Máte dojem, že úřad Veřejného ochránce práv je zbytečnost, která jen zatěžuje státní rozpočet a občanům nic nepřináší? Že tomu tak spíš je než není, se mohl na vlastní kůži přesvědčit irácký student Majid Majed, jehož rodině cizinecká policie - až poté, co byl jejich případ široce medializován - udělila vloni v srpnu povolení k trvalému pobytu. Cizinecký pas, který Iráčan nutně potřebuje, aby mohl cestovat, mu však vydat odmítla: M. Majed prý neprokázal, že je ze strany iráckých úřadů pronásledován, a tak, usoudil podplukovník Podroužek, si může pro nový pas klidně dojít na ambasádu. Netřeba zdůrazňovat, že vzhledem k povaze tamního režimu a tomu, jak ostře Majid saddámovskou diktaturu napadá v médiích, to může být docela dobře jeho cesta poslední.

M. Majed se se svým problémem obrátil na Veřejného ochránce práv - ombudsmana, nicméně, jak bylo předesláno, nepochodil ani tam, přestože v řešení podobných problémů by mělo ležet jádro ombudsmanovy agendy. Po řadě týdnů nečinnosti se Motejlovi úředníci rozhoupali aspoň k tomu, že požádali cizineckou policii o zaslání Majedova spisu. Ta však žádost ignorovala, načež úsilí úřadu ustalo.

V důsledku svévole cizinecké policie a ostentativního nezájmu ombudsmanova aparátu jsou tedy Majid Majed a tři další členové jeho šestičlenné rodiny už od prosince bez pasu a bez možnosti opustit Českou republiku. Ruce si může mnout pouze podplukovník Podroužek, který se studentovi pomstil za loňskou negativní publicitu v médiích, a zaměstnanci irácké ambasády. Ti musejí momentální potíže rodiny M. Majeda chápat jako velké zadostiučinění a výstrahu všem, kdo by se chtěli, podobně jako Majid, diktatuře otevřeně postavit. Neloajalita se nevyplácí.

Je však trapné vidět Annu Šabatovou, která přislíbila, že se bude Majidově případu osobně věnovat, jak řeční na slavnostním shromáždění k výročí Charty 77: její nehynoucí exdisidentské zásluhy jsou pěkná věc, ale ještě užitečnější by bylo vidět, kdyby - ostatně za nemalý plat zástupkyně ombudsmana - aspoň tu a tam taky něco vykonala.