nemá vliv na průběh vánoc. A proč se tedy Jan Paul pohoršuje nad Go, Ježíšku, Go!, když přece jde jen o prostou zábavu? Stejně tak Američany nijak nemanipulují filmy s válečnou tématikou, že. A opět mne překvapuje, s jakou lehkostí Batelka ví, že MY čistí, co se o problém zajímáme, přece jsme nedotčení nějakou komercí. Z této logiky ovšem plyne, že rakouští odpůrci Temelína mají pravdu, už protože se angažují. Nejsem přítelem dlouhých citací a tak si odstavec začínající "Věnovat se vedle své práce ..." najděte sami. Myslím si, že pokud jste skinhead, bojující ve svém volném čase a za nesmírných obětí proti cikánskému či židovskému nebezpečí, je to pro vás inspirující odstavec. (Má námitka nesměřuje proti angažovanosti obecně, ale proti naivnímu zjednodušování, že sám fakt angažovanosti zakládá správnost postojů účastníků. Bože chraň před tímto typem "demokracie".) Institut Národního parku například je zde od toho, aby stanoveny různé typy regulace různě cenných území. Není pravda, že pro zbytek krajiny neplatí žádná pravidla (prosím pro příště, aby se Batelka zajímal i o takové "prkotiny", jako je stavební řízení - pravidla existují, je otázkou zdali správně nastavena). Nevím, proč by v demokratické společnosti nemohla být rozloha parku předmětem diskuse. Je jasné, že existují určitá přírodní území, o jejichž ochraně nejsou pochybnosti, ale z logiky věci plyne, že nakonec je chráněno tak velké území, kdy jsou odpůrci rozšiřování a odpůrci zmenšování v rovnováze. Podezírání protistrany ze snahy o naprostou likvidaci či naprostou expanzi parků (ale i třeba sociálních transferů) je vlastností fanatiků. Ti jsou (jak to tak hezky doložili Batelka s Klausem) na obou stranách. Jádrem Klausova postoje je v celku rozumné tvrzení, že přesnější definice soukromého vlastnictví zlepšuje nakládání s přírodními zdroji. Proti tomu je naprosto nesmyslně namítán příklad se znečišťováním ovzduší, který je však důkazem této teorie: ke znečištění dochází, protože ovzduší je nás všech. Stejně tak je to se situací s vodou v Indii. Batelka by musel dokázat, že pitné vody je nedostatek právě proto, že byla přesně stanovena vlastnická práva dotčených osob, což nedělá. Jinak se jedná o naprosto stejný příklad jako je spásání obecních pastvin v Anglii. Nijak se přitom nezastávám současného světového pořádku, ale situace, kdy místní zkorumpovaná vláda umožní nadnárodní firmě drancovat zdroje země (jako byl třeba vývoz dřeva z ČSSR) je často právě důsledkem nedokonalé ochrany nebo neexistence soukromého vlastnictví. "Klausův princip" má poměrně rozsáhlé pole užití. Pokud jsou instalovány v domě měřiče odběru vody, plynu a elektřiny pro domácnosti, protože už společný měřič nevyhovuje, jde právě o případ přesnějšího vymezení vlastnických práv, který povede k úspoře. Dokonce sám Kjótský protokol je de facto podobným přístupem, jehož důsledkem vzduch přestává být veřejným statkem. Je ovšem otázka, jak zvolit správný klíč pro rozdělení. Pochopitelně jsou to velké firmy, kdo má zájem na tom, aby "vzduch byl všech", podobně jako lidé s nejvíce kusy dobytka měli v Anglii zájem na tom, aby za spásání (a poškozování) luk nic neplatili. Podobně je to i s oním prosakováním znečištění do spodních vod, které nakonec znehodnotí vlastnictví ostatních. Klaus se odvolává na Ronalda Coase: "jsou-li zdroje v soukromém vlastnictví, jsou-li vlastnická práva obchodovatelná a nejsou-li transakční náklady prohibitivně vysoké, lidé směňují práva ke znečišťování takovým způsobem, že se dosahuje optimální míry znečištění." Batelkův příklad je právě situací, kdy Coaseho předpoklady neplatí, protože neznáme všechny důsledky změny vlastnických práv. Pokud dojde ke znehodnocení mého vlastnictví v důsledku cizí činnosti, mám v "Coaseho světě" právo na náhradu škod. Tohoto stavu nejsem schopen docílit právě tehdy, pokud jsou "transakční náklady" prohibiční - tedy tak vysoké, že převyšují zisk. Transakčními náklady jsou zde myšleny jako vydané prostředky na samozjišťování všech vlivů na ceny mého majetku. Obecně jsou to náklady spojené se zajištěním směny. Tento fakt má důležité hospodářské důsledky - stát by se měl podílet na snižování transakčních nákladů, třeba fungujícím soudnictví či dokonce i monitoringem určitého typu technologií (Coaseho předpoklady fungují jenom tehdy, pokud víme, co a jak nás ohrožuje). Stejným hloupým způsobem se Batelka vypořádává ve své podstatě s nesmírně složitou problematikou metodologie ekonomie. V rámci ní existují teorie hodnoty a ceny. Teorie hodnoty prošla složitým vývojem - od pracovní teorie hodnoty klasické ekonomie, přes subjektivní teorii rakouské školy, po tvrzení, že zkoumání je přístupný pouze fenomén ceny a vnitřní hodnota je metafyzický nesmysl. V díle Gary Beckera se teorie hodnoty vrací v podobě "stálých preferencí" (tento pojem je poměrně složitý a nese v sobě poměrně vysokou míru abstrakce, proto prosím, aby si případní kritikové nejdřív někde přečetli jak to ten Becker myslel). Jen velice málo ekonomů (já tedy žádného neznám, ale možná někde existují) prohlašovalo, že něco má hodnotu, protože to přináší zisk.Je tomu přesně naopak - zisk je projevem hodnoty. Tato teorie se opírá o poměrně složitou spekulativní filosofii (věci jako je Aristotelova prvotní příčina) a nelze ji trivializovat Batelkovým způsobem. Tím se mu stalo, že většina jím popisovaných selhání není důsledkem selhání ekonomické teorie, ale (kromě výše uvedeného) důsledkem existence monopolů (zajišťovaných často mocenskou elitou). Existují teorie, jakým způsobem lze zjišťovat hodnotové orientace, nebo jak jsou hodnoty v lidské mysli uspořádány, jako je třeba Maslowova hierarchie potřeb, nebo Ingelhartova teze o postmateriální hodnotové orientaci, ale tyto teorie nejsou primárně předmětem ekonomického zkoumání (nebo alespoň jeho "hlavního proudu", s výjimkou na můj vkus příliš esoterického a matematizujícího přístupu Gary Beckera), ale sociologie, či (na aplikační úrovni) managementu či marketingu. Batelkovo tvrzení, že většina z nás dá přednost okamžitému zisku před možným ziskem či úsporou svého pravnuka je ve světle těchto teorií značně neurčité. Ještěže Batelka má recept na rozpoznání - JÁ se chovám správně a KLAUS špatně. Konečně článek obsahuje řadu přirovnání, která nesouvisejí s ničím. Třeba pitomý příklad s WTC. Vysvětlete mi prosím, jak někdo může odvodit z Klausova hodnotového systému, kdy jediným zdrojem hodnoty je lidský subjekt, tvrzení, že "Když zmizíme z této planety, bude to jen kosmické kýchnutí, z holistického hlediska to nebude tragédie". Stejně tak je rozdíl mezi citací "Ekonomové dobře vědí..." a celou původní větou: Ekonomové dobře vědí, že cílem lidského konání nemůže být nulová míra znečištění, nýbrž optimální míra znečištění. Bylo by fajn, kdyby se Batelka zmohl alespoň na to, aby citoval ekonoma, který by s tím nesouhlasil. Opravdu někdo někdy tvrdil, že cílem lidského chování má být nulová míra znečištění? Stejně tak nevím, proč zmiňuje Kinkorovy interpretace Ayn Randové. S Batelkovým hodnocením Kinkora souhlasím. Jenže jak jsem již uvedl, Klaus používá úplně jinou metodologii. Že výsledky jsou - podle Batelky - stejné? Z Kinkorových vystoupení mám pocit, že to není ani tak důsledek Randové jako spíš jeho vlastních volních úvah, kam si jen Randovou projektuje. Což u sektářů není až zas tak překvapivé. Nudí mne nenávist produkující myšlenkové zmetky. Je jedno, je-li tímto "zmetkem" vytváření nepřátel v podobě "levicových ideologů", protože si myslím, že vůdce strany v demokratické společnosti by měl pouze nabízet alternativy, než se zabývat strašením či mobilizací. Batelka bohužel vytváří stejné agresivní bláboly. To, co sepsal není polemika, je to urválkovské házení špíny, kdy je oponent považován za lidskou zrůdu (důkazy jsem podal výše) a zaslouží si jen opovržení. Srovnání ekonoma a astrologa "vykradl" z americké komedie. Byla to - v té komedii - vtipná hláška, jenže sranda přestává, pokud to Batelka bere vážně. Klausovy postřehy v závěru jeho článku jsou správné. Nesouhlasím s tím, jak píše Batelka, že ekonom by měl být předvojem lidu, jenže situaci neřeší, že se předvojem lidu stane Batelka. Důvodem k napsání tohoto článku nebyl ani tak důvod přesvědčování Batelky, že nemá pravdu. Respektuji omyl, ale neumím se bavit s diletantem, totiž s člověkem, který přehlíží argumenty strany z toho prostého důvodu, že jim nerozumí. Potíž je v tom, že Batelkové a jim podobní díky své grafomanské plodnosti okupují média a díky své "odvaze" sklízí nadšení různých figur jako je "český Zola" Mašek se svým Žaluji! Jak dlouho ještě budeme MY všichni obětí JEJICH namyšleného sdělování konceptů světa? Proč se Batelka raději nevěnuje problematice jaderného odpadu? Cesta vpřed vede přes přesnou analýzu dílčí situace, nikoliv přes boj za svobodný trh, pravdu a lásku a další Obecné Pojmy a Velké Hodnoty. Nic proti těmto hodnotám nemám, ale nepotřebuji, aby mi je stále dokola opakovali v tisku. Představa, že Klausův či Batelkův článek z někoho dělá odborníka na teorii svobodného trhu, je podobná představě Američanů, že prohlídkou Las Vegas navštívili Paříž a Egypt. Klaus alespoň poskytuje určitý úvod do problematiky a to především tam, kde se drží svého kopyta a nespekuluje o zlých levičácích, klimatolozích nebo o tom, že lidé vždy přírodu pouze přetvářeli (zasolené území mezi řekami Eufrat a Tigris svědčí o opaku). Bude dobře, když se bude držet svých vlastních závěrů v praktické politice. Batelka už jenom zle blábolí. |