Šafik Rasul je nejmladší člen rodiny. Zajímal se prý daleko víc o Ralpha Laurena, svetry značky Armani, o sportovní auta, gangster rap a seznamovací výlety Klubu 18-30 do středozemí než o přísná nařízení v Koránu. Tento čtyřiadvacetiletý mladý muž, tvrdí jeho rodina, nemá naprosto nic společného s fotografií vousatého člověka, krvácejícího a ležícího na zemi, kterou otiskly jedny noviny. Ani prý není pravda, že založil ve škole extremistickou skupinu, bojující proti bělošskému rasismu.

Byl prý úplně normální, nikdy neměl problémy s policií, ve škole měl jen "minimální potíže". Pracoval jako ostýchavý úředník ve skladišti supermarketu s průmyslovým zbožím Currys. Vzal si dovolenou, aby se mohl účastnit počítačového kursu, pořádaného firmou Microsoft v Pákistánu - v Pákistánu proto, že kurs tam byl až desetkrát levnější než v Británii.

"Absolutně to není takový typ, který by se dal do Talibánu nebo do organizace al Qaeda," zdůraznil jeho starší bratr Habib silným místním severoanglickým přízvukem, když seděl v Šafikově pokoji vedle jeho počítačů.

Američané, tvrdí tento bratr, prostě chytili někoho úplně nesprávně. "Šafik prostě nemá tyto styky. To, že se dostal do Afghánistánu a byl tam zatčen, je naprosto šílené, nepochopitelné."

Když se Šafikova rodina dozvěděla, že je Šafik zadržován na Kubě, nejprve to považovala za vtip. "Myslel jsem, že si ze mě dělá legraci jeden z mých amerických kolegů," konstatoval Šafikův nejstarší bratr Habib, který je zaměstnán jako počítačový odborník u jedné nadnárodní firmy.

"Existuje celá řada otázek, na něž chceme odpovědi," zdůrazňuje Habib. "Co proboha dělal Šafik v Afghánistánu? Jak se tam proboha dostal? Někdo mu asi řekl: 'Měli bychom začít pomáhat těm uprchlíkům.' Nevíme, co se stalo. Šafik prostě není člověk, který by měl násilí v povaze.

Tvrzení, že prý měl Šafik kontakty s dvěma dalšími muži z Tiptonu, kteří byli také Američany zatčeni, jsou podle jeho bratrů plné nedůsledností a nevysvětlených otázek. Šafik byl naposledy v Pákistánu, když mu byly dva roky, skoro nikdy se nemodlil ani nechodil do mešity, nezajímal se o zbraně ani o politiku a rodný jazyk, pandžábštinu, uměl jen lámat. I když znal alespoň jednoho z ostatních britských zadržených osob, Asifa Ikbala, byl mezi nimi rozdíl čtyř let a byl proto z úplně jiné skupiny mladých lidí

Habib svědčil o Šafikově reakci na teroristické útoky proti Světovému obchodnímu centru z 11. září: "Když k tomu došlo, přišel jsem domů a on mi řekl: 'Podívej se, co se stalo - v televizi." Byl šokován. Řekl: 'Víš, v tom Světovém obchodním Centru, byly tam stovky muslimů.'"

Šafik odcestoval v polovině října do Pákistánu, aby se tam účastnil počítačového kursu firmy Microsoft, který tam stojí přibližně desetinu z ceny 3500 liber, kterou za něj účtuje Microsoft v Británii. Šafik a Habib pak plánovali založit si vlastní počítačovou firmu. Šafikovi totiž studium práv na Birminghamské univerzitě moc nešlo, že prý na to neměl.

Posledním kontaktem byl dne 25. 10 e-mail od Šafika z Pákistánu prostřednictvím hotmailu, jímž se Šafik Habiba dotazoval, které moduly počítačového kursu by si měl zapsat.

Bratři se stavějí ironicky k tomu, co se zřejmě stalo pak. "Šafik nemohl být v Afghánistánu déle než dva měsíce a Američané tvrdí, že se stal teroristou z organizace al Qaeda, když nikdy předtím nebyl v zahraničí? To se nám tedy zdá, že Američané prostě sebrali kohokoliv, kdo se jim naskytl, a prohlásili je za nebezpečné teroristy."

Rodina zažila jinou tragédii, takže se nebyla schopna věnovat plně případu Šafikova zmizení. Malý syn Šafikova bratra Hafize umíral v nemocnici v Birminghamu na nevyléčitelnou plicní chorobu. Dvouletý Zyad nakonec zemřel 24. prosince. Toho dne o tom Habib Šafikovi napsal.

V Šafikově pokoji se začal jeho bratr Murtza 32, probírat jeho šatstvem ve skříni. "Tyhle šaty nosil," řekl. Brzo byla na podlaze hromada texasek značky Armani, košilí značky Adidas - mezi nimi byly módní lesklé hnědé boty značky Kangol, příliš ostentativní na to, aby si je vzal do Pákistánu. Na polici s knihami měl Šafik mimo jiné dva levné svazky souborného vydání Shakespearových her, sbírku románů anglického moderního klasika E.M. Forstera a několik počítačových učebnic.

S pocitem viny vyhrabal jeden Šafikův bratr fotografie z jeho výletu do Španělska s anglickým Klubem 18-30, Seznamkou pro mladé lidi. Je na nich Šafik v nočních klubech, za ruce se drží s mladými běloškami. Loni chodil s jednou bělošskou Londýňankou.

Právník rodiny Rasulových konstatuje: "Tenhle mladík neměl žádné politické názory, žádnou politickou agendu, neměl žádný pocit křivdy. Do mešity skoro vůbec nechodil.

Habib dodal: "Děsí mě to. Jediné, co chceme, je aby se Šafik vrátil do Británie a dostalo se mu spravedlivého soudu. Chceme, aby vyšla najevo pravda."

Osud druhého "fotbalového nadšence" z Tiptonu, Asifa Ikbala je zřejmě spornější, poznamenává Independent. V roce 1999 byl tehdy sedmnáctiletý Asif odsouzen za násilné chování na veřejnosti ke 150 hodinám veřejných služeb a odškodnění 500 liber šestnáctiletému mladíkovi, Rahimu Rašidovi, kterého napadl lahví a kladivem.

Extremistická organizace v Pákistánu zajala Daniela Pearla, reportéra amerického deníku Wall Street Journal, s tím, že ho prý bude zadržovat za stejně "nelidských" podmínek, za nichž jsou zadržováni zajatci v táboře v zálivu Guantánamo.