O milosrdném Samaritánovi

16. 2. 2017 / Jaroslav Polák

O právním státě se nebudu rozepisovat, inteligentní čtenář sám může posoudit, jaký je současný stav vymahatelnosti práva. O fenoménu „útěku před právníky“ a defraudacích v řádu stamiliard korun byly také popsány stohy papírů. No ještě ale bylo dosaženo vyšší mravnosti. Tenkrát totiž zase vysocí představitelé ODA tvrdili například, „že je nemravné, aby byly vysoké daně a malé rozdíly v příjmech“. Inu a současnost je taková, že některé naše „elity“ nazývají daně „trestem za úspěch“, byť třeba daně z příjmů jsou jedny z nejnižších v EU.

Reagujíc na výše uvedené, se velká část české společnosti obrátila vůči vnějšímu nepříteli, jak je již ostatně v českém diskurzu zakódováno po staletí. Najednou začala být Evropa přeregulovaná, nadměrně paternalistická, mzdová úroveň naddimenzovaná – a objevily se desítky dalších negativ. Najednou se objevil problém diktátu evropských (bruselských úředníků), nesmyslné regulace atd. Průměrný Čech, místo aby se zamyslel, proč má stále nízký plat (to není žádná chiméra - z HDP jde procentuálně na platy a mzdy velmi málo ve srovnání s průměrem EU, minimální mzda po dvojím zvýšení (!) je stále pátá nejnižší v EU. Posttitovské Slovinsko má minimální mzdu na úrovni 800,- Euro, tj. cca skoro medián české mzdy), tak se kompenzuje chimérou nějakého diktátu z EU, naslouchaje hlasu „vlastenců“. Slováci po rozdělení federace měli životní úroveň o 20 procent nižší a minulý rok nás spolu s Estonci předehnali.

Na rozdíl od Jugoslávie, Maďarska a dalších nám čeští komunisté zanechali jen minimální zahraniční dluh! No, ale místní mudrlant kupříkladu řeší „tíživý“ problém, že bruselský úředník zakazuje prodej křivých okurek. (Což mimochodem není pravda, tuto lež si vymyslel britský novinář Boris Johnson, pozn.red.)  Nebo jaká hrůza, byli jsme přehlasováni (asi nepochopeno, že v demokratickém systému), že bychom měli solidárně přijmout pár tisíc uprchlíků. No, pro Čecha hrozný diktát a následně se v řadovém a důrazně deklarovaném ateistickém Čechovi najednou probudil křesťan (viz akcentace evropské=křesťanské kultury a údajně odlišné třeba od té syrské) a zároveň byl pozvednut prapor na obranu této evropské kultury. Křesťanské probuzení ale nebylo rozhodně doprovázené ani bazální znalostí Nového zákona (právě na Bibli přísahal i Donald Trump). Podobenství o milosrdném Samaritánovi zná jen malá část populace – jeho smysl například uniká i katolickému a ultrakonzervativnímu aktivistovi Dr. Jochovi - viz legitimizace "vlastní medicíny."

Uniká mi, jak je to v souladu s významem tohoto podobenství. Co by asi udělal Samaritán, kdyby aplikoval tuto „vlastní medicínu“ vůči ležícímu zraněnému Židovi?

Co je ale nejhorší, to jsou vyjádření některých elit (tj. geologové, chirurgové či psychiatři), kteří místo aby uklidňovali, tak vlastně strach z imigrantů ještě posilují – viz třeba hojně na dezinformačním webu zvaném Parlamentní listy. To je právě tragédie, když víme, že server PL vlastní člověk podnikající v hazardním „průmyslu“. Jeho klienty jsou závislí lidi, kteřížto často bývají zase klienty psychiatrických léčeben či ústavů. Ostatně, když se člověk podívá na výrazivo a obsah reakcí čtenářů PL, tak by často psychiatrická intervence nebyla od věci. Respektive často by měly intervenovat orgány činné v trestním řízení.

Pro jistotu připojuji informace z hodnověrného zdroje: O milosrdném Samaritánovi je podobenství, obsažené v novozákonním Evangeliu svatého Lukáše. Podle vyprávění je poutník oloupen, zbit a ponechán polomrtvý u cesty. Nejprve kolem projde kněz, pak levita, přičemž se oba zraněnému vyhnou. Nakonec kolem projde Samaritán, který zraněnému pomůže. Židé a Samaritáni sebou navzájem opovrhovali a Ježíš v tomto podobenství vysvětluje, kdo je "bližní", kterého měli podle Tóry Židé i Samaritáni milovat. Toto podobenství má symbolizovat evropské (křesťanské) základy.

Minimálně katolíci, pro něž je výklad závazný a jediný správný, by ho měli dodržovat.

Vytisknout